Říká se, že by filmoví pisálci nikdy neměli říkat konkrétním filmařům, jak by měli konkrétně vypadat jejich filmy. Mají prostě poreferovat o tom, co vidí. Ale protože tady jsme všichni rebelové, můžeme si dovolit právě to. Podíváme se na bondovku Spectre a probereme, jak by měla vypadat, nebo spíš kudy by se měla vydat. Nepůjde o informativní text shrnující, co víme o produkci. Nebude říkat, jak Spectre asi vypadat bude, ani nebude dávat dohromady pravděpodobný děj (leaklý scénář jsem nečetl). Respektive bude dělat trochu to všechno, ale především půjde o zamyšlení nad potenciálem filmu. A pak do diskuse napište, jestli mám Civalovi podobné náměty dál cpát, nebo si chcete rozumy trénovat sami.

Než se ale pustíme do požadavků na Spectre, měli bychom si připomenout, jak zásadním zlomem byl pro sérii o Jamesi Bondovi Skyfall. Zásadním, protože byl především krutě úspěšný: MGM nejdřív stoplo produkci, protože se bálo krachu, a pumpovalo prostředky do Hobita. Nakonec ale znamenala miliarda agenta 007 pro všechny zúčastněné ten pravý úspěch oproti návratu do Středozemě, který sice utržil vždycky zhruba stejně, ale s mnohem většími náklady i očekáváním. Jak na amerických, tak světových tržbách šlo u Skyfallu o dvojnásobek toho, co si odneslo Quantum of Solace. Což už je přece jenom nějaká bilance!

A protože je představa potenciálně nekonečné série s potenciálně miliardovými tržbami za každý zářez sen jako z hollywoodského nebe, má nyní Mendes povoleno vypustit svoje múzy a posunout Bonda kamsi úplně jinam, než doposud patřil. Jen když se z té jiskry podaří udělat pořádný požár. Problém ale je v tom, že Skyfall směr do budoucna vlastně vůbec neurčuje, nebo by aspoň určovat neměl.

Šlo o jakousi celovečerní encyklopedii, v níž se notoricky známá postava během oslav padesátiletého výročí pohlédla za celou svojí existenci a pokusila se zareagovat na to, jak se změnila doba. Spíš než psychologii postav jsme sledovali psychologii značky: James Bond byl zatížený tím, že musí zastavit padoucha, dobýt ženu, na níž mu vlastně nesmí příliš záležet, a utrousit sem tam nějakou tu hlášku. Byl otlučený a opotřebovaný ne v důsledku střetu s konkrétním nepřítelem, ale v podstatě sebou samým: Vlastní militantní, šovinistickou historií, které se pokusil vzepřít, aniž by ztratil identitu.

Dostali jsme metafilm na mnohem větší úrovni, než nabízely bondovky s parodickým nádechem (Dnes neumírej), protože neházel na diváky jenom sled scének utahujících si z vlastní minulosti, ale předložil skutečnou cestu k jádru. Zašel dokonce dál než Nolan, který v Batmanovi sice dodal nějaká ta traumata a věci na přemýšlení, nabaloval je ale v podstatě na klasickou žánrovku. Skyfall to vzal od podlahy a nabídnul komplexní inventuru.

Jako by se udělala čára za padesát let téměř nezměněným paradigmatem, v němž brutální buldog jejího veličenstva plní své úkoly a udržuje status quo o síle západu a mužné poloviny lidstva. Už dřív jsme tu měli obměny a variace, různé úrovně nadsázky (Moorea už ke stáru nešlo brát moc vážně), náznaky ženské emancipace i povolení bipolárního vidění světa po pádu železné opony. V jádru ale Bond zůstával vždycky stejný: sliboval akci, mužnost a sílu. Občas schovával pod slupkou city (třeba za Daltona), ale od odmítnutí V tajné službě Jejího veličenstva producenti spíš ozvláštňovali mustr, než že by ho měnili. Teď, když jsme na to všechno ale pohlédli shora, už se nemůžeme jen tak vrátit. Asi jako Rychle a zběsile po sebeparodické pětce už nikdy nemůže být vážně míněnou závodní sérií.

