Vtip je v tom, že já nic z toho nepovažuji za vyložené negativum. Když sleduji seriál, tak také očekávám, že v každém novém díle dostanu víceméně to samé. A to přesně platí o filmech Woodyho Allena. I když se možná jeho filmy navzájem mezi sebou příliš neliší, tak pořád Woodyho styl je unikátní a ty filmy jsou jasně rozpoznatelné a identifikovatelné v kontextu ostatních snímků.
Abych to shrnul, těšil jsem se na lehce absurdní a zvrhlou zápletku, dobře zahrané a vypointované scény, "kýčovité" prostředí, fajn hudbu a sympatické herce, a přesně to jsem dostal. A vůbec nemám problém s tím, že se jednou za rok dostane do kin film s tak absurdně prostinkým rozuzlením. Ta prostost a absurdita se naopak stává jednoznačnou devizou.
Teď možná začínám znít jako místní divák bránící si svoje "milé hezké české filmy™"
Ale oproti těm si Woody přeci jen určitou laťku (ať už technickou či hereckou) drží.Jinak musím přiznat, že tu klasickou Woodyho tvorbu, na kterou se s takovou nostalgií vzpomíná, příliš neznám, a to málo, co jsem viděl, mě příliš neoslovilo. Na jednu stranu je možné, že to více vypovídá o mně jako o divákovi, než o Allenově tvorbě, na tu druhou stranu můžeme být svědky toho klasického syndromu, kdy ve prospěch starší tvorby mluví především nostalgie a sentiment starších diváků. Já jsem divák mladý, utvářející se, a pokud mi ukážete dva v principu totožné filmy, jen jeden bude aktuální a druhý 40 let starý, tak dám dost pravděpodobně přednost tomu novému, který mi bude bližší už jen proto, že vzniká v mé době pro mě, absorbuje aktuální trendy, bude pravděpodobně technicky na mnohem vyšší úrovni a především si ho na rozdíl od toho původního můžu užít v kině...
