Taste of Fear (1961)

Aspoň jednou do té historie zabrousit musíme. Dobře vím, že pro mnoho lidí začíná kinematografie až prvními (čtvrtými) Star Wars, a tak vám tady rovnou naservíruji ten nejlepší zapomenutý horor, na který můžete narazit. Velká slova? Když tak nad tím přemýšlím, tak asi jo. Ale co už, Hitchcock se v hrobu překulil a já vás uvedu do situace: Do zlověstně působícího domu u ještě zlověstněji působícího jezera přijíždí za tatínkem dlouho ztracená dcera na vozíku. Neuvítá jí ale otec, ale zlov… ehm … zlotřile působící macecha a sympatický řidič. A čím že je to tak výjimečné? Atmosférou. Dům na samotě skrývá nejedno tajné zákoutí a hlavně při scénách v noci se prostě budete bát. Scénu v zahradním domku dokonce řadím mezi top 5 nejděsivějších scén, které jsem kdy viděl. Opravdu si stojím za tím, že se jedná o zapomenuty majstrštyk hororového řemesla, který se kromě atmosféry může opřít o parádní scénář zakončený dechberoucí pointou. Tak si ji hlavně nenechte vykecat. A málem bych zapomněl. V tomto 53 let starém černobílém filmu hraje Christopher Lee a už tady vypadá staře.

V/H/S - V/H/S 2 (2012-2013)

Já vím, já vím, tohle mnoho z vás bude znát. Ale zaznít to tu prostě musí. Pět různých režisérů natočilo na domácí kameru pět hororových povídek. Dohromady to tvoří jeden film, který vás zaručeně pobaví. Výhoda takového postupu je jasná. Když člověka nějaký příběh začne nudit, stačí počkat deset minut a na obrazovce se objeví jiný. Nemusíte rovnou vypínat film. Jednotlivé režiséry a příběhy tu snad není třeba popisovat. Jména borců za kamerou by vám asi nic neřekla a sami ihned pochopíte, čím je příběh jedinečný a odlišný od ostatních. „Véháeska“ měla v roce 2012 docela slušný úspěch, a tak hned o rok později následovalo pokračování. Zase stejný koncept, zase parádní pokoukání. Pokud bych měl z těchto dvou filmů vypíchnout jednu jedinou povídku, tak to bude Safe Haven - dvacetiminutové sektářské peklo, které vás nenechá vydechnout a donutí psát maily režisérům, aby něco podobného zpracovali do celovečerní stopáže. Jo a dobrá zpráva na závěr, příští rok se na nás chystá třetí díl – V/H/S: Viral!

Dying Breed (2008)

Představte si partičku mladých lidí, kteří se z hororově vděčných (rozumějte pochybných) důvodů rozhodnou navštívit Tasmánii. Ještě před odchodem do divočiny je v poslední výspě civilizace uvítá obyvatelstvo bojkotující zubní hygienu a dobré mravy. Burani v nejlepším slova smyslu. Klucí a holky je před odchodem pořádně naštvou a… nechtějte vědět, co se bude dít dál. Že je u nás dovolená v Tasmánii hodně okrajovou věcí? Jistě. Většina z vás nejspíš ví, že se jedná o reálný ostrov přilepený k Austrálii, tím to ale hasne. Dobrá, fandové Cartoon Network možná budou znát Tasmánského čerta. Vážně je tu ale někdo, kdo by chtěl Tasmánii navštívit? Inu, pokud ano, tak si preventivně pusťte Dying Breed a připravte se na shánění Blu-ray kolekce filmů Clinta Eastwooda. Že to nedává smysl? Ale dává. Odjet do Tasmánie na vlastní triko vám totiž nadále nepřijde jako dobrý nápad (filmy přece nikdy nelžou!) a budete potřebovat úplatek pro Mr.Hlada, aby vám na tomhle výletě dělal bodyguarda. Dying Breed je totiž přes veškerou svoji zábavnost urputným slasherem, ve kterém pochopitelně očekávejte krev, kuchání a napínavé honičky místním biotopem. Jo a jen tak mimochodem… fandové legendárního snímku Vysvobození si to dají povinně!