Příští rok ve stejnou dobu (1978)
Byli byste svému partnerovi nevěrní? Nebyli, že? Alan Alda si to také myslel. Jako každý rok se vydal na služební cestu do přímořského chatového hotelu a potkal tam Ellen Burstyn. Slovo dalo slovo, sklenka dala sklenku a během prvních pěti minut filmu jsou naši hrdinové v posteli. Spolu. Zapomenou na své manžely a manželky, zapomenou na své tři děti a vlítnou na to jako hladoví králíci. Ranní vystřízlivění sice bolí, ale touha po druhém je silnější. Domluví se spolu, že jednou za rok se na stejném místě potkají a vystřihnou si další číslo ve svém příběhu.

Tak za prvé. Alan Alda je borec. Herec proslavený nezapomenutelným doktorem Hawkey Piercem vám jasně ukáže, že kombinace cholerického Woodyho Allena a šarmantního George Clooneyho opravdu existuje. Bohužel pro nás je jeho spolupachatelem Ellen Burstyn, která je všechno, jenom ne neodolatelná. Tenhle castingový fail mohl nadějný snímek potopit raz dva. Nestalo se, protože film je adaptací divadelní hry geniálního Bernarda Sladea. Tento člověk dokázal napsat scénář, který na ploše dvou hodin, jedné chaty a dvou postav vůbec nenudí a chytře kombinuje každým rokem se měnicí americké reálie a dospívající postavy, které není možné nechápat. Nemůžu si pomoci, nevěra ještě nikdy nebyla takhle cool.

Kouzlo měsíčního svitu (2014)
Colin Firth alias kouzelník Wei Ling Soo má neobvyklou zálibu. Odhaluje šarlatány vydávající se za bytosti ovládajícího nadpřirozené schopnosti. Tato schopnost ho přivede až na francouzské Azurové pobřeží, kde magii praktikuje Emma Stone. Ta tvrdí, že je schopná komunikovat s mrtvými. Díky tomu si jí do domu přivede bohatá francouzská dáma. Na první pohled to vypadá jako jasný případ. Ostatně i český předseda klubu Sysifos Jiří Grygar uděluje každoročně Bludný balvan největšímu podvodníkovi naší kotliny. Jenomže co když je Emma opravdu médium, které komunikuje s lidmi v záhrobí?

Vyloženě mi láme srdce chladné přijetí, kterého se předposlednímu Woodymu u nás dostalo. V poslední době měl sice tento génius na skladě pecky jako Match Point, Vicky Cristina Barcelona nebo Jasmíniny Slzy, ale Kouzlo měsíčního svitu si takové hlasité spláchnutí prostě nezasloužilo. Colin Firth si tu vystřihl parádní roli svérázného morouse, který postupně podléhá půvabům zasněné Emmy a znovu dokáže, že jeho herecké probuzení v Králově řeči (respektive v Single Manovi) přišlo snad až příliš pozdě. Do rovnice přidejme úžasnou atmosféru francouzského pobřeží, nádherná auta ze třicátých let, parádně napsané dialogy a máme tu film, který se (podle mě) dočká plného docenění až v budoucnosti. Vybodněte se na průměrné reakce a dejte tomuhle zapomenutému Allenovi šanci.

Láska na první boj (2014)
A ještě jednou Francie. Arnaud tráví léto na břehu moře. Tak trochu pije, tak trochu lelkuje, tak trochu pracuje. Právě v pracovním nasazení na zakázce pro rodinnou firmu potká značně nonkonformní Madeleine. Ta je posedlá přípravou na nadcházející apokalypsu. Trénuje, aby se dostala do té nejdrsnější vojenské jednotky. Mixování syrových ryb, plávaní po dnu bazénu se střešními taškami za pasem – holka se toho prostě nebojí. Jednoho dne potřebuje budoucí vojanda odvoz na nábor. Arnaud má s sebou svůj skútr a nabídne jí svezení. Při cestě nazpátek přijde slejvák…

Podíváte se na to kvůli Adele Haenel. Toto francouzské zjevení si za tuto roli připsalo francouzského Oskara a vy hned pochopíte proč. Její Madeleine je naprosto unikátní filmová postava, která vás po celou dobu trvání filmu bude zajímat, fascinovat a okouzlovat. V okamžiku, kdy se dostaneme do vojenského kempu, začnete pochybovat. „Na co se to vlastně koukám?“, začnete si právem říkat. Až samotný závěr a dva nejnádhernější filmové úsměvy posledních let, vám dají to vytoužené rozhřešení. Francouzi tentokrát vážně zabodovali. Byla by velká chyba tenhle biják minout.