Událostí, která uvedla věci do pohybu, byl nechvalně proslulý incident japonské rybářské lodě Daigo Fukuryû Maru. 1. března 1954 proběhl u atolu Bikini v Tichém oceánu utajený americký test vodíkové bomby s krycím jménem Castle Bravo. Kvůli špatné kalkulaci projektantů zasáhl oblak nebezpečného spadu obydlené oblasti Marshallových ostrovů a radioaktivní fragmenty se snesly přímo na Daigo Fukuryû Maru, která kotvila pětašedesát kilometrů od původně vypočtené hranice nebezpečné zóny. Všech třiadvacet rybářů bylo postiženo akutním radiačním syndromem. Tato událost v Japonsku vyvolala protinukleární hnutí, podnícené obavami z radioaktivity, a způsobila značné vyhrocení diplomatických vztahů.

Na základě tohoto incidentu přišel producent Tomoyuki Tanaka s nápadem vytvořit první japonský monster film, který by vyprávěl o prehistorickém gigantovi, vytrženém z odvěkého spánku testováním nukleárních zbraní. Přestože Tanaka neměl žádnou konkrétnější představu o samotném monstru, ani žádný originální příběh, Iwao Mori, tehdejší generální ředitel studia Toho, jeho ideu podpořil. Mori k projektu přizval Eijiho Tsuburayu, nekonvenčního specialistu na filmové efekty, se kterým paradoxně sdílel totožný osud. Oba byli v průběhu okupace vyloučeni z filmového průmyslu, protože se podíleli na vzniku válečných filmů, které, pro jejich nebývalou autenticitu, americká cenzurní komise milně považovala za nacionalistické filmové týdeníky. Po skončení okupace je však studio Toho znovu najalo.

Protože si byl dobře vědom jeho zálibě ve vědě a zájmu o životní prostředí, Tanaka na post režiséra vybral Ishirô Hondu. Ten, společně s Takeo Muratou, napsal scénář a o pouhé tři měsíce později vznikl film o amfibickém pravěkém monstru, zmutovaném intenzivními testy jaderných zbraní, které neslo jméno Godzilla. Původní japonský termín Gojira z etymologického hlediska představoval sloučeninu slov gorira (gorila) a kujira (velryba), protože v pre-produkční fázi se o monstru mluvilo jako o kříženci gorily s velrybou.