Dneska nebudeme pitvat aktuální průšvihy velkého studia, protože za hyeny jsme byli minule. Neuškodí ale dát si věci trochu do souvislostí.

Předem všeho bychom si asi měli říct, že je Sony Pictures Entertainment jednou z mnoha divizí japonské firmy Sony a v kinech jejich logo skoro neuvidíte, protože filmovou distribuci obstarává Columbia Pictures (ta paní co si hraje na Sochu svobody) a Tri-Star (okřídlený kůň vyskakující z trojúhelníku). Historie je docela komplikovaná, stejně jako distribuční kanály. Sony koupila Columbii/Tri-Star v roce 1989 od Coca-Coly (!), která si ji pořídila na hraní na začátku osmdesátých let, ale brzy pochopila, že jejím akcionářům se nestálý filmový byznys moc nezamlouvá.

Propojení společností se ovšem neobešlo bez potíží, Sony musela v devadesátých letech kvůli akvizici Columbie odepsat miliardy, než všechno začalo jakž takž fungovat. Na konci devadesátek dosadila na pozici šéfa studia Amy Pascal a blockbusterová politika se zásadně změnila. Sony chtěla rozjet blockbusterové série, Sony chtěla rozjet vlastní studio vyrábějící animované filmy. Sony chtěla rozjet vlastní bondovskou sérii. Sony toho prostě chtěla hodně.

Studio ovšem zakoplo hned při prvním kroku. Sony sice měla práva na Casino Royale, ale všechny ostatní bondovské propriety patřily MGM. Sony bylo jasné, že i kdyby vykličkovala ve scénáři prvního filmu, co se dalo, neměla by kam sérii táhnout dál a musela by navíc bojovat s tehdy velmi populárními brosnanovkami. Jen tak začít rozvíjet dalšího Bonda se prostě ukázalo být příliš velkým soustem, a tak studio prodalo práva na Casino Royale MGM za deset milionů dolarů a.... tramtadadá... za práva na Spider-Mana.

Odkup práv na pavoučího muže ukončil další léta se táhnoucí spor MGM a Sony. MGM totiž práva na Spider-Mana zdědilo v roce 1991, kdy produkční společnost Carolco i Marvel zkrachovaly. MGM se k právům dostala podstoupením nároku právě po krachu zmíněných společností. Bylo to ovšem soudně rozporováno právě Marvelem, který zároveň prodal filmová práva Columbii, za pro něj mimořádně nevýhodných podmínek. V Marvelu prostě potřebovali peníze a byli ochotni přistoupit na cokoliv. MGM se s Columbií někdy od půlky devadesátých let hádalo, načež se spor vyřešil tím, že si MGM vzalo od Sony poslední díl do bondovské skládanky a vzdalo se zdánlivě bezcenné komiksové licence.

Zbytek je historie. Ačkoliv byly Spider-Manovy porodní bolesti značné, Raimimu se povedlo zažehnout komiksovou horečku. A aby byla ironie dokonalá, zatímco Sony vydělávala na sequelech ke Spider-Manovi obrovské peníze, MGM pomalu krachovalo, když se po výroční bondovce Dnes neumírej slavná špionážní série utápěla v přepumpovaných rozpočtech a nedostatku vize. Nakonec to dopadlo tak, že Sony krachující MGM odkoupila a uzavřela tak jednu velkou kapitolu studiových sporů. Pavoučí muž, kterého se MGM zbavilo jako zátěže svými miliardovými zisky celou transakci umožnil, stejně jako návrat Jamese Bonda na stříbrná plátna v roce 2006 (Casino Royale).

Sony se mimochodem snažila na začátku třetího tisíciletí na truc natočit alespoň amerikanizovaného Bonda. Na neslavnou sérii xXx, která hned po prvním předraženém filmu musela snižovat rozpočet a měnit hlavního představitele (z Vina Diesela se přesedlalo na Ice Cubea), si možná vzpomenete. A možná ne. Byla to další ze slepých uliček, které najdete v historii každého velkého studia. Můžeme se pitvat v tom, jak Sony narychlo předělalo nevyužitou divizi na speciální efekty Sony Picture Imageworks a proměnilo ji v Sony Picture Animations. Navzdory dílčím úspěchům se Zataženo, občas trakaře a Šmouly pro ni ovšem dodnes nemá příliš využití, což dokazuje i to, že se momentálně snaží zkřížit sílu CGI animáků a komediálního talentu Adama Sandlera. Moc se nesmějte, Hotel Transylvania vydělal víc než druzí Šmoulové a je na nejlepší cestě stát se výdělečnou sérií. Modré prcky naopak pravděpodobně čeká reboot.

