Léto je za dveřmi. Do kin se pomalu začínají hrnout blockbustery, ještě pořád ale není problém najít v programu pár filmů, které se do boje o diváky vrhnou bez značkového zázemí. Jaké jsou ty dubnové?

10. dubna

Dlouhá cesta dolů

Fotbalové opojení, Všechny moje lásky, Jak na věc... Filmovým hornbyovkám se většinou dařilo, docela k světu potom vypadá i ta nejnovější. V Dlouhé cestě dolů se čtveřice sebevrahů rozhodne, že se budou navzájem udržovat při životě. Což by samozřejmě mělo vyústit ve spoustu hořkosladkých situací, které nám naservíruje Pascal Chaumeil, režisér povedeného (K)lamače srdcí. Trailer rozhodně vypadá k světu, snad podobně dopadne i celý film.

Pojedeme k moři

Zatím je to takové malé tajemství, ale imfova brzká recenze Pojedeme k moři Jirku Mádla rozhodně potěší. Jeho prvotině přitom dává palec nahoru i Mr. Hlad, takže tu po dlouhé době máme český film, který se bude chlubit MZkovým doporučením. Potěší to o to víc, že jde o experimentální debut, v němž dva kluci s kamerou odhalují věci, které před nimi měly zůstat utajeny. Zkrátka sympaticky hravá produkce, která mimochodem baví už kampaní.

17. dubna

Detektiv Down

Bård Breien před osmi lety zabodoval Kurzem negativního myšlení a u Detektiva Downea bylo už od traileru jasné, že opět půjde o dost specificky humornou podívanou. Jejím hlavním hrdinou je mladík jménem Robert, jenž se i přes postižení Downovým syndromem snaží pracovat jako soukromý detektiv. Jeho odhodlání je pochopitelně všem pro smích, ovšem jen do chvíle, kdy Robert dostane svůj první opravdový případ. Film pro každého? Asi ne. Spokojené festivalové reakce ale naznačují, že by se mohli dobře bavit nejen fandové noirů a severských komedií.

Dvojník

Richard Ayoade navždy bude především Mossem z IT Crowdu, jeho režijní kariéra nicméně začíná nabírat slušné obrátky. Už v indie debutu Jmenuji se Oliver Tate ukázal, že s ním mají festivalové okruhy rozhodně počítat. A adaptace Dvojníka od Dostojevského, ve které se plachý Jesse Eisenberg střetne s odvázaným Jessem Eisenbergem, by měla jeho filmařské kvality jen potvrdit. Našeptávají to minimálně první kritické ohlasy. Tak uvidíme, jestli s nimi nakonec budeme souznět.

Transcendence

Christopher Nolan si musel na snímaní Interstellaru najmout Hoytea Van Hoytemu (Ona, První musí z kola ven). Proč? Inu, za všechno může jeho dvorní kameraman Wally Pfister, který se rozhodl vydat na sólovou režijní dráhu. V Transcendence se nás pokusí přesvědčit o tom, že jde Johnnyho Deppa nahrát do počítače. Což bude složité nejen z hlediska nebezpečné zápletky, ale především proto, že se Depp neobjevit ve vynikajícím filmu hodně, hodně... hodně let. Že si dovolíte nesouhlasit? No dobře. Ale to bylo sakra jenom cameo!

Co jste si vybrali z dubnové nabídky? Pochlubte se v diskuzi a nashle v květnu.