Řekni cokoliv… (1989)
Mám rád Camerona Crowea. Minule jsem vám doporučoval jeho hudební odpověď na Forresta Gumpa a to sice Na pokraji slávy. Tentokrát zamířím trochu víc do minulosti a vyzvu vás, abyste si pustili Řekni cokoliv… alias Say Anything. Být teenagerem je fajn. Člověk to bohužel (jako většinu věcí) docení až se zpožděním. John Cusack hraje mladého a idealistického Lloyda Doblera. Zamiluje se do éterické a velmi nedostupné spolužačky Diane. Ta má bohatého a ambiciozního taťku, pro kterého je Lloyd všechno, jenom ne vhodný potencionální partner pro jeho dceru. Láska si naštěstí najde svojí cestu. Nebo ne?

Croweova prvotina mi dlouho unikala. Až postupné nakoukávání oblíbeného režiséra ji dostalo do mého zorného pole a díky bohu za to. Řekni cokoliv... disponuje nádhernou atmosférou, vytříbenými dialogy a dojemným příběhem, u kterého roztaje i ten největší drsňák. Někdo by mohl říct, že je to vysoká škola romantiky a vztyčený prostředníček všem, pro které je Cameron Crowe jenom fušér a mizerný režisér (zdravím Mr.Hlada). Jistě, poslední film režiséra, Aloha, je přinejlepším nepovedený, ale každý má nárok na nějaký ten krok vedle. Málem bych zapomněl na výborného Johna Mahoneyho, kterého si možná pamatujete z KarlemR doporučované pecky Má mě rád, nemá mě rád. Zase a znovu, nenechte se přemlouvat, stojí to za to…

Bezmocná (1995)
Nevěřil jsem, že se mi bude Clueless alias Praštěná holka alias Bezmocná líbit. Mýlil jsem se. Amy Heckerling je fajn režisérka, která má za sebou takové hity jako Kdopak to mluví, Zlaté časy na Ridgemont High (na to dojde v příštím článku), Noc v Roxbury a další. Clueless je podobně, jako pecka 10 důvodů, proč tě nenávidím, esencí romantiky devadesátých let. Rozmazlená Alicia Silverstone je kráva. Smysl jejího života je klábosení s kamarádkou a nakupování. Stereotyp naruší příjezd jejího nevlastního bratránka, kterého si tu s chutí vystřihl Paul Rudd.

Pro mnoho lidí je Alicia Silverstone tak trochu kultem. Dost možná za to můžou devadesátkové klipy skupiny Aerosmith, dost možná právě film Bezmocná. Nechtěl jsem si tu vyplýtvat pecku Dožeň, co se dá!, a tak padla volba právě na Bezmocnou. Neříkám, že u filmu nebudete občas trpět. Chvílemi to je bezesporu protivné a neskutečně předvídatelné. Jenomže jiskření mezi Alicií a přesným Paulem Ruddem přebije všechno. Celou druhou polovinu filmu se budete tetelit blahem a čekat, jak režisérka dospěje k očekávanému konci. Odpovědí je, že naprosto suveréně. Pokud vám nevadí, že jednou za čas u filmu nemyslíte a přivřete levé oko nad blbostí, budete se královsky bavit.