Natočit film o výstupu na nejvyšší horu světa není žádná sranda a i když na Everest Jason Clarke nebo Jake Gyllenhaal ve skutečnosti nevylezli, při natáčení toho měli plné brejle.

Falešná, ale přesto mrazivá podívaná
Čtenáře lesklých magazínů by u podobného článku jistě hned zkraje zajímalo, jestli některý z herců na Everest skutečně vylezl. Tipněte si... všichni herci natočili jen pár scén po cestě do základního tábora, kam je nakonec vyvezla helikoptéra. Odtočili základní procházku skrz tábor plný horolezců, naskákali zpátky do stroje a to byl jejich celý pobyt v Himalájích. V rozpočtu jednoduše nebylo dost peněz, aby mohli herci strávit několik týdnů aklimatizací a tréninkem a vydat se nad základní tábor. A hlavně by je nikdo na podobnou expedici nepojistil.

Pětašedesátimilionový rozpočet se tedy porcoval jinak. Zbyl v něm ale velkorysý milion na skutečnou himalájskou expedici - druhý štáb, šéfovaný zkušeným horolezcem a filmařem Kentem Harveyem, strávil v základním táboře několik týdnů a chystal se kamery dotáhnout až na samotný vrchol, aby tu natočil dostatek záběrů, ze kterých se pak poskládají nejdramatičtější kulisy celého filmu.

Tragédie se přitahují
Náhoda tomu chtěla, že zrovna v době, kdy se tým aklimatizoval před náročným výstupem, spadla na Everestu jedna z nejsmrtonosnějších lavin historie. Z jedné ze stěn se utrhl kus ledu o velikosti kancelářské budovy a pohřbil šestnáct lidí, většinou šlo o šerpy. Tragédie vedla ke stávce těchto dělníků velehor a následně i odpískání celého zbytku sezóny roku 2014. Harvey byl v prekérní situaci. Musel získat nějaké záběry, ale cestu na vrchol měl uzavřenou. Nakonec získal dočasné povolení k natáčení na ledopádech těsně nad základním táborem. Bylo to extrémně nebezpečné, protože se musela znovu natáhnout část žebříků a lan. Nebezpečí lavin bylo neustálé a štáb byl svědkem hned několika, jež naštěstí odstartovaly na protilehlých svazích.

Everest jako Everest
Už před zmíněnou tragédií se počítalo s tím, že většina scén s herci se natočí v horském terénu, ale podstatně nižší nadmořské výšce. Harvey měl natočit samotný Everest na klíčových místech, dokonce měl s sebou jednoho z účastníků nešťastného výstupu na horu z května 1996, Neala Beidelmana, který mohl přesně identifikovat krizová místa na ledopádech, Hillaryho schodu i stezce vedoucí k vrcholu. Tohle všechno však po sesuvu laviny v dubnu 2014 padlo a studio dokonce muselo přesunout premiéru z února 2015 na září, protože postprodukce si vyžádala mnohem víc času, než se původně předpokládalo.

Většina scén, ve kterých vidíte herce lézt po Everestu, a že jich je ve filmu opravdu dost, se natáčela v italských Dolomitech. Tamní alpské vrásnění je na brutální výstupy ideální a zároveň ho zvládnou i dobře trénovaní herci. Harvey tu všechny hvězdy provedl několikatýdenním tréninkem a opravdoví šerpové spolu s mnoha zkušenými horolezci dohlédli na to, aby při lezení na falešný Everest vypadali věrohodně. V římských studiích Cinecitta vznikl základní tábor, ve kterém se odtočila spousta dialogových scén - hezky v teple a klidu klimatizovaného ateliéru. Během natáčení v Dolomitech se prý většina herců pochlapila a lezení je začalo opravdu bavit. Dokonce Harveymu slíbili, že se za ním přijedou na vlastní pěst podívat do základního tábora. Kdyby se neobjevila ona osudná lavina, možná by na Everest vylezla loni nějaká ta celebrita. Ale moc na to nespoléhejte.

