Herní série Need for Speed je s námi už od devadesátých let, což je sakra dlouho. Zažila dobré i špatné roky, závodilo se na okruzích i ve městech, dostali jsme honičky s policií i jízdu přes celou Ameriku. Teď se rychlá auta podívají poprvé do kin a my vám ještě před regulérní recenzí naznačíme, jestli má smysl se těšit, nebo je lepší začít mít obavy.

Jak to vidí Imf

Scott Waugh je buď absolutní génius nebo absolutní pitomec. Génius proto, že se mu povedlo natočit dokonale věrnou adaptaci posledních dílů videoherní série Need for Speed. A pitomec proto, že měl pocit dobře vykonané práce. Sešněrovat za sebe vskutku dementní dialogy, bezkrevné honičky a Michaela Keatona páchajícího hereckou sebevraždu v přímém přenosu (se slastným pocitem, že v jeho věku už je dovoleno vše), to chtělo opravdové koule. Tady ale odvaha a pravděpodobně i talent končí, protože celovečerní Need for Speed působí přesně stejně trapným dojmem jako cutscény ze zmíněné herní série. Příliš zarputilí herci, scénář jako od dvanáctiletého děcka, co si hraje s angličáky a v autě vždycky sedělo jen vzadu, když řídil tatínek, a hlavně tolik patosu a kýče, že byste ho mohli celé týdny přehazovat lopatami. Aaron Paul už v ukázkách vypadal jako ublížený bígl, ale jakmile se děj rozjede, rychle zjistíte, že nevhodný casting je jeden z těch menších kamenů úrazu. Hlášky bolí, honičky a bouračky působí digitálně, i když v nich žádné triky nejsou a duševní pochody postav před kamerou i za kamerou vás budou pravidelně posílat do kolen.

Sympaťáky tu budete hledat marně, stejně jako kvalitní řemeslo. Pro obojí doporučuji prudkou otočku a návrat k prvnímu Rychle a zběsile. Tam je sice krutopřísných týpků taky spousta, ale mají charisma, neporušují zákon bezhlavě a nesnaží se dětinským humorem a namachrovaností zavděčit těm nejnižším pudům. Need for Speed vzdáleně napovídá, jak by asi film o nelegálním závodění natočil Zdeněk Troška. Jakkoliv ostře to zní, pevně doufám, že vás to z kina vyžene, protože tohle není jen špatné, tohle je přímo tragické a stejně jako ve hře tady ty přiblblé dialogy nejde přeskočit. A jestli snad v koutku duše živíte naději, že si užijete alespoň ty naleštěné bouráky, běžte si raději prohlédnout fotogalerii z ženevského autosalonu. Na netu je jich dost. A jsou zadarmo.

Jak to vidí KarelR

No, bitch! 130 minut (!) romantického tokání a upachtěných dialogů, mezi kterými probleskne několik fajnově vyhlížejících automobilových estrád? Nevím, jestli měl Scott Waugh někdy soudnost (jeho polodokumentární prvotina Act of Valor mě minula), ale tady jí rozhodně vykazuje naprosté minimum. Což zhruba dorovnává jeho kreativní myšlení, které spočívá v totálně bezmezné věrnosti hernímu materiálu. Need for Speed totiž doslova vypadá jako čím dál tím vyčpělejší předloha, která je zajímavá akorát ve chvílích, kdy mačkáte čudlíky na ovladači. Ten ale v kině jaksi nedostanete, takže smíte jen nevěřícně čučet na ten nejohranější příběh o pomstě, kterou vykonává banda přitroublých frajírků, od nichž by si Dominic Toretto nenechal opravit ani blatník. Nesympatické, nesmyslné (neplést s nerealistickým), s asi nejmimóznější rolí Michaela Keatona... vážně si raději pusťte tvůrci adorovaný Bullittův případ.

Jak to vidí Mr. Hlad

Nemám rád auta a celá subkultura okolo tunění a rychlých vozů mi připadá srandovní. A v Need For Speed je do sto třiceti minut nacpané všechno, co mi na ní připadá směšné. Na každém kroku nesympatický alfa samec, který má pocit, že je cool stát na střeše jedoucího auta na dálnici a řvát jako debil. Patetické dialogy a osudové monology, za něž by se styděl i Michael Bay u Pearl Harbor. Vytuněná auta za miliony, jimiž si všichni do jednoho něco kompenzují (řekl bych, že délku přirození, ale rating byl PG-13, takže nevím) a k tomu všemu absolutní absence nadhledu. A právě ten by Need for Speed potřebovalo ze všeho nejvíc. Dokud se jede rychle, je to celkem fajn, Waugh akci zvládá solidně a i když na Rychle a zběsile nemá, protože se „jen jezdí“, koukat se na to dá. Jakmile ale někdo otevře pusu a chce promluvit, je to buď směšně tragické nebo tragicky směšné, vyberte si. Aaron Paul se do hlavní role absolutně nehodí a navíc je obklopený bandou nesympatických idiotů. A Michael Keaton vypadá, že nadšením buď ejakuluje, nebo ho chytne mrtvice. Když je film směšný, nepomůže mu ani solidní akce. Možná, že kdyby mi bylo dvanáct a z kapesného bych si šetřil na první Bugatti Veyron, byl bych nadšený. Takhle ale ne. Fakt ne.

Recenzi čekejte za pár dní.