10) Vlivní lidé (1963)

Elizabeth Taylor a Richard Burton si taky nedali pokoj. Kam se hrabe Brangelina. Hollywoodský pár číslo jedna, který se scházel a rozcházel a mezi tím točil skvělé filmy, jež se zapsaly do dějin. Vlivní lidé, kde krom nich září úžasná sestava včetně Orsona Wellese, vyprávějí o životě unuděných celebrit, které jsou v zajetí vlastních vztahů a absence jiných problémů k řešení dělá jejich soužití nesnesitelným. Dávno před Sofií Coppolou jsme tu tak měli náhled do soukromí VIPček, nelichotivé a tíživé. A především hodně působivé.

9) Barton Fink (1991)

U Coenů nejsou "meta" prvky nezvyklé, takže není překvapením, že si střihli i film o filmování. Nebo spíš psaní. Divadelní autor Barton Fink na počátku čtyřicátých let trpí v hotelovém pokoji, když přijal nabídku na rutinní filmový scénář, kvůli němuž musí odložit velké ambice. Skoro to vypadá jako smlouva s ďáblem, který ostatně Burtona dost možná navštěvuje, i když to není jisté. Typicky zábavná coenovská přestylizovanost, černý humor a existenciální přesahy se tu perou o pozornost a celé je to především dost zábavné.

8) Život v oblouznění (1995)

Někdy se zdá, že točit filmy je radost. Ve skutečnosti by z toho ale jeden spíš zmagořil! Steve Buscemi se ocitne na hraně zhroucení, když se snaží natočit pár snových sekvencí a jediné, co potřebuje, je trocha dýmu a trpaslík. Nicméně se zdá, že se mu to nepodaří, a nakonec se ukáže, že realita tak trochu opouští jeho natáčení plac. Život v oblouznění se ukáže být podivným mixem snových scén, kdy střídání barevného a černobílého obrazu ještě víc mate v tom, co je skutečné, a co ne, aby se nakonec ukázalo, že reálné taky nemusí být vůbec nic. Hlava se z toho zatočí víc než u hypnotizéra a tahle neskutečně zábavná filmová hříčka si vás dost možná omotá kolem prstu.

7) Pohrdání (1963)

Jean-Luc Godard, Bardotka, Egejské moře, Fritz Lang... Film o filmaři, který pro lukrativní nabídku slevuje ze svých pevných zásad, vznikal coby velmi lukrativní Godardova práce, první angažmá v Hollywoodu, a Godard zřejmě musel tolik ustupovat svým zásadám, že tento svůj film, finančně nejúspěšnější, dnes nenávidí a pohrdá jím. Dilema filmu tak nakonec ožilo v realitě. Jenže všichni víme, jaký je Jean-Luc prchlivec a jeho odmítání tohohle díla sami odmítněme, protože to je hodně intenzivní zážitek, který velmi věrohodně přibližuje tvůrčí proces. Těžko říct, jak by si ho Godard představoval, jak víc podvratný by ho chtěl mít, protože už tak, jak je, je skvělý. Někdy holt i ten hollywoodský dramaturg přijde vhod a usměrní umělce k vrcholnému výkonu.

6) Ed Wood (1994)

Nejhorší režisér nepocházející z jižních Čech všech dob se jmenoval Edward Wood, to ví díky Timu Burtonovi dnes už skoro každý. Samozřejmě, pravda byla trochu jiná než tenhle zaláskovaný životopis o člověku, který se oblékal do ženských šatů, obdivoval Orsona Wellese a na ulici narazil na Bélu Lugosiho, tak s ním natočil pár majstrštyků. Ale co naplat - Burton nakazil tenhle film tak podmanivou atmosférou nadšenectví a oddanosti, že na Wooda nikdo nevzpomíná jako na perverzního alkoholika a režiséra špatných pornofilmů, ale jako na Johnnyho Deppa s bezelstným úsměvem a nejlepšími úmysly - okouzlit diváky neopakovatelným dobrodružstvím, jaké jde zažít jen na plátně. A těch špagátků visících z těch talířů si ani nevšimnou, jak budou ponoření do děje!