Je tomu nějaký ten týden, co internet obletěl dopis Jennifer Lawrence rozebírající gáže pro hollywoodské herečky. J-Law se v něm jednoduše nezdála propast mezi platy pro herce a herečky. Emancipace vládne světu, a tak se média této filipiky chytila jako hladové slepice žížaly. Netrvalo dlouho a k tématu se začaly vyjadřovat hvězdy z ranku Meryl Streep, Charlize Theron, Jessicy Chastain, Gwyneth Paltrow nebo Scarlett Johansson. Jenom ta Angelina pořád mlčí. Informací okolo tohoto problému prvního světa se v poslední době prostě vynořilo opravdu hodně, takže si to spolu pěkně rozebereme.

Začneme u Jennifer, toho času nejmilovanějšího a nejrentabilnějšího telete Hollywoodu. Holka má prořízlou pusu, a ať už si o jejích filmech myslíte, co chcete, musíte uznat, že se nejedná o další hvězdičku udělanou image makery a producenty. Proti všem předpokladům se tato slečna z amerického venkova prosadila mezi tu nejexkluzivnější hollywoodskou smetánku. Budu se už dobře potřetí otírat o nechvalně známou Sonygate, ale nedá se jinak. Fakta jsou následující: Unikla soukromá poštička, která vyjevila platy herců posledního filmu Davida O. Russella Špinavý trik. A vyplynulo z ní, že Bradley Cooper, Jeremy Renner a Christian Bale brali víc než jejich ženské protějšky, Jennifer a Amy Adams. V procentech to vypadá následovně: David O. Russel, Renner, Bale a Cooper brali shodně 9% z profitu, které velký podfuk v kinech vynesl. Amy a Jen potom jen 7%. O penězích pro legendárního stand-up artistu Louise C.K. (vzpomínáte si na jeho rybářskou historku na pokračování?) nepadlo ani slovo, ale odhaduji jedno procento. Nicméně, mystickou Jen to celé nakrklo.

Využila proto zbrusu novou a čtenáři MovieZone silně nenavštěvovanou platformu Leny Dunham „Lenny“. Ke slečně Dunham se vrátím později, pojďme si ve zkratce říct, co vlastně Lawrence napsala svým národům. „Když jsem se doslechla o těch věcech napsaných v uniklých e-mailech, nebyla jsem si jistá, jestli se k tomu vyjádřím. Je mi jasné, že kvůli takovým problémům se mnou nebude moc lidí soucítit. Nejsem naštvaná na Sony, jsem naštvaná na sebe. O těch pár extra milionů dolarů jsem prostě nepotřebovala bojovat. Dvě silné značky mi zaručují už tak obrovský příjem. Takže jsem to vzdala a v hloubi duše jsem si nepřipouštěla, že budu placená méně, než ty šťastné existence s ptáky. Prostě jsem nechtěla dělat zbytečné problémy a je třeba říct, že jsem si chtěla udržet ten image bezproblémové holky, se kterou je radost pracovat. Jenomže pak jsem se dočetla o mailech, které Amy kvůli vyjednávání o mzdě označovali jako rozmazleného spratka. Nějak jsem si nevšimla toho, že by se takto označovali moji herečtí kolegové, kteří jistě také velmi tvrdě vyjednávali o svých procentech.“

Překládám velmi volně, vynechávám, zjednodušuji. Na Jennifer je mi sympatické, že se neschovává za nějaké falešné chudáčkovství, ale sama jasně píše, že to o těch prachách vlastně není. Je to o vnímání mužů a žen ve společnosti. A tento problém vážně překročuje zapšklý hollywoodský rybníček. Má pravdu a je škoda, že se o problému začalo hovořit až v souvislosti s ukradenými maily. Osobně tvrdím, že v době natáčení Špinavého triku byla Jen větší hvězda než Bradley Cooper, a pokud vezmeme v úvahu komerční potenciál (zaparkujte svoje Batmobily, netopýří fanatici), tak minimálně na stejné úrovni jako Christian Bale. Frustrace z toho, že by jí vyjednávání o lepších procentech přineslo jiné problémy než jejím mužským kolegům, je proto nefalšovaná a pochopitelná.

