Lima
28 filmů natočilo studio Toho, k tomu vznikly 2 americké remaky. Pak máš dvě poameričtěné verze, kdy v šestapadesátém Morse sestříhal původní Hondův film a dodal tam nově natočený materiál s Burrem. Tahle verze vyšla jako Godzilla, King of the Monsters. Stejná situace nastala u Hashimotovy Gojiry (1984), kterou přestříhal Kizer, doplnil o nové scény s Burrem, aby to navazovalo na King of the Monsters, a vydal pod názvem Godzilla 1985. Původní verze je dostupná pouze v Japonsku. V sedmasedmdesátem Luigi Cozzi sestříhal King of the Monsters (protože nedostal práva na Hondův film) a doplnil o válečné záběry z filmových týdeníků. Film šel do kin jako Italská Godzilla, ale přezdívá se mu Cozzilla. Proto 33, ale to jsem uváděl už v článku, že je to "včetně".
Píšeš, že infantilní byl pouze Son of Godzilla, a co potom All Monsters Attack? Tam podle mě veškerá infantilita dosáhla svého vrcholu, když se z Godzilly stala atrakce pro to nejmladší publikum. Stejného efektu dosáhly i vkládané animované scény z pozdějších filmů. Navíc právě ona zmiňovaná infantilnost, spojená s ochabujícím zájmem diváků, byla důvodem Tanakova rozčarování a vedla k ukončení shôwa série.
A jinak teda promiň mě, a vůbec všem historikům, že nazýváme celou šestiletou, vojenskou správu nad Japonskem "okupací".
reagovat
|