10) Quentin Tarantino: Gauneři

První Tarantinův debut zřejmě neměl spatřit světlo světa. My Best Friend´s Birthday se setkalo s tolika protivenstvími osudu, že se ho prostě nepodařilo dokončit. Maniak z videopůjčovny měl naštěstí dost silnou vůli, aby snahu nevzdal, a začal od začátku. Gaunery už nejenže dotlačil do kin, ale okamžitě se jimi zapsal do povědomí. Dodnes jde o kultovku, která nezapadá mezi Quentinovou tvorbou ani nabídkou devadesátých let obecně.

Jak to dopadlo: Pulp Fiction, mimo jiné díky podpoře dodnes všemi nenáviděného lobbisty Harveyho Weinsteina, už další sezónu oproti všem předpokladům zabodovalo na Oscarech ve scenáristické kategorii. Krom kultovního statusu si tak získalo i oficiální uznání a Tarantina vyšvihlo mezi režisérskou elitu. Sice se nenaplnilo očekávání, že jeho styl ovládne Hollywood (ve skutečnosti zůstal Quentin vždy poněkud osamocen a napodobován leda velmi okrajově), to ale dělá jeho nové filmy, které jsou stále úspěšnější a úspěšnější, o to zajímavější.

9) Sidney Lumet: Dvanáct rozhněvaných mužů

Skrze divadlo a přes televizi se Sidney Lumet dostal roku 1957 k filmu. A nutno podotknout, že jeho kultovní konverzačka ze soudního prostředí nezapře jak divadelní, tak i televizní minulost svého tvůrce. Jinak jde ale o strhující drama především díky skálopevnému vedení herců, křišťálově vybroušenému scénáři a napětí vyhnanému na maximum. Drama o jediném z dvanácti porotců, který nechce propadnout prvoplánové nenávisti a přesvědčuje postupně všechny své kolegy o možné nevinně obžalovaného, aby ho tak ušetřil trestu smrti, je dodnes skvělou podívanou.

Jak to dopadlo: Lumet se vypracoval mezi jednoho z nejpověstnějších režisérů a na konto si mimo jiné připsal i válečný Pahorek se Seannem Connerym nebo antimediální drama Network, jehož scénář se umísťuje na předních místech různých prestižních žebříčků. Dvanáct rozhněvaných mužů sice zůstává jeho nejsilnějším zápisem do dějin kinematografie, zdaleka však ne jediným.

8) Richard Kelly: Donnie Darko

„První kultovní film 21. století“ se přezdívá podivné sci-fi o klukovi, kterému přišel strašidelný králík říct, že za pár dnů skončí svět. Film, který existuje ve dvou verzích – kdy kinoverzi prý nikdo nechápe a ta režisérská je oproti ní zbytečně vysvětlující, si získal mnoho příznivců tím, že ačkoliv obsahuje zcela surreálné momenty, celkem věrně zachycuje poněkud apatickou náladu generace ve věku hrdinů. Prostě Mad World.

Jak to dopadlo: Chvíli se věřilo tomu, že to Richard Kelly dotáhne daleko, ale bohužel se mu to příliš nepodařilo. Vlastně vůbec. Svůj další projekt, Apokalypsu, na přání studií těsně po prvních projekcích z gruntu přestříhal, což jí nakonec nejspíš ještě víc ublížilo, a brakovce The Box s Cameron Diaz už raději nikdo nevěnoval pozornost. Na odpis snad Kelly není, ale těžko se věří, že by zazářil někdy v dohledné době.

7) Charles Chaplin: Kid

Původem Brit Charles Chaplin nebyl v době natáčení Kida nějaký nulák, měl už v Americe vybudované úspěšné jméno. Jenže na poli grotesek – krátkého krutého žánru založeného na fyzické akci, naschválech a škodolibosti. To mu vzhledem k jeho povaze nemohlo stačit, s celovečerním Kidem proto posunul svého tuláka někam úplně jinam: k nostalgické a emocemi přeplněné povídce o tom, jak lze v nuzných podmínkách nalézt smysl života. Kid je krásný film, jaké už dnes nevznikají, a slova mu rozhodně nechybí.

Jak to dopadlo: Kid byl velký krok do neznáma, ale vyšel. A Chaplin mohl natočit ještě několik vynikajících filmů. Traduje se, že o něm Hitler po několikáté soukromé projekci Diktátora prohlásil, že je jedním z jeho největších nepřátel. Hollywood mu dlouho ležel u nohou, ale jak to tak bývá, nakonec i on upadl v nemilost, byl obviňován, že je komunista, a to dokonce na takové úrovni, že musel emigrovat zpět do Evropy, kde poněkud zahořklý dožil ve Švýcarsku.

6) David Lynch: Mazací hlava

Pár animovaných kraťasů už za sebou animátor David Lynch měl, to nejzajímavější mělo ale teprve přijít. Mazací hlava je film podivný, ale také přitažlivý. A samozřejmě nevysvětlitelný – samotný Lynch tvrdí, že doposud od nikoho neslyšel správný výklad děje. I když možná maličko přehání, právě atmosféra nepochopitelnosti tohohle surreálného hororu o podivném otcovství táhne zážitek nahoru.

Jak to dopadlo: Z Davida Lynche se stal pojem a točil další a další skvělé a těžko uchopitelné filmy, které asi není potřeba představovat. A nejen filmy – Twin Peaks posunulo hranice toho, co je možné zobrazit na obrazovce. Bohužel pak objevil hnusnou digitální kameru a trochu překombinoval své trademarky, takže jeho poslední počiny už diváky poměrně často iritovaly. David má nejspíš taky pocit, že to není ono, protože v posledních letech radši vymýšlí podivnou hudbu, což je mimochodem srabárna.