Ničivé následky 2. světové války a následná americká okupace Japonska trvající dlouhých šest let představovala pro národ upřednostňující smrt před porážkou nepředstavitelný výsledek, kdy se z kolonizující mocnosti stala kolonizovaná země. Fyzická devastace a niterní otřesy zanechaly na národním psyché nesmazatelnou jizvu, která se výraznou měrou promítla také do japonské kinematografie. Celá země čelila rapidní modernizaci, ztrátě třídní identity a neklidu spojenému s měnící se povahou společnosti v době největšího národního rozvratu.

Není proto divu, že po ukončení americké okupace, pod jejíž striktní správou docházelo k pálení nacionalistických filmů a přísné cenzuře uměleckých děl obsahujících témata spojené s feudální loajalitou, heroickým sebeobětováním či motivy pomsty, došlo v první polovině 50. let k popularizaci hororových filmů. Ty poskytovaly příhodný mechanismus, který v čase politické a ekonomické krize umožňoval plně vyjádřit veškerou bezmoc, úzkost i všeobecný chaos. Došlo tak k vyzdvižení raněmoderních přízraků a nadpozemských bytostí z klasické literatury a japonského folklóru, implicitně poukazujících na strach z neodvratné modernizace a nárůst materialistického požitkářství, spjatého se západními vlivy. Naopak na ničivý dopad nukleárních zbraní a zármutek nad ztrátou národních tradic symbolicky upomínal zrod nezastavitelné síly devastující japonské metropole, zrod kultovního jaderného leviathana.