Jenomže je tu druhá strana mince, která mi nedovolí naplno soucítit s problémy hollywoodských hereček. Velmi složité to pro mě dělá právě Lena Dunham. Feministka, která má za sebou stvoření jednoho úspěšného seriálu pro HBO, je prostě mimo. Netřeba řešit „chlubení“ se tím, že ve štábu „Girls“ není jediný muž, který by neviděl její vagínu. Z Leny se stala aktivistka, která svoje téma žene do každé epizody, rozhovoru nebo tweetu. Nabízí se řešení prostě jí ignorovat, jenomže to je čím dál tím složitější. Ženy by měly být rovnoprávné s muži. O tom žádná. Jistě jsou oblasti, ve kterých tomu dosud tak není a je to ostuda. Ono montování hollywoodských mezd do problému je ale mírně nešťastné a v konečném důsledku kontraproduktivní. Nechci tu teď splachovat do WC problém, že ženy nemívají stejnou vyjednávající pozici o jako muži. To prosím pěkně vůbec. Ale pojďme se podívat do minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Už v devadesátých letech si Julia Roberts mohla říct o 20 milionů dolarů za jeden film. O té sumě se v té době mohlo zdát většině jejích mužských kolegů a na začátku 21. století její štafetu převzaly Angelina Jolie nebo Sandra Bullock. To bychom měli zkráceně minulost. V současnosti bere Scarlett Johanson 20 mega za pokračování Avengerů. Vynechme teď z rovnice Roberta Downeyho Juniora, který už snad musí vlastnit třetinu akcií Marvelu a bere ty největší z největších peněz (tentokrát prý 40 mega). Chris Evans má 6,9 milionu, Jeremy Renner 6,1, Hemsworth 5,4 a chudák Mark Ruffalo dokonce jenom 2,8 milionů. Pojďme si teď společně spočítat, kolik času herci a herečka strávili na plátně útrpně dlouhého velkofilmu. Anebo raději ne.

Ve světle těchto čísel se pak jeví skoro až směšně stýskání si Jessicy Chastain. Božská zrzka byla šokovaná tím, že dostala za Marťana 20x méně než Matt Damon. Vážně, Jessico? V posádce velké lodi mířící k Marsu, Zemi a pak zase k Marsu si přece nebyla jenom ty. A nabízí se otázka, kolik si vydělali tvojí kolegové, smrdící na palubě přesluhující lodi. Matt byl ten Marťan, na kterém byla postavená kampaň, a lidé do kina tentokrát vážně nešli kvůli tobě. Další slečnou na holení je Gwyneth Paltrow, která se neobjevila ve dvojce Avengers. Když se jí na to zeptal jeden novinář, tak hrála hloupou. „Oni točí pokračování Avengers? A jak že se to jmenuje? Aha. No, nikdo mi nic nenabídnul“. Pravda bude někde jinde. Nabídka prý byla učiněna, ale Gwyneth prostě odmítla. Za třetího Iron Mana dostala skoro 10 milionů dolarů. Vzpomínáte si, jak dlouho v tom filmu byla? A to tu mluvíme o zlatých marvelovských časech, kdy si Chrisové Evans a Hemsworth nepřišli na víc jak 5 milionů dolarů za pokračování výdělečného Capa a Thora.

No a budoucnost? Všichni jste jistě klikli na nový profil k lákavě vypadajícímu sci-fi Passengers s Jennifer Lawrence a Chrisem Prattem. J-Law si vyjednala 20 milionů předem a procenta. Pratt 12. A to prosím po Jurském světě, který boural rekordy s větší vášní, než s jakou trhají Kudlanky nábožné panenské blány. Scarlett Johansson si pak řekla o 10+ milionů předem a procenta za očekávanou adaptaci legendárního Ghost in the Shell. Angelinu Jolie pomalu ale jistě přestávám počítat do hereček, jinak si ale se svým manželem a jejich produkční firmou vydělá také obří peníze. A málem bych zapomněl na Cameron Diaz a vlastně komplet všechny Charlieho Andílky, které (snad až na Lucy Liu) sbírají po Hollywoodu desítky milionů za každou druhou roli a takovému Jasonu Segelovi nezbývá, než tiše slintat.

Nedávno se objevily dvě na sobě nezávislé zprávy řešící platy hollywoodských hvězd. Ta první uváděla, že si ženy v Hollywoodu průměrně vydělají 59% toho, co jejich mužské protějšky. Ta druhá potom tvrdí 78%. Voda na mlýn feministkám, říkáte? Možná, ale problém je přece někde úplně jinde. Tam venku prostě není dostatek kvalitních scénářů a režisérů, kteří by se ujali filmu se silnou ženskou hrdinkou. Není to žádná Mission: Impossible. Takový James Cameron to dokazuje celou svou kariéru. Ty nejhvězdnější herečky jsou placeny stejně, ne-li lépe, než jejich kolegové. Jenom jich není tolik. Je to škoda, dovedl bych si představit mnohem víc Ripleyových ve filmech. Ale to nejhorší, co by Hollywood mohl v tuto chvíli udělat, je začít ten problém lámat přes koleno.

Tak co myslíte, podařilo se mi dostatečně identifikovat problém a dezinfikovat falešný hollywoodský feminismus? Nebo jsem ve vašich očích trapný šovinista, který se v článku nedokázal dostatečně vcítit do ženských kozaček? Vyjádřete se v diskuzi, hledání jádra pudla je i na vás.