Není žádným velkým tajemstvím, že má mnoho Američanů problémy s nadváhou. A jelikož se dají kila snadno nabrat i sezením u televize, rozhodli se vědci z Cornell University zkoumat, co je v tomhle směru nejnebezpečnější. Ládují se lidé víc u blockbusterů nebo u pořadů, které vyžadují hodně přemýšlení? Výsledky jsou celkem překvapivě "naruby".

Osobně bych předpokládal, že čím vyšší tempo film má, tím méně toho člověk sní, protože se jednoduše víc soustředí na odvíjející se podívanou. Při nové studii se ale zjistilo, že když někomu pustíte výbušný kus Ostrova, bude u něj jíst daleko rychleji než u zajímavé talkshow Charlieho Rose. Údajně to funguje tak, že je mozek zaměstnán rychlými střihy, takže nekontrolujete, kolik toho jíte. Pročež svůj popcorn zdlábnete dřív, než Bay rozmetá první větší barák.

Stejně "žravý efekt" jako vysoké tempo filmu pak samozřejmě může mít i pohlcení příběhem. Což stále oponuje dojmu, že toho ztláskáte víc u filmů, které vás docela nudí. Jak bychom tedy měli přistupovat k explozivnímu posezení v kině či na pohovce? Vědci z Cornellu radí, aby fandové hubnutí nekoukali na akčňáky v dosahu jídla. Takže nečekejte, že kinaři tenhle experiment nadšeně vyvěsí vedle pokladen.

Jak to máte s jídlem u filmů vy? Jíte rychleji když vás film pohltí, nebo když vás naopak štve? Ano, celá tahle záležitost je pochopitelně dost banální a individuální. Já ale dobrý díl seriálu identifikuju i podle toho, že jsem 40 minut nesáhnul po přineseném pití, takže mi opak přijde docela divný.

---

Vytáhni v hospodě: Další nová studie zjistila, že hashtagy v obraze (v televizní tvorbě a občas i u trailerů) nemají valný marketingový efekt, protože při sledování televize tweetuje jen 18% diváků. Mohly by tím pádem vlezlé nápisy, já nevím... zmizet?!