Vystudoval filmovou vědu na Karlově univerzitě a FAMU, kde se věnoval režii. Je zodpovědný za několik krátkých filmů, které slavily úspěch na festivalech, a podílel se i na povídkových Čapkových kapsách, ale pracuje i na videoklipech nebo reklamách. Drama David je jeho celovečerním debutem a svou premiéru si odbylo na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde se líbilo divákům i kritikům. Teď míří do klasické distribuce.  

Omlouvám se, sedm filmů nedokážu. Horko těžko jsem dal dohromady dvacet a je třeba říct, že hodně z nich zůstalo opomenuto. Aby to zase nebylo absolutně volné, omezil jsem se tím, že každý z režisérů je zastoupen pouze jednou. Pořadí je náhodné, bez důležitosti.

Stvořeni pro lásku (HK/Francie 2000, r. Wong Kar Wai)
Pro tělesnost bez doteku. Protože čekání na někoho, kdo nikdy nepřijde, je čiré zoufalství. A pro chůzi Maggie Cheung.

Kmotr (USA 1972, r. Francis Ford Coppola)
Pro brilantní režii svatby na pozadí mafiánského vyjednávání. Pro scénu v restauraci, kdy Michael zabije Sollozza. Pro zavřené dveře na konci.

Prolomit vlny (Dánsko/Švédsko 1996, r. Lars von Trier)
Protože jsem nerozuměl té slepé oddanosti Beth k Janovi, když jsem film poprvé viděl. A protože dnes věřím, že jí rozumím.

Taxikář (USA 1976, r. Martin Scorsese)
Protože jsou mi ty Travisovy negativní řeči blízké. Protože De Niro do toho dal všechno. A také pro strhující vyvrcholení plné krutosti. A pro postavu Iris.

Přelet nad kukaččím hnízdem (USA 1975, r. Miloš Forman)
Protože jsem McMurphymu hrozně fandil. A protože je každý z bláznů jiný.

Mamma Roma (Itálie 1962, r. Pier Paolo Pasolini)
Pro Annu Magnani a pro to jakou dikcí oslovuje svého syna Ettora.

Sedm (USA 1995, r. David Fincher)
Pro naprosto precizní režii. Pro rozhovor detektiva Somerseta a Tracy. A pro třetí dějství, které mě vždycky dostane do kolen.

Návrat Idiota (HK/Francie 200, r. Saša Gedeon)
Pro Pavla Lišku, pro scénu u oběda a její přesný timing. A protože mi hudební motiv zní po zhlédnutí vždycky dlouho v hlavě. A ještě také proto, že z českých porevolučních filmů se tomuto málo co vyrovná.

Gepard (ČR/Německo 1999, r. Luchino Visconti)
Protože mám rád filmy o konci epochy. Protože je ten film neskutečně epický a přesto v něm fungují city postav.

Mé soukromé Idaho (USA 1991, r. Gus Van Sant)
Pro táhlou melancholii bezvýchodnosti. Protože River Phoenix byl génius. A také pro scénu na pohřbu, kdy je jasné, že největší přátelství skončilo.

Zvrácený (Francie 2002, r. Gaspar Noé)
Pro fyzickou kameru. A pro konec filmu, kde si hlavní postavy užívají jeden druhého, ale my víme, co všechno je čeká. A není nám z toho dobře.

Zatmění (Itálie/Francie 1962, r. Michelangelo Antonioni)
Pro Monicu Vitti. A pro konec filmu, který se zbaví postav a naplní se prázdnotou. 

Paříž, Texas (VB/Francie 1984, r. Wim Wenders)
Protože Travis je tak strašně ztracený. Protože mám rád, když ve filmu postavy jedou autem a prší. A pro destruktivní závěrečný duel Travise a Jane.

Stud (VB 2011, r. Steve McQueen)
Pro herectví Michaela Fassbendera. Pro timing scén. Pro úvodní montáž v metru.

Blade Runner (USA/HK 1982, r. Ridley Scott)
Protože Deckard je antihrdina a ty já mám rád. A protože ten film zas tolik vizuálně nezestárl. A také pro to, že Ridley Scott už netočí vizionářské filmy a mě to mrzí.

Blue Valentine (USA 2010, r. Derek Cianfrance)
Protože herectví Michelle Williams a Ryana Goslinga nemá obdoby. Pro scénu na mostě, pro scénu s ukulele a také pro hádku v nemocnici, při níž se nedá dýchat.

Humr (Irsko/VB 2015, r. Giorgos Lanthimos)
Protože ten film funguje a jen málo kdo tomu musel při přečtení scénáře věřit. Protože je to film s vizí a těch je málo. A také pro to, že postavy poslouchají Nicka Cavea.

Mrtvý muž (USA/Něm 1995, r. Jim Jarmusch)
Pro úvodní jízdu vlakem, pro neskutečnou hudbu Neila Younga a také pro scénu, v níž Nobody vypráví svůj příběh.

Barry Lyndon (VB 1975, r. Stanley Kubrick)
Pro melodii sarabandy. A také pro to, jak neskutečně ten film vypadá. A pro Barryho Lyndona, který je hrozně komplikovaná postava a je zároveň těžké a lehké mít ho rád.

Sedmý kontinent (Rakousko 1989, r. Michael Haneke)
Protože se na ten film nedá dívat. Protože je ten marasmus tak hmatatelný a cítí ho i děti. A pro ten otazník na stěně.

Tak co na to říkáte?