Thriller Sicario: Nájemný vrah předchází pověst jednoho z nejlepších filmů letošního roku a obrovské podzimní pecky. Dokonce se občas mluví i o Oscarech. Česká premiéra proběhne až příští čtvrtek, ale kdo byl na sobotních desátých narozeninách MovieZone, ten si mohl udělat obrázek sám. Jak se novinka Dennise Villeneuvea líbila redakci se dočtete o kousek níž.

Jak to vidí imf
Další Traffic? Spíš Zero Dark Thirty říznuté tím nejkvalitnějším materiálem a výpravou do Mexika, které možná tak úplně neznáte. Sicario je o zdlouhavé válce bez řešení, mrtvolách v igelitových taškách a kreativním obcházení byrokracie. Není to ale nahláškovaná eskapáda á la Patrola nebo dynamická Soderberghova mozaika ze zmiňovaného Trafficu. Ne, Villeneuve vám s pomocí kamerového mága Deakinse prezentuje sice pestrou, ale snad až příliš realisticky ubíjející realitu, ve které Mirkové Dušínové kuckají v prachu u cesty, ať už mají sukně nebo ne, zatímco opravdovou válku vedou ti, co se nerozpakují trochu umazat. Od krve, podrazů a neřezaného bílého prášku. V Sicariu se málo mluví, ale nikdo tu nestřílí od boku - všechno jde do hlavy, ať už olovo, nebo všechny ty myšlenky, které režisér prostřednictvím postav vykládá s trpělivostí pokerového hráče. Sicario není tím, co čekáte. I proto vám zůstane v hlavě určitě déle než alkoholová hladinka z naší narozeninové párty.

Jak to vidí Mr. Hlad
Dennis Velleneuve klame od začátku tělem. Nejen svoje hrdiny, ale i diváky, takže Sicario je ve výsledku úplně jiný film, než pravděpodobně čekáte. Ať už čekáte cokoliv. A u jeho hrdinů to platí dvojnásob. Pomalá, drsná a temná podívaná o tom, že svět není ani trochu černobílý a že pokud chce člověk konat dobro, musí se občas chovat hůř než ti zlí, proti kterým bojuje. A ne každý má na přístup „účel světí prostředky“ koule. Emocionálně silné a hutné vyprávění šlape nejen díky hercům, z nichž všichni do jednoho odvádí vynikající výkony a Benicio Del Toro se oficiálně stává jihoamerickým Clintem Eastwoodem, ale hlavně kvůli režisérovi. Ten nikam nespěchá, na všechno má dost času a pomalu směřuje ke konci, který ve vás zanechá dost nejednoznačné, ale rozhodně velice intenzivní pocity. Velleneuve navíc dal hodně prostoru kameramanovi Rogeru Deakinsovi, jenž by po dvanácti neproměněných nominacích toho Oscara mohl konečně dostat. Díky jeho práci a díky prakticky neposlouchatelné, ale ve filmu dokonale funkční a nepříjemné hudbě se vám Sicario dostane pod kůži a i když to není příjemná podívaná, rozhodně jde o skvělou práci a jeden z nejlepších filmů roku.

Jak to vidí KarelR
Kdybych nevěděl, že bude Villeneuve točit Blade Runnera, řval bych, že musí točit Blade Runnera. Jeho hrátky s hutnou atmosférou a pomalým tempem totiž nemají chybu, a právě díky nim je Sicario tak zajímavou podívanou - i když se toho v něm zase tolik nestane. Někdy v půlce filmu se bohužel vynoří dějové vzduchoprázdno a člověk moc neví, na čem je. Pečlivě vystavěné finále ale spolehlivě vrací míč do hry a vysvětlí vám, že to tenhle Kanaďan myslí s Hollywoodem zcela vážně. Sicario samozřejmě těží hlavně z vývoje vztahu Benicia Del Tora a Emily Blunt. A jelikož je jeho podání brilantní, já jsem opouštěl kinosál spokojený. Těch meditativních pasáží, které stojí vyloženě na Deakinsově kameře, je sice trochu moc, pokud se ale u dvojky Blade Runnera trochu přidá „na ději“, může Villeneuve natočit neskutečnou pecku!

Jak to vidí Cival

Traffic pro depkaře. Výjev z americko-mexického pomezí, kde se kšeftuje nejen s fetem, ale i s lidskými životy, je v podání režiséra Denise Villeneuva poctivým tahačem za nervíky. Nesemele vás, ale pozvolna budovaným napětím a hutnou atmosférou, co zalézá za nehty, vás postupně přikove k plátnu a po vyhroceném finále vyflusne, abyste si v hlavě sumírovali samé nepěkné věci o dnešním světě. Táhlé vizuální podání, zaštítěné geniálním okem kameramana Rogera Deakinse, umocňuje dlouhodobý dopad tohohle thrilleru - pár dnů po projekci si dovolím tvrdit, že jde o jeden z těch filmů, co zrají, co se uhnízdí v těle a budou ve vás rezonovat, byť nepříjemně a bolestivě. To, jak Villeneuve ozvláštňuje běžné situace (normální sex a v něm výbuch násilí apod.) a jak sleduje spíš proces, jakým všechny ty zátahy a vyšetřování vznikají a probíhají, zesiluje emoce i chuťový ocas Sicaria, takže jestli chcete přímočarou emo-palbu, tady moc nepochodíte. Výsledek je ale možná o to působivější.

Sicario vstupuje do českých kin ve čtvrtek 29. října. Recenzi přineseme příští týden.