Čtyřiadvacetiletý Václav Huleš je studentem režie a scenáristiky ve Zlíně a prý taky fanda MovieZone, takže mu prostor v rubrice 7 filmů dáme moc rádi. Navíc to vypadá, že co se vkusu týče, je s námi skutečně naladěný na stejnou notu. Posuďte sami. Za pozornost ale tenhle mladý filmař nestojí jen kvůli tomu, co se mu líbí, ale i kvůli tomu, co tvoří.

Právě dnes, v úterý 21. dubna ve 20:30 si můžete zajít do kina Atlas na jeho absolventský film Táta. Intimní drama o vztahu syna a otce, který trpí Alzheimerovou chorobou, se zaměřuje na témata jako loučení, příprava na smrt a schopnost vyrovnat se se samotou i na samotný vztah hrdinů. Trailer na Tátu si můžete pustit tady a večer vás na projekci jistě tvůrci rádi uvidí a Václav Huleš a určitě vám rád dá pár dalších tipů.

1. Tři barvy: Modrá  (Fr., Pol., Švýc., VB 1993, r. Krzysztof Kieślowski)
Do topky by patřily asi všechny tři filmy z této triologie, ale pro Modrou mám obzvlášt slabost. Bylo to pro mě první seznámení s tvorbou Krzystofa Kieslowskeho a dá se říct, že to hodně ovlivnilo a formovalo mé vnímání filmů, divácké i filmařské. Tehdy před mnoha lety mi Modrá ukázala, jak silné a vlastně nekonečné jsou filmy, které se zabývají něčím ryze lidským a pokouší se trochu rozkrýt tu komplikovanou lidskou duši. Modrá je těžkonážní depka, která má v sobě ale neobyčejnou porci pochopení pro to naše hloupý lidstvo. Z evropských velikánů jako je Bergman nebo Tarkovskij je mému srdci Kieslowski nejblíže.

2. Absolvent (USA 1967, r. Mike Nichols)
Film který zpětně oceňuju víc a víc. Strašně živý, energický a zábavný film o strašně důležitých věcech, který je ale natočen s tak lehkou rukou, jako by vlastně mimochodem. To je něco, co se nedá naučit a co se musí obdivovat.

3. Před úsvitem (USA, Rakousko 1995, r. Richard Linklater)
I když si o sobě myslim, že jsem docela ostrej kanec, tak mám asi příliš velký srdce na to, abych se u filmů nedojímal. Linklater dneska celkem letí, ale vysoko nad Boyhood stavím jeho triologii o jedné dvojici, která si moc ráda a často povídala. Filmy plné nenucené emoce, pomíjivosti a takové míry přirozenostii, až je to malý zázrak.

4. Až na krev (USA 1997, r. P.T. Anderson)
Bylo mi jasné, že tu musí být P.T. Anderson, bylo jen otázkou který. Vybral jsem si jeho asi nejtíživější biograf, což o mě možná něco vypovídá. Můj velký oblíbenec tu udělal další razantní odbočku, co se stylu týče a vytvořil další mimořádný film, který je unikátní nejen v rámci jeho tvorby, ale i v kinematografii obecně. Minimalistický příběh o jedné nemocné duši, ze kterého dělá brilantní režie intenzivní zážitek, který se nedá příliš popsat, uchopit ani zaškatulkovat. Je to film vlastního druhu, který se nikomu a níčím nepodbízí a nebojí se jít až na krev. Vyzdvihovat herce, hudbu snad ani nemá význam.

5. Moulin Rouge (Austrálie, USA 2001, r. Baz Luhrmann)
Druhá romantika v žebříčku, ale nemůžu si pomoct. Moulin Rouge ve mně rezonuje úplně jinak než třeba Před úsvitem nebo Modrá, ale i takováhle pompézní a vlastně staromódní pohádka, která je především o lásce, je občas potřeba. Zvlášt když je takhle parádně uchopená a zpracovaná. Tohle už Luhrmann nikdy netrumfne a já můžu jen s obdivem říct, že takhle bych to vážně neuměl.

6. Potomci lidí (USA, VB 2006, r. Alfonso Cuarón)
Jednoduše zásadní film, který člověka vnitřně rozloží. Zoufalé hledání naděje ve světě, kde už žádná nezbyla. Právě ono vystihnutí ponuré vize budoucnosti, která je tak neuvěřitelně uvěřitelná , je pro mě ještě více úchvatnější než geniální zpracování, kdy Cuaron předvání úžasné věci. Potomci lidí v sobě snoubí velkou tématickou hutnost spolu s diváckou atraktivitou a spoustu dalšího. Líp už to asi nejde.

7. Starsky a Hutch (USA 2004, r. Todd Phillips)
Každý má ten svůj „popíkový“ či „geekoidní“ film z dětství či mladí, který viděl vícekrát než by byl ochoten přiznat svým cinefilním kamarádům. Já jich měl samozřejmě hromadu, třeba Smrtnosnou past si dodnes pouštím na štědrý den, ale chci vypíchnout komedii  Starsky a Hutch. S kamarádem jsme byli schopní celý film převyprávět a spoustu hlášek jsem už dnes vzal za své. Stiller s Wilsonem tady nejsou utržení ze řetězu jako jindy a celé to vypadá jako poměrně standartní komedie, ale i tak si vás tenhle film nenápadně a nenuceně získá, nebo alespon mě.

Tak co na to říkáte?