Redakční tip - Sicario

Atmosférické a mrazivé Sicario: Nájemný vrah dovedlo v kině vykouzlit hodně nepříjemnou atmosféru. Mohly za to přesné herecké výkony, pomalé tempo, skvělá kamera a v neposlední řadě i hudba. Taková ta divná, minimalistická, hučivá a vlastně na poslech asi ne moc zajímavá nebo zábavná. V sále ale fungovala dokonale. Jakmile se začala linout z repráků, bylo víceméně jasné, že se budou dít ošklivé věci. Ne nutně zabíjení mexických narkobaronů a jejich nejbližších, ale takové, díky nimž z kina neodcházíte s nadšeným rozesmátým ksichtem člověka nadšeného z Deadpoola. Tenhle soundtrack se vám dostane pod kůži. Jako celý film.

Osobní tip Civala: Michael Giacchino za V hlavě - Letos mi žádný soundtrack hlavu vyloženě neurval, takže trochu alibisticky zvolím klasickou lehkou etudu Michaela Giacchina. Pixarovský specialista doplnil hravým, chytlavým a celkově neodolatelným doprovodem, co vás pohladí na první dobrou po srdíčku, i nový animovaný hit... a je z toho další návyková soundtracková klasika.

Osobní tip Imfa: Straight Outta Compton - Nejlepší pocit z hudby v kině? Určitě Straight Outta Compton, protože jestli vás nerozhýbe tohle, tak už asi nic. Největší překvapení? S jakou lehkostí Newman nahradil u Mostu špionů obvyklého Williamse. Ale cena nejvyšší jde Joe Kramerovi za nabušenou nesplnitelnou misi. Způsob jakým dokázal do soundtracku zapracovat Turandota je sám o sobě vrcholem sezóny, ale ani zbytek nebyl k zahození. I díky jeho notám tepalo srdce snímku na plné obrátky.

Osobní tip KarlaR: Mission: Impossible 5 - Sázím na klasiku. Schifrinovo aranžmá tentokrát přežvýkal neznámý Joe Kraemer, i to ale stačilo na špionážní jistotu, u které si člověk rád odpočine.Ten motiv je prostě nesmrtelný a mohl bych ho poslouchat do skonání světa.

Osobní tip Mr. Hlada: Junkie XL za Šílený Max: Zběsilá cesta - Nový Šílený Max byla audiovizuální jízda. Ale mluví se hlavně o tom vizuálu, přitom po hudební stránce je to snad možná ještě větší divočina. Soundtrack mě v práci udržuje ve formě už pěkných pár měsíců, a když člověk potřebuje zvednout adrenalin, není nic jednoduššího než napálit si do uší tuhle pecku. Ve filmu to fungovalo skvěle. Samostatně o nic hůř.

Osobní tip Rimsyho: Ennio Morricone za Osm hrozných - Vlastně to není ani tak soundtrack, jelikož vlastní motivy tam jsou asi tak dva. Ale to stačí. Žádné jiné kompozice mě během roku nedostaly tak do kolen jako hned úvodní skladba na pozadí projíždějícího dostavníku v poslední Tarantinově sebehoňce. Tohle prostě můžu.