10) Zázračné dítě
Nedá se říct, že by pocházel ze skromných poměrů, rodinu ale rozhodně neměl ideální a vypracoval se vlastním přičiněním. Jeho otec vynalezl lampu na kolo, takže byl díky patentu zajištěný, pak ale propadl alkoholu a přestal pracovat. Rozvedl se s Orsonovou matkou, pianistkou, která ještě v útlém věku svého syna zemřela. Blízcí podotýkali, že vlastně nikdy neměl normální dětství, okolnosti ho donutily co nejrychleji dospět, určitě i proto ještě před dvacítkou patřil k nějvětším senzacím na poli kultury. Samozřejmě si to uvědomoval a jeho ego sahalo tou dobou výš než Empire State Building, což ho jako člověka nedělalo vždy snadno snesitelným, ačkoliv jako umělce toho otravně sebevědomého kluka respektovali mnohem zkušenější kolegové.

9) Naučil Shakespeara voodoo a Caesara hajlovat
Shakespeara adaptoval nejednou v divadle i ve filmu, v roce 1936 si ale troufnul na odvážný kousek a zinscenoval Macbetha s výlučně černošským obsazením, kdy děj přesunul ze Skotska do fiktivní země a uvolnil si cestu k velmi odvážným režijním volbám. To ještě v době tvrdé segregace a nerovnosti. O rok později pak Julia Caesara přesunul do fašistické Itálie, aby poukázal na v Americe stále podceňované posuny v Evropě. Oboje dokazuje, že byl napřed nejen jako umělec. Z obou her byla samozřejmě senzace a tenkrát přesně dvacetiletého Orsona posunula do ještě větší záře reflektorů. Není divu, že o jeho genialitě a zároveň konfliktnosti se nepochybovalo dávno před tím, než poprvé stoupnul za kameru.