Ačkoliv jsme na MovieZone rádi co nejaktuálnější, občas není od věci ohlédnout se do minulosti. Skrývá se tam totiž nepřeberné množství peckoidních filmů, kteréžto obvykle platí za uznávanou klasiku... jíž ale málokdo opravdu viděl. Zkrátka bychom občas rádi také "vzdělávali", s čímž by nám měla pomoct nová rubrika Režisérská elita. V té se dvanáctkrát do roka podíváme na režisérskou persónu, která má v kinech nový počin, přičemž hodně znamená nejen pro filmový svět, ale především pro nás. První pán na holení? Martin Scorsese, jehož Vlk z Wall Street momentálně vládne českým kinům.

Scorsese dnes platí za klasika amerického filmu, ochránce filmové historie a vůbec encyklopedického znalce všeho, co souvisí s pohyblivými obrázky. Rodák z Queensu, jehož kořeny sahají do Sicílie, si ale tuhle pozici samozřejmě budoval přes čtyřicet let. Na začátku jeho filmové dráhy přitom stálo astma, jež mu v útlém věku nedovolilo trávit čas sportovními aktivitami. Martyho rodiče to vyřešili tím, že ho brali do biografu, a po čase začalo být jasné, že jsou pro něj filmy něčím víc než pouhou zábavou. Z ulic Malé Itálie se proto vydal na Newyorskou univerzitu, kde se seznámil například s Harveym Keitelem, svým prvním dvorním hercem, a začal si budovat pověst velké režisérské naděje.

Pilné studium, točení krátkých filmů, noční pitky v newyorských barech... Scorsese jel ve studentských letech na jistotu a pokračoval v čerpání důležité tvůrčí inspirace. Nejvíc ho prý ovlivnily filmy Johna Casavettese a Orsona Wellese, francouzská Nová vlna a samozřejmě italský neorealismus, v němž našel svoje kořeny a začal přemýšlet o mapování života italských imigrantů v New Yorku. Ještě předtím ale debutoval dramatem Kdo to klepe ná mé dveře (1967) a zkusil si rozšířit obzory romantickým krimi Berta z dobytčáku (1972) pod záštitou slavného béčkového producenta Rogera Cormana. Zásadní důležitost tohohle úkroku? Cassavettesova reakce "Hezký, ale už ku*va nic takovýho nikdy netoč!", která Scorseseho jednou provždy dotlačila k autorským filmům.

Prvním z nich byly Špinavé ulice z roku 1973, jež jsou často považovány za oficiální start Martyho kariéry a přímého předchůdce jeho nejuznávanějších fláků. Už tady je totiž všechno, co později dotáhl k dokonalosti - parta neurvalých newyorských gaunerů, brutální násilí, touha po moci a penězích, slow-motiony, "tracking shoty", voice-over, De Niro, Keitel... a samozřejmě zcela nezbytný rockový soundtrack. Jedno z klíčových děl Nového Hollywoodu, které Scorseseho postavilo po bok Spielberga, Lucase, Coppoly, De Palmy nebo Kubricka, se tehdy dočkalo nadšených kritických reakcí a bylo velebeno především pro svojí originalitu. Od Špinavých ulic se pak Scorsese rozběhl ke svým majstrštykům, kterými přetvářel filmovou historii, aniž by zatím ale dosahoval širokého diváckého záběru.

Dnes se totiž zapomíná na to, že byl Scorsese v sedmdesátých a osmdesátých letech významným, avšak zdaleka ne univerzálně přijímaným tvůrcem. Příchod násilnějších a syrovějších filmů měl pochopitelně řadu odpůrců, kterým se nová a zatraceně temná tvář Ameriky příliš nelíbila. Osm filmů, jež Scorsese natočil s De Nirem, tak místo zeleného bohatství generovalo spíš kontroverzi. A jakkoliv dnes třeba Taxikáře (1976) nebo Zuřícího býka (1980) vnímáme jako neochvějné klasiky, tehdy šlo o levnější projekty (Taxikář stál 1,3 milionu dolarů), jež v kinech nevydělaly víc než 30 milionů.

