8) Roucho (1953)

Roucho tu být prostě musí, ačkoliv zpětně mezi ostatními biblickými opusy z padesátých let poněkud zapadá. Jenže tenhle příběh o putování Ježíšova ručníku představil světu Cinemascope, tedy širokoúhlý obraz, který zcela změnil podobu velkofilmů. Studio ve spojitosti s tím tak trochu kašlalo na děj a především machrovalo s obrazem, ohromovalo davovými scénami a nutilo diváky natahovat krk zprava doleva a obdivovat netušené možnosti filmových panoramat. Z tohohle úhlu pohledu naopak překvapí, jak rychle filmaři pochopili možnosti a přesně věděli, jak novou technologii využít.

Zajímavost: Cinemascope byl 3D své doby - vznikl v reakci na konkurenční média, tenkrát to byl boom televize a strach hollywoodských producentů, že o plátna už nebude zájem. Na rozdíl od 3D si ale Cinemascope lidé oblíbili a dnes už považujeme "akademický formát", tedy 4:3, za ten ošklivější a méně estetický jaksi automaticky.

Spokojenost Papeže: 7/10
Spokojenost Kacíře: 2/10

7) Quo Vadis (1951)

Podle románu z konce 19. století o utrpení raných křesťanů za Neronovy vlády vzniká na začátku padesátých let dvacátého film odehrávající se v půlce prvního. Rozhodně stojí za pozornost, jak se tato tři velmi odlišná období záměrně i nezáměrně mísí do něčeho, co sice neodpovídá ani jednomu z nich (nejméně samozřejmě tomu, v němž se odehrává). Tato trojí dobovost je v Quo Vadis ze všech biblických i nebiblických opusů snad největší. Přejít ho však jako netrvanlivou megalomanskou zbytečnost by byla škoda. Místo toho se můžeme podívat, jak filmy vypadaly dřív a přemýšlet, jestli budou s podobným úsměvem koukat na dnešní kousky za další půlstoletí.

Zajímavost: Pro film bylo ušito na 32 tisíc kostýmů. Vyplatilo se - šlo o jeden z kasovně nejúspěšnějších filmů své doby.

Spokojenost Papeže: 8/10
Spokojenost Kacíře: 3/10

6) Jesus Christ Superstar (1973)

Dejte hipíkům do rukou pár peněz, Bibli a radši utíkejte... V sedmdesátých letech už na megalomanské opusy nebyl nikdo zvědavý, doznívající éra květinových dětí zato vyprodukovala jiné zájmy. Jedním z nich bylo i odvázat se ve jménu míru, lásky a Ježíše, který byl vlastně taky hippie, nebo tomu hodně Američanů věřilo. A pokud ne před tím, tak po premiéře Jesus Christ Superstar určitě. Do dnešních dnů slavná muzikálová předloha se tak dočkala poněkud špinavého a záměrně neprecizního filmového podání, jemuž nelze upřít energii.

Zajímavost: Tvůrci nebyli zase takoví hipíci, jak se říká - některé texty z divadelní předlohy pozměnili tak, aby byli méně urážlivé pro křesťanské publikum.

Spokojenost Papeže: 6/10
Spokojenost Kacíře: 5/10

5) Princ Egyptský (1998)

Jeden z nejnákladnějších animáků všech dob převádí notoricky známý příběh Exodu do stravitelnější podoby. A daří se. Daří se dokonce zásadně lépe než Ridleymu Scottovi, přitom zadání bylo v obou případech stejné: přetlumočit Bibli tak, aby ji přijali i ne přímo věřící. Tvůrci tedy vsadili na střet dvou bratrů a emoce pramení z konfliktu uvnitř rodiny, ať už tak bereme Mojžíše a faraona, nebo Mojžíše a jeho lid. Vzniká sice archetypální (což je u Bible stěží špatně), ale silný a působivý souboj pravdy a omylu, minulosti a budoucnosti... zkrátka epika, jak má být! Je skvělé vidět animák, který přistupuje k dětem jako k inteligentním bytostem.

Zajímavost: Uznávaná izraelská zpěvačka Ofra Haza nazpívala Mojžíšovu matku v sedmnácti jazykových verzích. Včetně české.

Spokojenost Papeže: 9/10
Spokojenost Kacíře: 5/10