Zatímco ale Rychle a zběsile může jednoduše kráčet právě cestou vytyčenou pětkou, Skyfall jsem tu musel vychválit do nebes, abych teď mohl ještě jednou zdůraznit, že se nesmí opakovat aspoň dalších padesát let. Tahle zacyklená meta-cesta totiž funguje coby milník – a dva milníky po sobě by nedělaly dobrotu. Máme tu tedy svízelný bod: nejde se vrátit k obyčejné špionážní akci, protože v dějinách lidstva neexistuje žádné dobrovolné Zpět, a nejde ani zůstat na místě, protože Silvestr se nemůže slavit každý den v roce. Bohužel logika producentů bývá jasná: Vydělalo to? Zopakovat! A zatím to skutečně vypadá, že Spectre láká především na návrat do minulosti, ke kořenům. To by naznačovalo, že se Mendes opravdu pokusí zopakovat ten samý mechanismus a alespoň já jsem z toho nervózní.

Teaser na Spectre třeba neláká na jedinou akční scénu, což je u bondovky, pokud se nepletu, poměrně bezprecedentní. Už Casino Royale sice koketovalo s ostrými černobílými záběry z prologu, na pozadí ale pořád vykukoval příslib násilí a závěrečný akční mix. Nyní se smutné siluety trápí ve vymakaných kamerových jízdách a Moneypenny straší dalším odkrýváním rodinných traumat. Waltz, který si při zvolené stylizaci snad ani nemůže dovolit nebýt Blofeld, svým výstupem evokuje spíš psychologický souboj než fyzický a opět se svým krátkým projevem obrací do historie.

Ačkoliv se dá předpokládat, že ve Spectre bude spousta akce, protože těch prý až 300 mega Mendes určitě neutratí výhradně za Heineken, jakoby to před námi propagace zatím spíš schovávala a brnkala opět na sebereflektivní a thrillerovou notu. Rozhodně se tu nevymlouvejme na to, že jde jenom o teaser – 007 doposud neměl problém najít nějaký ten hotový výbuch nebo výstřel už pro něj. Rozhodně je ale zajímavý paradox, že se tak drahý film zatím úpěnlivě vyhýbá čemukoliv, co by evokovalo narušení pomalé atmosféry osobního thrilleru.

Jenže chceme z Bonda zadumaného intelektuála, který s každou svou obětí vede dialog o smyslu života? Chceme pronikat do jeho podvědomí a přemýšlet o tom, jaký na něj má zabíjení psychický dopad? Chceme místo akční pecky fincherovskou kriminálku? Doteď platilo, že James tyhle věci prostě nedělá, protože buď zrovna pije Martini nebo souloží s nějakou špiónkou. Od Casina Royale se občas smutně zakoukal do kamery, jestli dělá dobře, ale zatím pokaždé dospěl k názoru, že ano. Včetně Skyfallu, kde se tím zabýval skoro celou stopáž. Upřímně mi přijde otravná představa, že teď bude zase řešit ta samá dilemata, když na konci minulého filmu tvářil, jako by je vyřešil a byl připravený vyrazit do akce.

Rozhodně je adekvátní chtít po Spectre, aby tuhle akci opravdu nabídlo a nebálo se být chytrým, ale rozhodně dostatečně explozivním završením craigovského redefinovaného Bonda. Žádné pobíhání po skotských zámcích a kladení pastí, jakkoliv to skvěle fungovalo minule, teď se to musí pořádně mydlit, aby Mendes dokončil, co načal. Protože akce prostě je a musí být součástí světa Jamese Bonda a my bychom ji neměli chtít odfiltrovat.

Skyfall prozkoumal postavy, Spectre ať už je zkoumá méně a víc s nimi pracuje za běhu. Navyšující se rozpočet a producenti nešťastní z Mendesovy neochoty šetřit naštěstí naznačují, že jakkoliv propagace brnká na jinou notu, výsledný film se ostrých nábojů bát nebude. Takže rozhodně máme naději, že tohle dopadne hodně dobře. Stačí se zkrátka vymanit z představy, že se úspěch musí nastavit, protože by naším největším strašákem pořád mělo být, že se Mendes u Spectre pokusí o Skyfall 2.