Tak jsme se "projeli" ve slavné Noemově arše. Od chvíle, kdy se za její kormidlo usadil Darren Aronofsky, nás zajímalo, jakým kurzem ji hodlá vyslat. A teď, když to konečně víme, se o svoje dojmy rádi podělíme.

Jak to vidí Mr. Hlad

Docela by mě zajímalo, proč chtěl Aronofsky natočit zrovna tenhle film. Velký rozpočet je slušné lákadlo, teoreticky může jít o velký hit, ale když si odmyslím poslední půlhodinu, mohl stát za kamerou v podstatě kdokoliv, kdo není úplné dřevo. Herecky všechno šlape, Russell Crowe i Ray Winstone jsou vyloženě démoničtí a Emma Watson se vedle nich taky neztratí. Samotná povodeň a velká bitva se taky povedly a potěší i fakt, že se Noe nesnaží být film-kázání, ale spoléhá se mnohem víc na klasické vyprávění a chvílemi připomíná skoro až dobrodružný film (asi nebudu sám, komu atmosféra vylidněné pustiny připomene původního Conana). Všechno šlape tak, jak má, ovšem bez jakéhokoliv překvapení. V závěru se sice za kameru postaví „ten“ Aronofsky, který umí své hrdiny vymáchat v tom největším hnusu a najednou je z Noeho hodně efektní a temná podívaná o jednom muži, jemuž z okolností začíná malinko hrabat, ale bohužel to přijde příliš pozdě na to, aby se z filmu stalo něco víc než jen biblický blockbuster. Jako kdyby režisérovi řekli „ok, můžeš si natočit svojí psychologickou depku, ale potřebujeme nejdřív pár cool záběrů do traileru.“ Výsledek není špatný, ale zůstává někde na půl cesty mezi velkolepou podívanou a komorním psychologickým dramatem. A oba žánry se v tomhle případě na plátně bohužel malinko míjí.

Jak to vidí KarelR

Nevím, jestli by z toho měl Darren Aronofsky radost, ale moje první myšlenky po skončení Noema byly "hm, ale jo, bylo to fajn". Což asi není úplně ideální reakce na syrové veledrama o zkáze lidstva, ve kterém umře víc nebožáků než ve většině filmů Rolanda Emmericha. Noe je ale s výjimkou závěrečné thrillerové půlhodinky, která dokonale osvětluje Aronofskyho zájem o tenhle projekt, "jen" velkolepou přehlídkou kvalitního herectví. Všichni s výjimkou přebytečného Douglase "Ježíše" Bootha jedou na maximum (hlavně Emma!), bohužel se ale musejí pohybovat v jasně nalajnovaném příběhu, jehož veškerý vzletný přesah prostě nenahradí impulzivní touhu po něčem šokujícím, neotřelém nebo vyloženě strhujícím. Aronofsky zkrátka odříká, co mu Bible káže, vetkne si do toho pár ne zas tak kontroverzních prvků, a v závěru se na chvíli lahodně vrátí ke svým trýznivým kořenům. No a to je vše, přátelé, čekání na jeho další nevyzpytatelné mistrovské dílo tedy pokračuje.

Civalovu recenzi čekejte v nejbližších dnech.