Pátek

Kde jsme: Poslední večer v Čechách. V sobotu ráno se odjíždí
Co pijeme: Rulandské modré, ročník 2009. Je to výběr z hroznů.
Pustíme si: Ledovou smrt. Možná spíše znáte originální norský název Fritt Vilt.
Cival se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Neznám.
Vytáhni v hospodě: Když hlavní hrdinové objeví vyhořelou místnost v opuštěném hotelu, na okamžik probleskne číslo pokoje. Je to 237, autoři filmu byli v mládí velkými fandy Kubrickova Osvícení.

Kamarád vytahuje mapu Alpami protkané Evropy. Spekuluje se, kterým rakouským průsmykem pojedeme. Referendum vyhrává ten Brennerský. Ženy balí, muži pijí. TedGeorge dává návrh na puštění prvního filmu. Lidé zprvu protestují. Proč si kazit večer nějakým filmem, když můžeme řešit atraktivní červené sjezdovky v nikdy nenavštívené vysokohorské vesničce? Nejlepší kamarád barda z MovieZone zavelí: “Hele, on by pak byl na zabití. Třeba to bude dobrý“. Unavené ženy dobalily a chtějí si otevřít víno. Vyhrávám na všech frontách. Pečlivě opečovávaný disk s klenotem norské béčkové kinematografie míří do přehrávače,

Ledová smrt je příběh skupinky severských lyžařů, kteří vyrazí za dobrodružstvím do volného terénu skandinávských hor. Jejich první sjezd neskončí dobře, postava fungující v příběhu jako vrchní osel si při sjezdu zlomí nohu. Zodpovědní kamarádi vidí zacházející sluníčko a nevidí auto ve vedlejším údolí. Rozhodnou se proto obsadit opuštěný hotel vhodně umístěný pár stovek metrů od nich. V hotelu je možnost rozdělat oheň a zahřát se. Sympatičtí sportovci se začnou uvelebovat a balit přítomné muže (nejsem šovinista). Bohužel je v nejlepším někdo začne vraždit.

Tenhle norský slasher propaguji v MovieZone diskuzích a článcích už nějakou dobu. A pořád mám takový pocit, že neúspěšně. Přitom je to klasický zástupce děsivého žánru, kterého by měl docenit každý hororově-pozitivní divák. Čert vem tu legendární půlnoční projekci na festivalu v Karlových Varech (vůbec si doteď nervu vlasy, že jsem tam nejel). Fritt Vilt je kvalitně odvedené řemeslo mistrně pracující s bílým nesmyslem a mrazivou atmosférou, která nikoho nepustí ani na záchod. Teď mluvím jak o filmových postavách, tak o divácích. Vážně se na to koukněte.

Sobota:

Kde jsme: Přijeli jsme do Itálie. Řekněme, že jsme ve Falcade. Passo Tonale nebo Paganello vám také schvaluji.
Co pijeme: Amarone, produkované u Benátek. Lahůdka.
Pustíme si: Frozen. Teď nemyslím animovaný hit studia Disney, ale pro změnu další příběh skupinky lyžařů.
Cival se vyjadřuje ke kvalitám filmu: Neuvidim.
Vytáhni v hospodě: Film byl točen na reálné lanovce a byla kosa. Chudáci herci byli opravdu ve výšce 15 metrů nad zemí. Začínalo se natáčet chvíli po setmění, kdy bylo hercům ještě relativně teplo (od pusy jim jde pára). Následně se jelo až na doraz, kdy hercům žádná pára od úst nešla a doslova omdlévali zimou.

Další horor? To si pište. Co na tom, že po prvním filmu šla větší část vaší výpravy pít na náměstí. Ta chytřejší část leží vedle v posteli. Chvíli přemýšlíte o Prcičkách. Následně jdete do koupelny a nafackujete si. Vracíte se celý červení. Hledáte něco k snědku. Dojídáte plněné housky z domova. Nalíváte výše zmíněné víno. Jste zodpovědní a prozatím ignorujete dědovu smrtící slivovici. Ještě než pouštíte film, bavíte se o vztazích a, ehm, budoucnosti. Je na čase si pustit další film. Připravujete atraktivnější polovičku na následující hodinu a půl. Je vysloven poslední souhlas a vy pouštíte další film. Znovu si sami pro sebe řeknete: „To mám ale dobrého heterosexuálního kamaráda, jak já mu tu jeho přítelkyni přeju“.

Frozen je příběh skupinky lyžařů, kteří jeden večer vyrazí na noční lyžování a shodou okolností uváznou na lanovce. Zoufalí lyžníci zprvu nechápou, jak je v moderní společnosti možné něco takového, jako uváznout ve výšce 15 metrů nad zemí na promrzlé sedačce. Brzy jim dojde, že jsou v řiti. Jeden špatný nápad střídá druhý a zima začíná každou minutou čím dál víc vystrkovat růžky. Role jsou najednou obrácené. Žena neuvažuje o budoucnosti a řeší potřeby, které uspokojují pouze pár následujících minut. Její přítel řeší budoucnost a spekuluje o šplhání po blízkém žebříku zaručujícím budoucnost. Jeho kamarád se vrhá po hlavě do neznáma.

Frozen je (naštěstí nereálná) noční můra každého správného lyžaře a snowborďáka. Ono občas stačí, když je lanovka zastavená na 5 minut. Jste ve třech tisících metrech nad mořem, nemáte štěstí a vámi obydlená struktura nemá ono pověstné „vajíčko“, které si můžete zavřít a přečkat tak pár nepohodlných minut na ostrém větru v mínus deseti stupních. Zůstat v těchto podmínkách třeba jenom hodinu je něco naprosto šíleného a v životě bych to nechtěl zažít. Snímek Frozen sice operuje s nereálným začátkem scénáře, ale následně před diváka staví velmi ostrý a pochopitelný příběh postav, co prostě neměly štěstí. Budete trpět s nimi a na konci filmu si dvakrát rozmyslíte, jestli to noční lyžování budete pokoušet.