Na následujících řádcích si trochu rozebereme základní pravidla. Pokud každý týden v neděli večer hltáte box office a máte na HSX vydělané stovky milionů virtuálních dolarů, pak si běžte třeba udělat kafe, laikové si prozatím zopakují, že hollywoodský byznys se pohybuje se značnou setrvačností, Což je dáno i tím, že "vyrábět sequely jako na běžícím pásu" znamená držet cca dvouleté rozestupy. To je u blockbusterů nejmenší možný rozestup, pokud je jako Peter Jackson netočíte tři naráz. Je to dáno náročností postprodukce, marketingovými poučkami, fiskální ekonomikou a řadou dalších faktorů. Podívejte se na rozjetou první trilogii Spider-Manů - 2002, 2004, 2007. Podívejte se na bondovky, kde byly tržby v podstatě předem hotovou věcí a všichni herci měli smlouvy na několik filmů - 1995, 1997, 1999 a 2002. Tam to prostě sekáte jako Baťa cvičky.

Když si děláme legraci z producentů, kteří v předvečer premiéry filmu rovnou ohlásí dvě pokračování, je to opravdu jen takové popíchnutí, protože takhle to prostě chodí - herci mají v podstatě u každého projektu opci na dva další filmy, aby se následně nevykrucovali a nechtěli dvojnásobné honoráře a všechno je ošetřeno tak, že v zásadě objedete marketingové kolečko a můžete rovnou skočit zpátky do hry. Kulisy potenciálních blockbusterů už se dávno nebourají, protože se s nimi počítá do dalšího dílu. Stejně tak se řada smluv uzavírá ve stylu "tentokrát půlku, ale za další díl dvojnásobek".

Marvel do téhle hry vstoupil poměrně agresivně, když oznámil první fázi svých filmů a postupnou snahu odpremiérovat nejdřív jeden film každých 18 měsíců, později dva filmy ročně a nyní dokonce tři plnokrevné blockbustery každý rok. Zatímco dřív bylo zvykem si zabookovat nejdůležitější letní pozice (dubnový/květnový otvírák sezóny, Den nezávislosti atd.) s konkrétním projektem, Marvel letos vybubnoval do světa nejprve hromadné označkování komerčně plodných víkendů na pět let dopředu, a pak dokonce představil konkrétní filmy. Blockbusterový line-up do roku 2019. V hlavách ostatních studií poměrně nevídaná věc.

Stačí se podívat na statistiky posledních let a pochopíte, jak se tenhle agresivní přístup vyplácí. Studiím v poslední dekádě v zásadě stačily dva dobře načasované blockbustery (v případě Sony třeba Bond + Spidey nebo Bond + Men in Black) a pozice nejvýdělečnějšího hollywoodského studia byla v kapse. Marvelu se letos podařilo krásně prodat druhého Kapitána Ameriku a Strážce galaxie - dva filmy, u kterých si nikdo nebyl jistý, zda trefí jackpot podobně jako Avengers nebo sequely Iron Mana. Pokud publikum opravdu skočí Marvelu na špek pokaždé, bude se náskok Disneyho jen a jen zvyšovat a díra mezi ním a ostatními studii se znatelně prohloubí.

Disney má určitě radost, že mu tahle miliardová sázka vyšla, protože když předtím za podobné peníze koupil Pixar a všichni očekávali totální dominanci na trhu animáků, ve skutečnosti se pozice Pixaru spíše oslabila. Nejen že produkuje méně filmů než doposud, ale ani finančně jeho sequely neoslnily a zmizela i suverénní pozice při každoročním udílení Oscarů. Teď se Pixar dokonce musí znovu vracet k Příběhu hraček, který všichni považovali za uzavřenou kapitolu. Tím samozřejmě nechci říct, že by byl Pixar v troubě. Člověk se ale nemůže zbavit myšlenky, že ho Disney koupil vysloveně na vrcholu sil a od akvizice se firma s lampičkou ve znaku ne a ne najít.

Ale zpátky k Sony. Nedávný hack ukázal (jak jsme ostatně psali v předchozím článku), že pravá ruka často neví, co dělá ta levá. Je to naprosto běžný jev ve většině velkých nadnárodních korporací. Jenže se stačí podívat na statistiky a strategii ostatních studií, aby bylo jasné, že Sony tak trochu zaspala dobu. V zásadě všechna studia se totiž vrhla na série - komiksové, knižní, jakékoliv... cokoliv, co se dá roztáhnout do tří a více filmů je vítáno. Když má předloha sedm dílů, je to požehnání. Můžete plodit pokračování jako na běžícím pásu a nikdo vám nebude vyčítat, že licenci ždímáte. Vy přece jen adaptujete.

Mezi opěrné body Sony patří bezesporu Spider-Man a James Bond. Obě série ji nepatří úplně beze zbytku (z filmů se Spider-Manem má procenta Marvel, z bondovek zase rodina Broccoliů), ale jejich produkování živí studio a v zásadě všechny další projekty, s čestnou výjimkou sandlerovek, které si na sebe většinou vydělají samy. Čekali byste tedy, že studio bude mít v obou případech nějakou vizi a bude dojit, dojit a dojit. Všichni ale přece víme, že od Raimiho pavoučí trilogie málem uplynulo pět let, než se Sony rozhoupala a místo čtyřky udělala restart. A mezi Quantum of Solace, spornou kapitolou následující po skvělém Casino Royale, a komerčně neuvěřitelně úspěšným Skyfallem (první bondovka, co šla přes miliardu dolarů) leží dlouhatánské čtyři roky.

