The Battery (2012)

Už první volbu si asi budu muset pořádně obhájit. Kvalitní čistokrevný horor je věc strašně vzácná. Často se těch žánrů musí smísit víc. A Battery je věc žánrově hodně nevyhraněná. Představte si svět po zombie apokalypse, ve kterém bloudí dva znudění hráči baseballu. Máte? Zasaďte si to do půvabných lesů Nové Anglie a máte Baterku. Vidím dvě zvednuté ruce. Ano, děkuji za dotaz, opravdu je to jenom o tomhle. Dva znudění týpci s kamerou bloudí lesem, občas přespí v chatě, jdou na ryby… Když se na scéně zjeví zombíci, tak to vypadá asi následovně: „Hele, támhle v dálce je zombík. Zabiješ ho prosímtě? Jééé, já sem oddělal toho minule, teďka je řada na tobě. Když mě se vůbec nechce a chtěl sem si zrovna udělat sendvič…“ Nebezpečí, které na životní pouti dvou sympaťáků přinášejí nemrtví, se rozhodně nedá srovnat s invazí zombíků, kterou tak pěkně ukázal třeba Snyderův Úsvit mrtvých. Je to jako když se na vás na Hlavním nádraží obrátí s prosbou o cigaretu bezdomovec. Zbavíte se ho a pokračujete v cestě. Zní to nudně? Fór je v tom, že to rozhodně nuda není. Nihilistický přístup k životu dvou sportovců si prostě zamilujete. Samozřejmě, že k tomu přibude nějaký dramatický oblouk, ale toho se dočkáte až ve druhé polovině. Prostě a jednoduše – za málo peněz hodně muziky. Skoro nikdo ten film nezná, dejte mu někdy v pátek večer šanci.

Dům Ďábla (2009)

V jednu chvíli jsem uvažoval o tom, že tu režisér Ti West bude mít dokonce trojnásobné zastoupení. Pak mi ale došlo, že ne každému může jeho styl sednout, a tak ho odbydu dvojicí hororových lahůdek. Tou první je Dům Ďábla. Amerika byla v sedmdesátých letech posedlá okultismem a uctíváním satana. Ne že by byl na každém dvorečku vedle psí boudy nakreslený panenskou krví pentagram, ale tak nějak to patřilo do kultury Spojených států amerických. Vzniklo proto hodně béčkových filmů těžících z tohoto fenoménu. A Ti West je měl asi hodně rád, protože před pár lety vzal kameru, pár tisíc dolarů a natočil poctu tomuto subžánru. A jakou. Můžete se těšit na velmi pomalu budované napětí, kdy kamera skoro až fetišisticky projíždí každým koutem starého a děsivého domu a sleduje při tom mladou a nevinnou hrdinku, na kterou se něco chystá. Pokud chcete lekačku každých pět minut, jděte o dům dál (doslova). Tady je to opravdu o té děsivé atmosféře, které budete muset podlehnout. Dovolíte malou odbočku? Budu trochu podvádět a propašuju sem zmínku o jeho dalším filmu, Innkeepers (ano, odmítám používat polodementní český distribuční název Tajemství starého hotelu), což je v tempu hodně podobný film, který většinu stopáže klame tělem. A až na samotném konci ukáže, proč je všude vedený jako horor. Jako bonus tu pak celou stopáž hotelem cupitá naprosto neodolatelná Sara Paxton, o kterou se budete bát jako o vlastní ségru.