Vy jste tady všichni hrozně chytrý Jdu se radši uklidnit do kina, od osmi mi běží moje oblíbená Mia Vašíkovská

Třeba Skleněné peklo pro mě bylo blockbusterem sedmdesátých let. A taky jsem ho neviděl v kině ale jen na staré Kalině, či jak se ta televize jmenovala

Když porovnám kvalitu projekce na staré barevné TV s rozlišením cca VGA s full HD tabletem a výrazně lepším zvukem přes sluchátka, moc mi to nevadí. Ale chápu, že jsou i lidé, kteří nesnáší barevné filmy a nedejbože filmy se zvukem. Není nad starou klasiku němých filmů co

Co by na to tenkrát lidi říkali, kdyby v těch svých bednách viděli Avatar nebo knihovny v černý díře Šlo by nějak propojit dnešní dývko s takovou obstarožní bednou?

Me hodne mrzi pujcovny, protoze to byl pekny ritual se rozhlizet se po tech plnych policich a prichazet tam s planem jednoho filmu a odchazet treba s peti. Navic v dnesni dobe bych to ocenil jeste vice, kdyz bych si chtel film opravdu jenom vypujcit v dobre kvalite a neziskavat ho jinymi zpusoby.

Jinak teda Premiere.

Před třiceti lety, kdy jsem se narodil, tak černobílé televize byly ještě běžně k dostání. Táta tenkrát získal nějaké bony a koupil poslední barevnou televizi, která tenkrát byla v Tuzexu. Dnes to zní úsměvně, tenkrát to byla realita.

Ja cernobile televize uz nezazil... :)

Premiere > Cinema, ale jo... bez filmových časáků a videopůjčoven už to prostě není ono.

Já bych si film do compu natožpak do tabletu nestáhl nikdy. Jsem stará škola (skoro 25 století) a trvám na tom, že film je dělaný pro kino a pro pořádnou telku. Když poslouchám názory kámošů v hospodě tak si připadám tak strašně sám na tom světě A co se Cinemy týče tak to taky zabolelo - tenhle časák mě odkojil.

Ještě je nutné připomenout zánik časopisu Premiere, zánik časopisu Cinema pod vedením Ivy Hejlíčkové a smutný konec webu Filmpub. To byla média, která mi pomáhala s fanouškovským filmovým vzděláním. Když někdy zalistuji právě těmi Premierami, derou se mi slzy do očí...

Leonidas I.: Tak to by se dalo celkově dát dohromady s tím, že filmy za X desítek milionů na nichž pracovalo X tisíc lidí se dneska sledují na tabletech apod.

Smutná událost dekády je nástup debilní generace, která si chodí do kina s popcornem,chipsama a iPhonem vyzkoušet trpělivost přísedících. Bohužel už nemají dost odvahy vydržet až do rozsvícení světel popřípadě počkat u východu.

Digitalizace kin - už žádné poškrábané pětatřicítky, kterých bylo 30 nebo 40ks na celou republiku. Dnes už i malé kino v Dolních Kotěhůlkách může promítat Marťana v celostátní premiéře. A to je vůbec největší pokrok v kinoprojekcích od doby Lumiér bros.

Díky za článek imfe.

Perfektní článek, s kterým narozdíl od 10 nej. filmů dekády, souhlasim do puntíku.

Tak ono těch skutečných filmů z vesmíru opravdu moc není.

Sem tam nějaký ten Mars nebo komixová surreálnost, občas se opráší Hubble či dvakrát tam a zpět proletí sluneční soustavou, dá se čuchnout exosféře či natočí pokračování či restart nějaké franšízy, zaměřené na vztahy hlavních postav – jak jinak, ale mezi galaxiemi a světy si člověk moc nepocestuje. Čest výjimkám.

Skvělej a naprosto výstižnej článek, sdílím.

dekuji