Americká média měla o víkendu hotové žně. Rychle a zběsile 7 vydělalo neuvěřitelné peníze a zároveň mělo premiéru na Velikonoce, což rozhodně není náhoda (vyšlo to na stejné datum jako čtvrtý film, pětka a šestka měly taktéž premiéru v dubnu), ale tentokrát se to hezky krylo se vzkříšením Ježíše, což mnozí neopomněli ve svých článcích uvést. Ano, Paul Walker nemá svatozář, ale tahle novinářská zkratka se prostě docela hodila. O Walkerově efektu se mluvilo dlouhé týdny dopředu - bude/je sedmička komerčně nejúspěšnější částečně i kvůli skonu jedné z hlavních hvězd? Přišly se davy podívat na to, jak se Walker předčasně rozloučil se svou nejslavnější rolí?

Odpověď zní velmi pravděpodobně ve všech případech ano, k velké úlevě na orosených čelech producentů. V recenzi jsem se sedmičkou operoval jako se stopadesátimilionovým trhákem, což byla samozřejmě cifra ošklivě střelená od oka. Ve skutečnosti byl schválený rozpočet dvousetmilionový a prodloužené natáčení cifru ještě trochu nafouklo, takže můžeme bez okolků mluvit o čtvrtmiliardě. A s naprostým klidem, protože Universal má po tržbách pětky a šestky odkud brát. Je Rychle a zběsile 7 jedním z nejdražších akčních filmů všech dob? Ano. A taky jedním z nejvýdělečnějších. V tuhle chvíli už skoro sahá po globálních pěti stech milionech a pokud sáhne po miliardě, zařadí se po bok Jamese Bonda. A to je zatraceně slušný skalp.

Peníze jsou na filmu vidět a je docela úsměvné, kolik praktických efektů považují diváci kvůli přebujelému color gradingu za digitální triky. Je pravda, že každé políčko filmu je "fotošopované", ale skok z letadla, masakr v Azerbajdžánu a dokonce i onen mrakodrapový skok v Emirátech mají všechny základ v praktických kaskadérských kouscích, po nichž zůstaly desítky vraků. Platí to i o explozivním finále, které se odehrává v Los Angeles. Když se k zemi hroutí budovy, člověk už ve vzduchu cítí jedničky a nuly, ale pod několika digitálními vrstvami se skrývá starý dobrý dynamit a tříštící se beton.

K cégéíčkovosti Rychle a zběsile 7 samozřejmě přispívá, že se v akčních scénách dějí divoce nereálné věci, takže si divák jaksi dovodí, že se nic podobného v našem světě odehrát nemohlo. Doby ošklivě digitálních tunelů ve čtvrtém díle jsou ale nenávratně pryč, na většinu akce v sedmičce si můžete tzv. sáhnout. A to je rozhodně dobrá zpráva. Je tu ovšem jedna věc, onen pověstný slon v porcelánu, při které musely digitální triky zamakat nikoliv na sto, ale rovnou na dvě stovky procent. Paul Walker z jedniček a nul, podávající si ruku s Paulem Walkerem z masa a kostí.

Nahrazování zesnulých herců není v Hollywoodu žádná novinka, ale radikálně se mění nástroje, které k tomu lze použít. Bruce Lee ve Hře smrti se musel spokojit s výtiskem vlastního obličeje nastaveným proti zrcadlu, jeho syn Brandon Lee byl ovšem pionýrem náročné digitální mimikry, která tehdy stála nemalých osm milionů dolarů a vyžádala si šest stovek hodin práce kvůli jednomu půlminutovému záběru. I dnes byste ovšem bez nápovědy těžko hádali, o jaký záběr se vlastně jedná.

Takový luxus si přirozeně dovolit nemůžete, pokud se jedná o jednu z hlavních hvězd filmu. Mohli bychom jmenovat další zesnulé herce, kteří zázrakem ožili (mezi nejznámější patří Oliver Reed v Gladiátorovi, Marlon Brando v Superman se vrací nebo Laurence Olivier ve Světě zítřka), nebo dokonce zmínit Forresta Gumpa, ve kterém s Tomem Hanksem díky digitálním trikům sdílí stejnou realitu Beatles, prezidenti Nixon a Kennedy. Jenže jedna věc je dělat, s odpuštěním kulisu, a jiná zaskočit ve většině filmu za hlavní hvězdu.

Producenti měli mimochodem po smrti Paula Walkera hned několik možností. Mohli postavu v průběhu filmu tzv. uklidit (spekuluje se o tom, že způsob jakým z filmu - připomínáme že pouze dočasně - odkráčel Kurt Russell měl být původně Walkerův), mohli od pojišťovny vyinkasovat tučný šek a celý film odpískat. Nebo se ho pokusit dotočit, jak nejlépe to půjde. Rozhodli se pro poslední možnost a komplikace s delším natáčením a nákladnými triky si nechali vykompenzovat pojišťovnou.

