Žijeme ve smutné době, dámy a pánové. A teď rozhodně nemluvím o nedostatku černochů v nominacích nebo ve škamnách samotné Akademie. Jak to funguje, to jsme si stihli vysvětlit už před lety, takže byla jen otázka času, kdy se "povede" nějaký ten zvlášť bílý ročník a online bojovníci na sociálních sítích z toho udělají velkou aféru. Samozřejmě s pomocí nějaké zhrzelé hvězdy (Will Smith) nebo věčného bojovníka za eliminaci barvosleposti (Spike Lee). Doba podobným protestům přeje a média je živí od malého plamínku až po nezvladatelný požár, který však vyhasne sám od sebe, protože zítra je taky den a je potřeba zakládat požár nový. Ideálně takový, co nikoho nepálí, ale všichni kvůli němu bijí na poplach.

Důkaz místo slibů? Ok, před pár dny se konečně ukázalo, kdo bude hrát hlavní roli v seriálové adaptaci komiksu Iron Fist. Je to běloch, dámy a pánové. Stejně jako v předloze. A to je prý problém, protože doba přeje tomu, aby se zrovna v tomhle případě aplikoval tzv. race-bending. Klidně to mohl být Američan narozený asijským rodičům, který znovuobjevuje kořeny, a ne další Americký ninja. Eh... Nezávidím Netflixu tohle rozhodování, protože když obsadí bělocha, je oheň na střeše, kdyby obsadili na Asiata, bude to zas ohýbání ve prospěch klasického klišé "obsadili Asiata, protože je to o hrdinovi, co ovládá bojová umění". Přesný opak win-win situace. Ale o tom tenhle článek není.

Není ani o čtvrtečním požáru, kdy pamětníci hojně kritizovali nový trailer na Krotitele duchů (nebudou to Krotitelky, to je sexistický název - Krotitelé jsou naopak univerzální a genderově vyvážený titul), aby to následně schytali od feministek na sociálních sítích za to, že jsou k filmu předem zaujatí a nemohou vystát emancipaci v šoubyznysu. Ostatně komentáře ve stylu "To je úžasný, první ukázka na hollywoodský blockbuster, ve které ani jednou nepromluví chlap. Máme být na co pyšné, dámy!" mluví tak nějak za vše. Dá se na to reagovat? Dá se o tom vůbec mluvit? Už jen zmínkou v tomhle článku si koleduji.

Tak abychom se dostali k jádru pudla, o čem vlastně budeme mluvit? O skupině herců, která žádné podobné zastoupení nemá. Nikdo za ně nebojuje, nikdo nepodepisuje petice za zavedení jejich kategorie do výběru, ačkoliv jde často o velké hvězdy a slavná jména. Opravdu nemluvím o kaskadérech, kteří se snaží vydupat si vlastní kategorii už od osmdesátých let, ale bohužel nemají na vrchnost ty správné páky (a je to škoda, osobně jim velmi fandím - jen se podívejte na zvukaře, ti mají kategorie hned dvě). Mluvím tady o segmentu, který je rok od roku silnější a velmi pravděpodobně se vlastních sošek dřív nebo později dočká. Zasloužil by si je ale už teď.

Řeč je samozřejmě o virtuálních hercích, nebo chcete-li motion capture výkonech. Digitálních postavách, které oživili skuteční herci z masa a krve. A vlastně bychom sem mohli zařadit i dabing animovaných postav, ačkoliv tady se ty zásluhy dělí mezi audio a vizuální složku. Je jich čím dál tím víc. Možná ne tolik, aby si toho Oscara někdo vykoledoval každý rok, ale pokud se o tomhle rozšíření nezačne mluvit včas, budeme na něj čekat další dvě dekády. Stačí se podívat s jakým zpožděním zavedla Akademie sošku pro nejlepší animák.

Samozřejmě nebude jednoduché definovat, kdo má vlastně na podobnou sošku nárok. Nabízí se plně virtuální postavy jako Caesar z nové opičí série nebo Glum z Pána prstenů, tedy ty u nichž Andy Serkis dodává i patřičný "ksicht". Pak tu máme postavy v animácích, které mohou, ale nemusí být založeny na fyziognomii svých dabérů. A co Optimus Prime, který je rozhodně pamětihodnou postavou, ale ve tváři mu hrají šroubky a nikoliv mimické svaly Petera Cullena? Méďa by taktéž zasloužil nějakou sošku, ale tady je potřeba oddělit hlas Setha MacFarlanea a umění animátorů, kteří oživili plyšového medvídka nezaměnitelným způsobem. A když už jsme u toho hlasu, co třeba Scarlett Johansson ve filmu Ona? Celý herecký výkon je neviditelný, ale to nijak nesnižuje jeho kvality, že?

A takhle si můžeme povídat ještě dlouho, ostatně oddělovali byste Hulka od Marka Ruffala? Ne, že by snad zelený obr mohl sahat po Oscarech, ale kombinace vizuálních efektů, dabingu a "herectví" je tu stejně jako třeba v případě Visiona oním nesnadno uchopitelným měřítkem výkonu. Nebude tedy jednoduché rozhodnout, zda dát sošku animátorovi, herci nebo scenáristovi. Pokud chce jít Akademie s dobou, musí se snažit myslet nejen na herce z masa a kostí, ale začít uvažovat i o aktérech z jedniček a nul. Včera bylo pozdě, ostatně Glum je tu s námi už pěkně dlouho. A když mohou animované postavy Oscara předávat, měly by také mít možnost ho dostat.