Žít po svém (2005)
Robert Redford alias Einar to neměl jednoduché. Při tragické nehodě tomuto rančerovi zemřel syn. Jeho nejlepší kamarád a pracant Morgan Freeman je upoutaný na lůžko kvůli škaredému útoku medvěda a mnohaletá snaha nepít alkohol si na jeho povaze také vybírá svojí daň. Jednoho dne se na prahu dveří tohohle morouse ukáže Jennifer Lopez. Právě ta byla parterkou jeho syna a právě ona řídila v ten tragický den, kdy ztratil svého milovaného potmoka. Za normálních okolností by jí Einar nemilosrdně vyhodil, ale Jennifer má s sebou dceru. Tvrdí, že dítě je vnučkou Einara a obě potřebují azyl, protože utíkají od násilnického Damiana Lewise.

Já naprosto miluje Roberta Redforda. Proto možná budu hypeovat víc, než by bylo zdrávo. Viděl sem všechny filmy Lasseho Hallstroma a právě tento je podle mě nejlepší. Lasse dokázal jinak nudnou a nemožnou Jennifer Lopez přeměnit v milující a zajímavou matku, která chce jenom to nejlepší pro svou dceru. Lasse dokázal na ploše necelých dvou hodin stvořit dojemný příběh, který sice překypuje tradičním patosem a předvídatelností, ale zároveň nenudí ani na sekundu. No a v neposlední řadě zase a znovu ukázal, že po Refordovi tu zůstane velké prázdno, které jen tak někdo nenahradí. Nádherný film, který jsem za posledních 6 měsíců viděl už třikrát.

Café. Waiting. Love. (2014)
Si Ying studuje na vejšce. Jednoho dne jí málem přejede autobus. Zachrání jí mladý a sympatický chlapec Zeyu. Okamžitě se do něj zamiluje. Zeyu je častým návštěvníkem kavárny vedle místa nehody. Právě díky tomu získá studentka práci servírky v podniku nabízejícím to nejzajímavější kafe v okolí. Na baru pracuje opravdu hodně moc super lesbička a na kraji kavárny sedí v tichu smutná majitelka podniku. Do příběhu nyní vstupuje pošuk Ah Tuo, který nosí bikiny a jeho spolubydlící, která se chce dostat do legendárního spolku lidí, co si dokáží rozbít cihlu o čelo.

Zní to šíleně? Ono to také šílené je. Bohužel nepatřím k lidem, kteří by se dokázali poslepu orientovat v propletenci asijských romancí. Právě naopak. Viděl sem doteď snad jenom čtyři filmy asijské romantické provenience (v čele s proslavenou My Sassy Girl). Tento taiwanský kousek bych ale být vámi nevynechal. Je to hodně divné, hlavně v první půlce docela nechutné, ale dejte tomu čas. V druhé polovině se konečně začne hrát na romantickou notu. Předvídatelnost tu sice hraje prim, ale povedená a podle mne nečekaná pointa, všechno napraví a odvážlivcům sledujícím tento v pravdě exotický film ukáže, že jejich čas za to stál. Děkuji Adrianovi, že se postaral o ten (často tolik potřebný) hype.

Obchod za rohem (1940)
Ernst Lubitsch v roce 1940 natočil romatickou komedii, která je i po 75 letech od své premiéry stejně zábavná, jako v den svého uvedení. Pan Matuschek vlastní v Budapešti moc pěkný obchod. V něm pracuje Alfred Kralik, kterého nenapodobitelně stvárnil James Stewart. Jednoho krásného ne-podzimního dne je do obchodu přijata paní Klara Nowak, alias Margaret Sullivan. Ta s panem Kralikem nevychází dobře. Oba mají ambice, sebevědomí, hrdost. Jak může takový střet titánů dopadnout? To víte, že dobře. Oba si totiž dopisují s vysněnou osobou, která jim rozumí a je schopná pochopit každodenní patálie s méně schopným kolegou. Rozumíte tomu správně…

… film totiž v roce 1998 zremakeovala Nora Ephron v Lásce přes internet. Obchod za rohem le lepší. Mnohem. Odhoďte svoje předsudky týkající se filmů vzniknuvších před premiérou prvních Star Wars v roce 1977 a dejte tomu černobílou šanci. Naprosto vás okouzlí štramák jménem James Stewart, to stejné dokáže umanutá Margaret. Všichni víte, jak to začne, jak to bude probíhat a jak to dopadne. Přesto to v sobě má něco nepojmenovatelného navíc, co snímku dodá onu auru výjimečnosti a fantastického zážitku, kvůli kterému si zase jednou zajdete do trafiky pro známky a ne pro cigarety. Skoro si říkám, že by to chtělo nějaký pořádný článek o černobílých klasikách, které není možné minout. Upřímně slibuji, že tohle je poslední narážka na KarlaR.