TOP 11: Nespolehliví vyprávěči

David Fincher a jeho Zmizelá se dočkali zaslouženě kladného přijetí, protože takhle vypilovanou kriminálku jsme tu neměli už dost dlouho. Co na tom filmu bylo vlastně nejlepší? Dozajista vypravěčské hrátky, kterými si nás postavy omotávají kolem prstu. Fincher ani Flynnová samozřejmě neobjevili Ameriku, princip nespolehlivého vypravěče bývá celkem běžný v literatuře a o něco méně, ale tím výrazněji i ve filmu. Mrkněme se tedy na některé nejlepší kousky, jež nám ještě krom Finchera pletou hlavu tím, že ten, kdo nám je vypráví, nevypráví zrovna košer.

PS: Jestli někdo nečeká v tomhle textu spoilery, tak si ten disclaimer snad ani nezaslouží.

5) Velká ryba, Tim burton, 2003

Kdo vypráví: Každý z nás by rád věřil, že zažil skvělý život. Ten nejskvělejší ale zažil otec hlavního hrdiny téhle nostalgické pecky Tima Burtona. Když se vydal do světa za láskou, potkal se s tolika roztodivnými postavami, že by to vydalo na příběhy pro všechna pokolení. A taky vystačilo, protože příhodami o své cestě bude otravovat všechny své příbuzné tak dlouho, že tím začne být mnohým lézt na nervy.

Proč mu nevěřit: Vypravěč je tak trochu šoumen a potřebuje dát své minulosti náležitý šmrnc. Syn mu v dospělosti už jen stěží věří, že se všechny ty fantastické věci opravdu odehrály, nakonec se ale na věrohodnost vykašle a sám dopřeje svému otci přesně takový odchod, jaký by si vysnil sám. I Tim Burton uměl ždímat emoce, měl by si Velkou rybu pouštět častěji, třeba na ni už sám zapomněl.

4) Rašomon, Akira Kurosawa, 1950

Kdo vypráví: Když se odehraje zločin, je potřeba seskupit svědky a dozvědět se, co se vlastně stalo. Nebo vlastně ne, výsledek víme, ale jak se to stalo, nám mrtvola rozhodně neřekne. Problém je, když se každé vyprávění stává vlastně úplně jiným příběhem, z nějž se dá sotva poskládat, k čemu vlastně došlo.

Proč mu nevěřit: Lekce v relativitě. Pověstný japonský film Akiry Kurosawy prozkoumal možnosti nespolehlivého vypravěče jako málokdo další. Kriminální příběh vyprávěný z různých úhlu pohledu tak, že vypravěč vždy očerňuje všechny, tedy samozřejmě krom sebe, naplno znemožnil jakoukoliv diváckou jistotu. V roce 1950 tak silnou nejednoznačnost filmové médium nevídalo často a Rašomon se tak zapsal do dějin.

3) Klub rváčů, David Fincher, 1999

Kdo vypráví: Vypráví vypravěč. A vždycky, když vypráví někdo jménem Vypravěč, do něj musíme vložit dost důvěry, protože je jasné, že na jeho důvěryhodnosti stojí a padá příběh. Ale proč by nám tenhle vypravěč měl lhát? Nebohý a nudný úředníček byl svým novým známým Tylerem vtažen do dění a zažil jízdu života. Proč by ne? Kdyby ten příběh vyprávěl Tyler, to už by se mu příliš věřit nedalo, ale svatoušek s tváři Nortona by nás přece nevodil za nos!

Proč mu nevěřit: Podobně jako u Šestého smyslu, i tady se stal vypravěč obětí vlastní neznalosti reality. Podává nám svůj příběh, jak věří, že se skutečně odehrává, ačkoliv, na rozdíl od Šestého smyslu, David Fincher mnohem okatěji napovídá, že něco nesedí a Tyler a vypravěč jedno jsou. Až na úrovni, že při opětovných zhlédnutích jsme leda naštvaní sami na sebe, že nás to nenapadlo rovnou.

TOP 11: Nespolehliví vyprávěči

AKTUALITY

RECENZE

TRAILERY

DVD/BD

O MOVIEZONE

Registrace

Zapomenuté heslo

Přihlášení

Registrace

Přezdívka
E-mail
Přečetl jsem si všeobecné podmínky a souhlasím.