DVD? Nevermore aneb akce Kulový Blu-ray

Pokud mluvíme o tržbách a zisku pro studia, která vyrábějí filmy jako na běžícím pásu, musíme se tu věnovat i domácím nosičům. Naťukli jsme to vlastně už na začátku u filmových rozpočtů. DVDčka byla obrovským úspěchem, který během svých 10 let na piedestalu filmové zábavy dokázal zvednout rozpočty až k hranici 300 milionů dolarů a zajistil mnoho sportovních aut a kokainu do garáží šťastných hollywoodských účetních. Žádný mejdan ale netrvá věčně. Někdy před rokem 2005 začalo být jasné, že kapacita DVD není a nebude dostatečná na filmy ve vysokém rozlišení. Náhradou mělo být HD-DVD nebo Blu-ray. Vítězem se stal Blu-ray, a kdyby v Hollywoodu věděli to, co vědí teď, tak stále koukáme na DVD.

Znovu tu budu citovat Motion Picture Association of America. V roce 2007 byl trh na vrcholu a studia si rozdělila 17 miliard dolarů z celosvětového prodeje filmových nosičů. V roce 2008 se konečně naplno etabloval Blu-ray jako nosič budoucnosti, v roce 2009 se nejdostupnějším Blu-ray přehrávačem stává Playstation 3, v roce 2010 začínají strmě padat ceny přehrávačů fyzických médií, od roku 2011 pokračuje pád cen až doteď. Kde je problém? Blu-ray v současnosti pořád koexistuje s DVD. Ta myšlenka, že by snad jednou každá domácnost měla mít Blu-ray přehrávač, se ukázala být naprosto lichou.

Chcete čísla potvrzující vzájemné požírání dvou formátů? Zatímco v roce 2007 byly výše zmiňované tržby 17 miliard dolarů, v roce 2014 to bylo už jenom 10 miliard. Zavzpomínejme teď společně na časy, kdy Hledá se Nemo prodalo 40 milionů DVD (asi je to nejprodávanější nosič všech dob). Daleko přes dvacet milionů kusů se pak dostali třeba první Piráti z Karibiku, Shrek 2, Auta nebo Pán Prstenů. No a přes deset milionů prodaných DVD se pak přehouply desítky dalších filmů, které studií generovaly obří zisky. Sběratelé a příznivci formátu s vysokým rozlišením argumentují tím, že poměr prodaných Blu-rayů je vzhledem k prodaným DVD čím dál vyšší, ale pořád nevidí strmě klesající celkové tržby z domácích nosičů. Blu-raye se prostě prodávají málo a s menší marží. Nejprodávanějším modrým médiem všech dob je Avatar se 7 miliony prodaných kusů, Já, padouch na desátém místě má ty miliony už jenom 3. Ne, Blu-ray není mrtvý. Stejně jako není mrtvý vinyl. Ale v budoucnu bude čím dál okrajovější komoditou především pro sběratele. Proč? Protože budeme streamovat. Dá-li bůh.

Zachrání vše Netflix?

Kdo by to byl řekl, že bude malá firma, která založila svůj byznys na posílání DVD v obálkách poštou, jednou skoro největším hráčem na poli filmové a seriálové zábavy? Ten nápad chvíli fungoval i v Čechách. Strhaní pošťáci na ty časy jistě vzpomínají se slzou v oku. Mně osobně to přišlo jako nápad hloupý a neperspektivní. V Americe to ale fungovalo a s rozvojem rychlého internetu měl Netflix dostatečný kapitál na to, dát pohov nešťastným pošťákům, kteří museli každé dva měsíce chodit na injekce proti vzteklině. Byl to risk, který se vyplatil. Streamování přes internet. Lidé jásají, s radostí platí 8 dolarů měsíčně za tisíce filmů a seriálů dostupných jedním kliknutím myši nebo dálkového ovladače a noční můra všech studií se začíná naplňovat. Takhle to pánové nechtěli.

Pokud se čistý výdělek pro studio z jednoho prodaného DVD přibližoval v dobách největší slávy 80 procentům, tak u Blu-raye došlo k výraznému poklesu na 50 procent (a dnes i míň). Představa studiových hlavounů, že by si mohli říct o 15 dolarů za stažení filmu přes internet (a mít tak čistý zisk 14.95 dolarů), vzala s Netflixem za své. Pokud největší filmová studia poskytnou část své filmové knihovny pro uživatele za necelých 8 dolarů měsíčně, zisky pro ně musí být malé... Tak malé, že už několikátým rokem probíhá zoufalý boj najít nějaký jiný model, který by divákům prodal filmové novinky za rozumnou cenu. Rozumnou hlavně pro studia.

Řekl tu někdo The Interview? Nelžete si do kapsy, to byla výjimka všech výjimek a ne blýskání se na lepší časy. Ano, komedie o zavraždění Kim Čong Una (nebo tak nějak) dokázala vytěžit 40 milionů dolarů (a tím fakticky pokrýt svůj rozpočet) z online distribuce. Ale o tom filmu tenkrát mluvil celý svět. Možnost vidět ho online den po omezené distribuci do kin znamenal hlavně pro Američany, kteří nejsou tolik postižení epidemií pirátství, tolik, že byli opravdu ochotni zaplatit těch 15 dolarů za jeden film ve formátu jedniček a nul. Napodobit tento kaskadérský kousek v budoucnosti bude hodně těžké. Tzv. „Video on Demand“ zaznamenává velký úspěch zřídkakdy a jeho důležitost roste jenom velmi pomalu.

Závěr

Co zbývá? Zbývá nabídnout řešení, jak ze šlamastyky ven. No, kdybych to řešení měl, tak nesepisuji dlouhé články na MovieZone, ale užívám si s Terezou Voříškovou na Bermudách. Pár věcí je ale jasných. Čína sama o sobě všechno nezachrání. Počty prodaných vstupenek v USA a Evropě pomalu klesají a diváci nebudou ochotni akceptovat cenu vstupenek rostoucí rychleji než inflace do nekonečna. V okamžiku, kdy navíc každým rokem klesají tržby z prodaných fyzických médií a neexistuje náhradní a pro studia dostatečně rentabilní řešení streamování filmů do domácností, jsou největší hollywoodští hráči na křižovatce. Kterou cestou se vydají? To se dozvíme už docela brzy...

Takže takhle bych to pojal. Chtěli byste si někdy v budoucnu přečíst detailní rozbor současných hollywoodských studií? Nebo byste chtěli vědět, kolik bere vaše oblíbená filmová hvězda a proč? Dostala se k vám informace, že Christopher Nolan obdržel za Interstellar 80 milionů dolarů, což je mnohem více než zisky daného filmu pro studio Warner Bros.? A v neposlední řadě netušíte, co je to kreativní hollywoodské účetnictví a jak mohly filmy jako Návrat Jediho, Forrest Gump, Harry Potter 5 nebo v poslední době třeba Equalizer skončit ve ztrátě? Pokud se vám článek líbil, napište to do diskuze. A pokud redakce dá, tak to pokračování v budoucnu bude!