Redakční tip – Halucinace v 22 Jump Street

Už v prvním díle Jump Street si to Jonah Hill a Channing Tatum užili a jejich zfetovaná scéna patřila mezi vrcholy filmu. Ve dvojce se ale překonali. Halucinace plná animovaných šíleností, split-screenově rozdělená obrazovka na dvě poloviny a jedna šílenost vedle druhé ukázaly, že tyhle dvě herecké hvězdy a jejich režiséři Phil Lord a Chris Miller se co se magoráren týče v prvním díle teprve rozjížděli. Hrance mezi genialitou a zvrácenosti je někdy hodně tenká, v 22 Jump Street se ale všechno povedlo vybalancovat a po minutě drogového rauše se i divák narkotiky nezasažený nejspíš musí sám sebe i svého okolí ptát „co jsem to do hajzlu teď vlastně viděl?"

Osobní tip Civala: Finále Equalizeru - Denzel Washington vraždící mezi regály? Tuším, co sejmulo Přemka Podlahu! Nákupy v Bauhausu už nicméně nebudou nikdy stejné, protože tenhle základ pro bláznivou komedii tu posloužil jako krvavé a smrtelně vážné vyvrcholení oldschoolového krimithrilleru.

Osobní tip imfa: Neschopnost Sony natočit solidního Spider-Mana - Tady snad není co dodat. I díky hacku se profláklo, že studio vlastně neví, co si s Pavoučím mužem počít a jen ho hrne před sebou, protože z něj padají miliony dolarů. První Webbův Spidey je unavenou a rozpačitou snahou o restart, jeho pokračování má víc producentských zásahů a typických sequelových prohřešků než neslavná trojka (za kterou se Raimi nedávno dokonce omluvil). I když za to podle všeho Webb příliš nemůže, na výsledku to nic nemění - u Sony mají všechny ingredience, ale kuchařku vyhodili z okna už před lety.

Osobní tip KarlaR: Lamí hormony ve Fakjů pane učiteli - Ten film je vlastně nekončící série WTF, takže není výběr úplně snadný. Etuda s lamími hormony, po kterých se z roztomilé Karoline Herfurth stane nadržená divoženka, ale prostě nemá obdoby.

Osobní tip Mr. Hlada: Hledání režiséra pro Ant-Mana - Marvel vždycky působil jako studio, které má všechno pod kontrolou a snaží se minimálně riskovat. Všichni dělají to, co mají, filmy chodí do kin pravidelně a vždycky se jim komerčně zadaří a může začít druhé kolo. U Ant-Mana se ale ukázalo, že tenhle stroj úplně nešlape. Po letech se s ním rozloučil Edgar Wright, a i když se obě strany tvářily, že jsou v pohodě, fandové radost neměli. A pak přišlo hledání režiséra a nikdo neměl zájem. Skoro každý den se objevovalo nové jméno a čím déle se hledalo, tím méně zajímaví tvůrci dostávali nabídky. A tak to skončilo u Peytona Reeda. Což je nula. Ale třeba to dopadne dobře.