V.I.M.: TAXIKÁŘ ::: V.I.M: ZUŘÍCÍ BÝK

Scorseseho nicméně spojily se slavným scenáristou a režisérem Paulem Schraderem (napsal oba výše zmíněné filmy) a střihačkou Thelmou Schoonmaker (stálice od Zuřícího býka) a vytyčily jeho zálibu v tragických hrdinech hledajících vykoupení, jež v mnoha směrech vyvrcholila v Posledním pokušení Krista (1988). Martyho srdcový projekt udělal z Ježíše prostého člověka, což davy katolíků nenesly ani trochu nadšeně. O dva roky později ale přišli Mafiáni, kteří Scorseseho majestátně vrátili na výslunní a za mořem dodnes platí za gangsterský film numero uno.

Právě jimi se začíná psát druhé polovina Scorseseho rozmanité kariéry. Devadesátá léta znamenala epické Casino (1995), které bylo často napadáno za přílišnou podobnost s Mafiány, nebo remake hororu Mys hrůzy (1991), v němž si Scorsese poprvé zkusil krapet velkolepější a akčnější filmařinu. Zároveň se také nebál uhýbat do jím neprobádaných končin a všechny překvapil kostýmní romancí Věk nevinnosti (1993) a náboženskou biografií Kundun (1997), která mapovala život samotného Dalajlámy. Nečekaná třešnička na dortu? Bez debat čtyřhodinový dokument Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem (1995), v němž můžete "snadno a rychle" nasát vývoj zámořské kinematografie od němé éry až po konec šedesátých let. Jedinečné a vtahující až na půdu!

V.I.M.: POSLEDNÍ POKUŠENÍ KRISTA ::: V.I.M. CASINO

Scorsese v novém tisíciletí? Tady už se nejspíš začnou chytat všichni. Gangy New Yorku (2002) byly obří dobovou freskou, Scorseseho definitivní sondou do duše jeho domoviny, která se rodila v přistěhovalecky příznivém 19. století. Navíc šlo o první Martyho spolupráci s Leonardem DiCapriem (mimochodem natočenou kompletně v Římě), jež dokázala, že se věhlasný zastánce celuloidu neztratí ani v době digitálních triků. Ty pak naplno ždímal v Letci (2004) nebo Prokletém ostrově (2010), stejně jako Lea, kterému pomohl zahnat pověst roztomilého klučiny z Titanicu. V oscarový triumf se sice proměnila pouze jejich Skrytá identita (2006), o které si na MovieZone ještě pořád myslíme své. Scorsese po ní ale naštěstí nezačal plánovat odpočinek. Naopak se rozhodl zachytit koncert rockových velikánů Rolling Stones (předtím se ohlížel třeba za Bobem Dylanem nebo Ericem Claptonem), zaštítil chystaný seriál Boardwalk Empire (2011) a nadšeně vyhlížel novou dekádu, v níž nám zatím nadělil dva hojně diskutované filmy.

Hugo (2011), v němž Scorsese složil poctu počátkům kinematografie, znamenal obrovský odklon od jeho dosavadní tvorby. Roztomilá 3D pohádka za 150 milionů nadchla nejednoho cinefila, většina diváků ale volala po návratu nekompromisního realizátora rošťáckých opusů. Výsledek? Hlasité prosby byly příkladně vyslyšeny loňským Vlkem z Wall Street, v němž Scorsese poprvé vyměnil násilí za nahotu a hutné drama za černou komedii. Staré "nebát se a nakrást" v novém kabátku tak momentálně báví diváky nejen u nás. A vrací do kin tu oblíbenější esenci režisérské legendy, která hodlá i po sedmdesátce střídat populární projekty s těmi méně očekávanými.

V.I.M.: MYS HRŮZY ::: V.I.M. MARTIN SCORSESE V ROLI PRŮVODCE AMERICKÝM FILMEM

Scorsese totiž začne v červnu natáčet Silence, drama o dvou jezuitských kněžích z Portugalska, kteří v 17. století cestují po Japonsku. Do budoucna potom chystá biografii Franka Sinatry nebo gangsterku The Irishman s Pacinem, De Nirem a Pescim, rozhodně tedy nehodlá zůstat u jednoduchých projektů. Ty ho ostatně nikdy moc nelákaly a je to jen dobře. V Hollywoodu budou odhodlaní režiséři vždycky nedostatkovým zbožím, každý Scorseseho zářez tak po právu budí zvědavost. Ať už tedy jde o poctu filmařině, dobovou fresku nebo nábožensky zainteresovaný experiment, dokud bude u kormidla Marty, máme o ambice a upřímnost nadmíru postaráno.

Příští měsíc: Ethan a Joel Coenovi