Po sesunu laviny museli filmaři jednat rychle. Zkontaktovali fotografy a filmaře, kteří poskytli dostatek materiálů k tomu, aby trikaři mohli některá pozadí vyrobit kompletně "od nuly". A pomohl i IMAX, který v roce 1996 na hoře ve stejné době, kdy tam byla Hallova expedice, natočil dokument, který se taktéž jmenoval Everest. Některé záběry z něj se nakonec objevily ve finálním sestřihu a pomohly Kormákurovi doplnit mozaiku např. o oblety hory, které by se musely složitě animovat.

Studiový vrchol
A co osudný Hillaryho schod, na kterém se toho tolik odehraje? V reálu jde o nejtěžší bod celého výstupu, takže se rozhodně nepočítalo s tím, že by se tam dostal některý z herců. I pro druhý štáb byl Hillaryho schod spíše zbožným přáním, protože dotáhnout tam veškerou techniku a natáčet v téhle výšce několik hodin bylo bojem o život. Velmi věrná replika himalájské dominanty tak vznikla v bondovských ateliérech Pinewood, obklopená greenscreenem a obřími děly, které vyráběly to správné vysokohorské počasí. Tady herci strávili několik týdnů natáčením těch nejvypjatějších scén.

Sníh nad zlato
Tady je potřeba před herci skutečně smeknout, protože se nechali osm až dvanáct hodin denně bičovat přírodním živlem, zatímco stáli uprostřed jednoho z nejmodernějších filmových ateliérů s veškerým zázemím. Ačkoliv v Anglii nepanuje vždycky ideální počasí, mínus čtyřicítky z Everestu se samozřejmě nesimulovaly, a tak vznikl problém se sněhem. I při minusových teplotách, které by však ve velkém ateliéru šly jen těžko udržet, by se sníh prostě nechoval tak jako při krutém mrazu v dané nadmořské výšce. Nakonec to vyřešila sůl namletá na to správné zrno. Herci tak šli proti obrovským haldám soli, metaným rychlostí 120 km/h přímo proti jejich obličejům. Není nutno dodávat, že v cateringu museli s ochucováním jídel šetřit. Slaný by musel hercům připadat i chleba s medem.

Tahání za jeden provaz
Ani na chvilku bychom ale neměli pochybovat nad herci a jejich úsilím, které bylo do filmu vloženo. Dolomity umí být v zimě taktéž pěkně zákeřné, mnoho míst je dostupných jen díky ukotveným lanům a bez maček a cepínů si tu neškrtnete. A herci se museli naučit opravdu lézt, tím spíš, že jim Kormákur - vycepovaný islandským počasím a chozením do školy za největší sněhové vánice - skutečně nic neodpustil. Kent Harvey o něm prohlásil, že je skutečný viking, a že herci si ho už během příprav začali vážit natolik, že před ním nechtěli budit dojem, že jsou z cukru. Na výsledek se můžete jít podívat do kina. Ano, kdyby nebylo oné loňské laviny, možná by to celé vypadalo ještě epičtěji - některé scény na Hillaryho schodu by nepůsobily trochu klaustrofobickým dojmem, kdy víc záběrů na detail zakrývá nedostatek předtočených kulis a naznačuje, že si trikaři museli v brutálním časovém presu trochu ulehčit práci. Na první zhlédnutí si ale podobných detailů rozhodně nebudete všímat, protože Kormákur z vás nadělá rampouchy, než se vůbec stihnete rozkoukat, kde je nahoře a kde dole.

Je to filmová magie a velká zákulisní skládačka, která umožnila filmovému Everestu nasimulovat ten skutečný, aniž by noha filmařova vůbec vstoupila nad sedm tisíc metrů nad mořem. Snímku to ale neubírá vůbec nic, takže vzhůru do kina, a pak klidně hurá do hor, jestli na to máte chuť. Everest člověka sice pořádně semele, ale zároveň v mnoha probudí touhu něco podobného vyzkoušet... tedy s tím rozdílem, že na začátku údaje o nadmořské výšce bude spíš dvojka nebo trojka. Jak moc je film věrohodný s ohledem na horolezecké techniky? To ať posoudí jiní, ale ten pocit, že jste na Everestu a jde o život, je hmatatelný drtivou většinu stopáže. Tenhle výkon Kormákurovi nikdo nesebere. Klobouk dolů před vikingem, který vylezl na kopec, ale natočil horu.