Tak to máme za sebou. Dnes dopoledne jsme usedli do sedaček pražského IMAXu a Christopher Nolan nás dovedl na samý kraj lidského odhodlání. Co tam čeká? To vám samozřejmě neřekneme. Rádi se ale podělíme o to, jestli na nás jeho vesmírná odysea alespoň trochu zapůsobila.

Jak to vidí Cival

Nolan je prostě jinde. Přestože se nepovažuju za kdovíjakého fandu, zase mě uchvátil tak jako letos žádný filmař. Jeho sci-fi Interstellar je mohutnou podívanou, a to jak co se týče vtahujícího audiovizuálu a perfektního trikového podání, tak i v rámci šíře svého vyprávění, kdy prolítáváme skrze dlouhé roky, neznámé galaxie i různé dimenze. Je to fascinující podívaná, která důmyslně pracuje s tím, co důvěrně známe a vynáší to do sfér za horizontem našeho každodenního uvažování tady dole, na Zemi. Na oko nevděčná pozemská linie pracuje perfektně ve prospěch vyprávění, které je na Nolana nezvykle procítěné, emocionální a intimní, přestože jsou na plátně vidět monumentální věci a hrdinové se vydávají na výpravu jak ze Star Treku. Dokonalá vesmírná podívaná, která překvapuje i dojímá - nakonec ale strhe tím, jak komplexní obraz dokáže poskytnout o slabostech i síle člověka.

Jak to vidí Mr. Hlad

Vždycky, když jdu do kina, doufám, že dostanu něco, jako Interstellar. Dokonalý zážitek, který mě na tři hodiny přesune do jiného světa, donutí mě věřit, že lidé můžou létat ke hvězdám, že největší hrdinové nevypadají jako Arnold, ale jsou to obyčejní chlapi, kteří riskují krk kvůli lidem, jež milují, a že prožívají příběhy, na něž se nedá zapomenout. Christopher Nolan přišel s filmem, který je velkolepý, nevypadá však jako obyčejná zábavná atrakce. Je dojemný, ale nikoliv vlezlý a patetický. Je dech beroucí a napínavý a přitom působí realisticky a skutečně. Je to ten typ filmu, u něhož se budete bát o hrdiny, fascinovaně sledovat jejich cestu, trpět, když jim osud hodí klacky pod nohy, i s nadšením prožívat okamžiky jejich malých i velkých vítězství. Nolan natočil film, v němž všechno funguje tak, jak nejspíš na papíře chtěl. Není tu žádné „ale“, není tu žádný problém nebo prvek, který by nefungoval tak jako zbytek. Všechno je správně a dohromady to tvoří absolutní divácký zážitek. Výjimečné dílo. A pokud ho v kině minete, budete toho do smrti litovat. Nejlepší Nolan.

Jak to vidí KarelR

Zážitkový level? Nekonečno. Mindfuck level? Zhruba stejně. Jestli se vám zamotala hlava u Počátku, vězte, že to byla jen neškodná rozcvička před Nolanovým nejepičtějším dílem. V Interstellaru se snoubí ty nejryzejší spielbergovské emoce s abramsovským adrenalinem a neustávajícím tempem Temného rytíře. Zároveň ale jde o jasnou poctu Kubrickovi, jíž by testovací publika zřejmě nerozdýchala a producenti by vzali do ruky velké nůžky. Nolan má ale naštěstí takovou moc, aby tyhle nástrahy ladně přeskákal. A mohl si natočit všeobjímající (zároveň však vítaně komorní) výpravu za hranice známého i neznámého, která každé zakroucení hlavou okamžitě rozdrtí silou té nejoslnivější filmařiny. Interstellar tak dokáže napnout, dojmout i šokovat, kdykoliv se mu zachce. Hlavně vás ale tři hodiny nenechá sundat oči z plátna, a kdyby někdo začal tvrdit, že IMAX sály vznikly jen kvůli němu, nebyl by problém tomu uvěřit!

Recenzi očekávejte v nejbližších dnech.