Kdo vypráví: Humbert Humbert přijíždí z Evropy do Spjených států, aby v těžké době mohl i on prožít americký sen. Nicméně ho z klidu a snahy se prosadit vyruší dcera jeho bytné, patnáctiletá Lolita, aby ho nevybíravě svedla a rozpoutala tím jeho šílenou posedlost mladou „nymfičkou“, pro niž by byl ochoten i vraždit. Pěkná mrcha, ta Lolita!

Proč mu nevěřit: Nabokov byl mistr nevěrohodných vypravěčů a pokud pochybujete podle filmu, přečtěte si samotnou Lolitu nebo Bledý oheň. U Lolity, zvlášť té filmové, na pohled všechno sedí, jenže když se víc zamyslíme nad tím, jak Humbert vypravuje svůj příběh, jak vykresluje Lolitu jako jakousi nadreálnou femme fatale, která ho zákeřně svedla, dojde nám, že tenhle člověk především omlouvá sám sebe a vypráví události tak, aby z nich vyšel co možná nejlépe. Právě proto, že film toto jádro románu zachytil jen částečně, s ním Nabokov, poté, co napsal i Kubrickem značně překopaný scénář, nebyl spokojený. Nicméně víc než jenom náznaky najdeme i zde.

Kdo vypráví: Doktor Malcolm Crowe celý život pomáhá dětským pacientům, i když ne vždy mu to vyjde. Tentokrát by nerad udělal stejnou chybu jako kdysi, aby ho jeho pacient znovu vyhledal, pokusil se zabít ho a nakonec prohnal kulku i svojí hlavou, tak se snaží co nejvíc pomoct malému Coleovi. Ten „vidí mrtvé lidi“ a nakonec se ukáže, že zřejmě nebude zase takový blázen.

Proč mu nevěřit: Ani neví, že je mrtvej, tak může svůj příběh jen těžko pořádně odvyprávět. Šestý smysl svým zvratem způsobeným zkreslenou perspektivou hrdiny proslul a stal se popkulturním fenoménem. Shyamalan si tu sice pomáhá spíš filmovými principy než skrze vypravěče, matení diváka vyvoláváním nesprávných předpokladů je ale přesně to, na co nespolehliví vypravěči spoléhají.

Kdo vypráví: Ne jedno vyprávění, ale hned několik sledujeme v příběhu muže, který z nějakého důvodu pobil tři královy úhlavní nepřátele a nyní čeká na slíbenou poctu – smět se k božskému vládci přiblížit. Jenže král není hlupák a vyžaduje přesný popis toho, jak dokázal jediný bojovník splnit onen nadlidský úkol. Vyprávění různých účastníků se liší stejně výrazně, jen všechny souboje jsou stejně cool.

Proč mu nevěřit: Těžko věřit matrixovskému ohýbání reality, zvlášť když je podáno čtyřikrát jinak. Kdo, proč a jak nakonec koho zabil, kdo koho miloval a kdo koho zradil, se ukáže nejen jako úhel pohledu, ale i jako zbraň sama o sobě. Co osoby udělaly se mění o dost méně než „proč“ a „co k sobě cítily“, což hezky poeticky ukazuje, že city rozhodně hrají roli. Na konci třeba ukápne i slza.