Hlavní hvězdy jsou totiž vždycky pojištěné. Nejsou to nejlevnější pojistky, což mimochodem prodražuje filmy jako Mission: Impossible, ve kterých Tom Cruise vyvádí všechny ty blázniviny. Cruisova pojistka je mnohonásobně vyšší než u herců, kteří se poslušně nechají zaskočit kaskadérem. Např. Jackieho Chana doma v Asii a ze začátku ani v Hollywoodu nikdo nechtěl pojistit. Všechna ta zlomená žebra se prostě nevyplatila. Schválně se zeptejte pojišťováků na SPECTRE, jak se zapotili kvůli operaci Craigova kolene.

Producenti Rychle a zběsile 7 za nenadálou smrt Paula Walkera inkasovali padesát milionů dolarů. A rozhodli se film přesto dokončit. Je to jako kdybyste po bouračce od pojišťovny dostali náhradu za totálku (omluvte ten výraz), a pak se přesto rozhodli auto svépomocí opravit.

Universal požádal o pomoc trikové studio WETA a, pokud budeme ještě chvilku pokračovat v metaforách, měl až nečekaně mnoho náhradních dílů. Realitou dnešních blockbusterů jsou totiž v nemalé míře digitální triky. Používají se např. právě ve scénách, kdy za herce zaskakuje kaskadér a na drobný okamžik se jeho skutečná tvář objeví v záběru. Žádný problém, přilepíme mu na tvář obličej slavnějšího originálu, to už přece umíme od dob Matrix Reloaded, kdy se podobná věc děje v obrovském měřítku při bitce Nea a agentů Smithů. A věřte, že za ty roky technologie poskočila. Navíc lepíte jeden jediný obličej a je to otázka třeba deseti políček, takže to můžete udělat ručně a piplat se s tím. Výsledek je pak neprůstřelný. A co k němu potřebujete? Kompletní 3D sken herce, který si pořídíte ještě před začátkem natáčení.

Tahle pojistka je spíš pro pohodlí herců a trikařů, aby se nemusela hvězda honit do studia při každém průšvihu. Nikdo nepočítá s tím, že si vyrobí 3D zálohu, pro případ že by hvězda nečekaně zesnula (ačkoliv v případě některých herců - Christopher Lee, Ian McKellen např. právě Jacksonova WETA zálohovala své hvězdy do nejmenšího detailu... v pokročilém věku jeden nikdy neví). Smrt Paula Walkera možná tuhle praxi ještě posílí, ale primárním účelem tohoto skenování je zatím především náročná postprodukce. Marvel mimochodem skenuje všechny svoje hvězdy. V jejich případě lze mudrovat nad tím, jestli to není pojistka do budoucna. Třeba si bude Marvel moci za polovinu honoráře koupit jen 3D kopii Downeyho, když zrovna opravdový herec nebude mít čas. Nezdá se vám to? Marvelovští účetní určitě nad tímhle vlhkým snem spokojeně vrní. Tak daleko ale ještě naštěstí nejsme.

V případě Paula Walkera se odvedla perfektní práce, kterou lze rozeznat jen v několika scénách, a to hlavně proto, že po jakýchkoliv odchylkách vyloženě pátráte. Řeč těla jeho bratrů, Codyho a Caleba, kteří zaskočili jako stand-ini, je nerozeznatelná, jen při delších záběrech na tvář lze někde v hloubi digitálního klonu zachytit onen nepřirozeně strhnulý výraz. Oči a obličejové svaly, to jsou dvě věci, ve kterých mají rezervy všechny počítačové postavy - ať už se objevují ve filmech nebo videohrách. K nerozeznatelným dvojníkům se ale blížíme mílovými kroky. K průlomům v této oblasti jistě může i to, že se některé hvězdy nechají v průběhu deseti let naskenovat hned několikrát, a animátoři tak budou mít dostatek dat, s nimiž se bude dát pracovat.

Sami se běžte s Paulem Walkerem do kina rozloučit. Jeho částečně posmrtná role rozhodně není milníkem nebo game-changerem. Hvězdy budou umírat dál a Hollywood to bude muset operativně řešit. Někdy bude digitalizovaný herec za hranicí vkusu, jindy to naopak bude jediný způsob, jak dopřát jeho fanouškům poslední rozloučení. Paul Walker se dočkal decentního vypravení na onen svět, navíc v sérii, která do značné míry definovala jeho kariéru. Oproti tomu Philip Seymour Hoffman se posmrtného dotočení své poslední scény v Hunger Games nedočká, protože režisér Francis Lawrence má pocit, že by tím znevážil památku vynikajícího herce.

Souhlasit lze s oběma přístupy, ale ať už na to koukáte jakkoliv, doba čím dál tím viditelnějších digitálních dvojníků se blíží. A jakmile bude technologie schopná ošálit náš zrak v deseti z deseti záběrů, dojde ke spojení obou světů, aniž bychom si toho kdy všimli. Proto si raději vychutnávejte poslední chvíle mírných podezření a drobných nejistot. Dlouho už tu s námi nebudou...