Proč to otálení, když si Sony rozhodně má odkud půjčovat (její mateřská korporace), aby náklady na filmy umořila? A vlastně ani nemusí, protože si na sebe všechny zmíněné filmy bez problémů vydělaly? Bond je marketingová mašina, u které půlku rozpočtu hradí product placement. Jak se může něco takového vlastně zadrhnout? Berte to i tak, že studio čeká čtyři roky, zatímco mu Craig stárne a čerstvě zorané komiksové políčko si rozebírají ostatní.

Spider-Man byl v době premiéry třetího dílu obrovská značka a nejúspěšnějších komiksák na stříbrném plátně. Dneska hraje druhé housle a Sony dokonce uvažovala, že by ho Marvelu za nějaký ten obnos vrátila. Nakonec se zmohla na rychle upečený reboot s nezkušeným režisérem a pokračování, které v bleděmodrém zopakovalo chyby Raimiho přefouknuté trojky. Navzdory siláckým řečem o spin-offech a sequelech je teď Sony ve stejné pozici jako v roce 2007, kdy trojka sice slušně vydělala, ale zanechala za sebou hořkou pachuť, které se studioví kápové bojí jako čert kříže.

Pro příklad ostatně nemusíme chodit daleko. Po skvěle přijatých Mužích v černém přišla vlažná dvojka a studio se leklo. Ačkoliv mělo v ruce Willa Smithe, který tehdy proměnil ve zlato všechno, na co sáhnul (ano, včetně druhých Mizerů), Sony případnou trojku odpískala a vrátila se k ní až v roce 2012, kdy byl Will Smith zpovykanou celebritou. Peklo, které stojí za přípravou scénáře ke třetí Mužům v černém, se před desátou noční nevypráví. Typický příklad opožděného pokračování, o které nikdo nestál.

A Bond? Po Skyfallu všichni hýkali nadšením, Craig byl na koni, Mendes byl na koni, všichni byli na koni! Jenže pak se začal Mendes rozmýšlet, studio tlačit a byla z toho roční prodleva. Dneska z hacknutých mailů a klepů víme, že Mendes začal natáčet s několikatýdenním zpožděním a Spectre bude dílem vinou nevýhodného kurzu libry a dílem produkčními prostoji zdaleka nejdražší bondovskou všech dob. Nejdražší v tom smyslu, že ta devítimístná cifra začíná trojkou. Pokud máte chuť na horor, můžete si online sehnat kompletní scénář s poznámkami producentů k přepracování. Tak hluboko ale na MovieZone neklesneme...

Na něco jsem ale zapomněl, vždyť jsem přece mluvil o knižních sériích a Sony jednu má. Vydělává jí sice víc v zahraničí než na domácím trhu, ale jsou to čísla, která rozhodně nelze ignorovat. Mluvím samozřejmě o knížkách s Robertem Langdonem. Z každé další bichle od Dana Browna je bestseller, Tom Hanks vyloženě prosí na kolenou o dvacetimilionový honorář za film, který zcela jistě přinese stamilionové čisté zisky, a přesto tu máme po filmech z let 2006 a 2009 obrovskou díru, kterou Sony zamázne nejdřív v roce 2016.

Stane se tak mimochodem způsobem vskutku zajímavým. Sony totiž plánuje natočit Inferno, relativně aktuální Brownovu knížku, které předchází neméně úspěšný Ztracený symbol. Ten studio ze záhadného důvodu ignorovalo v době jeho premiéry, ačkoliv má na něj filmovou opci. Konspirační mágové vám řeknou, že je to určitě proto, že se děj točí kolem svobodných zednářů a odehrává se ve Washingtonu. A zednáři ovládají všechno. VŠECHNO! Ať už se tomu smějeme nebo ne, dvojí metr určitě existuje. Zednáři jsou tabu, ale maličká komedie o atentátu na žijícího diktátora je rozhodně ok. Vždyť si o to Kim vysloveně koledoval.

Ani na vteřinu nepochybujte, že podobným způsobem lze rozpitvat jakékoliv z hlavních šesti studií. Kostlivci ve skříních číhají všude. Obnažená Sony je ale přímo ideální učebnicí pro každého, kdo chce proniknout do hollywoodského zákulisí a alespoň chvilku pozorovat, jak se tam všechna ta malá ozubená kola točí, aby roztočila šoubyznysového obra.

Když už mluvíme o kolech, mohl bych se ještě rozepsat o tom, jakou roli vlastně filmová odnož Sony hraje v kontextu mateřské firmy. To už je ale zase pohádka na jiný dlouhý zimní večer.