Breakfast Club je jeden z mejch nejoblíbenějších filmů

Já s tím článkem dost souhlasím,ale zrovna když jsem se díval na boxoffice, tak tam těch filmů středního rozpočtovýho proudu (50 - 100) bylo docela dost

crom: Už jsem to tady kdysi psal,ale jeden z producentů Pátku třináctého říkal, že je jistota, že by další díl Warnerům udělal čistá ruka 20 mega, ale to se prostě takhle velkému studiu nevyplatí a jdou raději do drahých blockbusterů, kde je obrovské riziko, ale potenciálně i obrovské zisky. Takový Paramount má letos třeba jen 11 releasů, Sony zase 14. Určitě to omezování počtu produkcí jde cítit.

No a je jasné, že jakýkoliv blockbusterový akčňák ze začátku tisíciletí by v dnešní době vznikal asi dost obtížně. Bourne, xXx, SWAT, Nejhorší obavy atd. A pak comicsy jako Hellboy, Daredevil (který byl letos vykázán do televize), Liga vyjimečných a další. Buď by je studia musela naboostovat velkýma akčníma sekvencema nebo zpátky do šuplíku.

Ted: Jaké období si mám představit pod "ale jinak cim dal casteji utikam do minulosti"? Já se teda ve většině případů vracím jen k filmům vyrobeným v letech 1980-2005 a ty současné na DVD nebo blu nekupuji absolutně vůbec, tak by mě to docela zajímalo. :)

A proto mě štve, že tu třeba nemůžu v češtině sehnat na DVD Hatfieldovi a McCoye....

Super článek. Podobného trendu jsem si také všiml, ale myslím si že to ještě chvilku potrvá než zmizí střední filmy.

Jinak se přidávám k názoru, že Bone Tomahawk je fakt super.

Mě osobně to teda neštve vůbec a to hlavně z toho důvodu, že díky tomu čim dál tim víc dobrejch herců a režisérů odchází do vod televizních. Díky čemuž jsou ty seriály a minisérie rok co rok mnohem lepší. A dovolim si tvrdit že už začíná bejt pomalu ale jistě i mnohem kvalitnější než velká většina filmové produkce ( a hlavně bez toho věčnýho směšnýho hlídání dětské morálky a to i ufilmů, který prostě zjevně pro děti nejsou ).

Souhlasím, taky mě to štve...proto jsem byl na Everestu v kině už 3x víc takových filmů.
Bone tomahawk dost potěšil i mě!

Souhlasím a mám to stejně. Akorát se tolik neupínám ke starším filmům (tohle období masového dívání se na klasiky mám už za sebou), ale prostě k těm menším indie věcem ( s rozpočtem řekněme do 15 mil.) a současné evropské kinematografii. Třeba Bone Tomahawk mi teď udělal spoustu radosti, kde jsem byl vyloženě nadšený z toho, že debutant natočí parádní film za minimum peněz a jdou mu do toho i známí herci. Tím jak se zhroutil hvězdný systém (někteří jedinci to tu stále popírají, ale je to tak), tak je mnohem jednodušší lákat známé tváře do malých filmů. A prospívá to často obom stranám.

TedGeorge: Co přesně tě štve?

" ....A pro někoho tím vrcholem přestávají být ateliéry v kopcích nad Los Angeles"
Přesne tak, směr Čína a východní přísliby. Na Evropu kašleme, ty stačí občas něco natočit třeba v Berlíne.

To nejlepší si k plešounum nikdy ani nečuchcne. Takže Sicario max. 1 nominace za kameru viz. Prisoners

Super clanek o problemu, jehoz dokonalou ukazkou letos byl treba umele "nahoneny" San Andreas. Ten film mohl byt mnohem skromnejsi, ale pak by pro nej nebylo misto. Draha kampan potrebuje velke zabery, levna zase neproda film za 80. Pak je jedine zpusob Lionsgate - prodat dopredu prava do zbytku sveta a prodavat ve Statech de facto film jen za 0-30M. Nekdy se to vyplati (Ender, Witch Hunter), nekdy zase ne (Hunger Games, Now You See Me).