Českých hororů u nás v posledních pětadvaceti letech vzniklo absolutní minimum. Na film, ve kterém sockoidní Leoš Noha hledá ztracený poklad a najde něco mnohem děsivějšího, jsme tedy byli celkem zvědaví. A pár hodin po skončení slavnostní premiéry tu máme první dojmy.

Jak to vidí Mr. Hlad
Přesně takové filmy tady potřebujeme. Filmy s ksichtem. Nenasytná Tiffany asi nebude podívaná pro vaše rodiče, ale pokud se potřebujete přesvědčit, že u nás pořád ještě máme talentované filmaře, vidět byste ji určitě měli. Andy Fehu chytře kombinuje horor s komedií a s výletem mezi socky z hlaváku, které smrdí na patnáct metrů a obcházejí lidi s tím, jestli nemají deset korun na vlak do Plzně, aby mohli jet navštívit bráchu, co tam leží v nemocnici. Leoš Noha je v hlavní roli vyloženě luxusní a dokonale se mu povedlo vystihnout mentalitu lidí, jejichž životní ambicí je sehnat někde kilo na další flašku rumu a nic dalšího neřeší. Budete se mu smát, ale bude vás i mrazit v zádech z toho, co jsou někteří lidé ochotni udělat pro vidinu bohatství. Na Nenasytné Tiffany je vidět, že vznikla pod rukama hororových fanoušků, jimž ale bylo jasné, že pokud chtějí uspět, musí nabídnout víc. A to se jim povedlo. Těžko říct, jestli ten úspěch najdou v českých kinech, dovedu si ale představit, že na festivalech můžou sklízet chválu, ať už to bude kdekoliv na světě. Mám skutečně radost, že se ke slovu dostali mladí filmaři s ambicemi natočit něco o dost jiného, než co jsme tady zvyklí vídat. A že se jim to povedlo. 

Jak to vidí Cival
Bál jsem se a bál jsem se hodně. Ale bál jsem se zbytečně. Nenasytná Tiffany možná není úplně divácky vstřícná, ale je to sebevědomý debut, který ví, co a jak chce říct a taky to udělá. Sice úsporně, ale naprosto přesvědčivě a bez výkyvů. Nevím, co bych měl filmu vyčítat. Protože prostě jde o hororovou indie, která je v rámci svého žánru naprosto světově vyhovující. Nevtíravý humor, malinko gore, found-footage prvky a zcela uvěřitelná sociální vrstva, která je pravdivější než u většiny domácích psychologických dramat. Dobrá práce, chceme druhý film a více Čtvrtníčka na plátnech.

Jak to vidí KarelR
Horory vážně nemusím, Nenasytná Tiffany ale naštěstí není pokusem o žánrovou klasiku. Na každý děsivý moment tu totiž připadá kupa humoru a trefných sociálních hrátek, které z debutu Andyho Fehu dělají povedenou multižánrovou hříčku. Tiffany vlastně se stejným úspěchem zneklidňuje i baví, což je u českého filmu vyloženě nevídaný úkaz. A jelikož je také herecky přesná, rozumně sestříhaná a dokonce tak nějak originální, nejspíš vás přesvědčí o tom, že by se česká tvorba měla ubírat přesně tímhle směrem. Neříkám, že se tu nenajde řada much - především se mohly tlumit kamerové prostocviky a rozjezd trochu tápe. Jakmile ale film chytne slinu a začne do vás šít poctivé čecháčkoství, je to vítaná celovečerní radost, u níž byste málem tipovali australské osmdesátkové kořeny. Kéž bychom tak promyšlené bizáry točili častěji!

Jak to vidí xxmartinxx

Na rozdíl od Karla mám horory rád, je v nich nejvíc svobody a nápaditosti (samozřejmě nemluvím o těch, co se dostanou do české kinodistribuce). A Nenasytná Tiffany je právě takový extrakt nečekané tvůrčí nápaditosti. Film už jsem viděl dvakrát - a podruhé jsem v něm objevoval nové věci, nové filmařské nápady. Nevím, jestli vůbec existuje porevoluční český film, o kterém by šlo tohle říct. Čímž nechci říct, že jde rovnou o nejlepší tuzemský porevoluční kus, na to řemeslo až moc utíká k záměrnému amatérismu. Rozhodně je ale zdaleka nejsympatičtější a já chci co nejvíc takových!

Recenzi čekejte během čtvrtka.