Není velkým tajemstvím, že redakce MovieZone bezmezně uctívá Lásku nebeskou, Matrix nebo Skálu. Je ale docela dobře možné, že mnoho našich mladších čtenářů nezná filmaře, který nás formoval víc než všichni hollywoodští profíci dohromady. Jak už mnozí uhodli z nadpisu, mám samozřejmě na mysli krále osobitého humoru a vypravěčského génia Kevina Smithe. A protože jeho prvotina právě slaví dvacáté výročí premiéry na festivalu v Cannes, je na čase si trochu připomenout Smithovy formovací zásluhy.

Tenhle článek je důležitý už proto, že Smith v minulých letech moc fanoušků nenabral. Jeho podcasty jsou pořád špičkové, po příliš mainstreamové komedii Zack a Miri točí porno si ale dost zařízl kariéru mizerným buddy akčňákem Poldové. Ten sice dal světu řadu historek o tom, jaký je Bruce Willis pitomec a dotlačil Smithe k výbornému originálnímu hororu Red State. Nic z toho ale není esencí jeho tvorby, jejíž zlatá éra začíná i končí v New Jersey.

Předtím, než měl propojený filmový vesmír Marvel, ho totiž měl Kevin Smith. Zapálenému fandovi comicsů, hokeje a Star Wars bylo 23 let, když prodal svoji sbírku kreslených sešitů a přečerpal zhruba 10 kreditek, aby sehnal 27 tisíc dolarů na svůj první film. Clerks, ultimátní flákačská odysea o dvou prodavačích z večerky, byla černobílým pokusem o něco zcela nového. O film, ve kterém se mladí přirozeně baví o věcech, kterých se Hollywood tehdy bál jako čert kříže.

Na odkazu Johna Hughese tak vyrostla přehlídka nezapomenutelných dialogů, ve kterých je orální sex asi tím nejméně šokujícím tématem. Smith si vzal na paškál tu nejzákladnější vztahovou realitu, fungování komerčního světa nebo rizika práce na Hvězdě smrti a narazil zlatou hláškovací žílu, na kterou je třeba Judd Apatow napojený dodnes. Že vás náramně pobavilo Superbad nebo Apokalypsa v Hollywoodu? Smith tenhle uvolněný styl razil jako první a dokázal jej aplikovat na řadu různorodých žánrů.

Jeho druhý film, Flákači, byl sice "jen" dražší nadstavbou Clerks. Hledám Amy ale můžeme povařovat za první romantiku, která hlouběji řešila homosexualitu, a Dogma dodnes zůstává obrovsky nápaditým políčkem do tváře křesťanství, jež černého Ježíše a boha ženského pohlaví rozdýchává ještě dnes. Ve všech případech byl klíč k úspěchu v prvotřídním podvratném humoru s přesahem a vynikajících postavách, jimž vždy kralovalo všudypřítomné duo dealerů trávy - Jay a Tichej Bob (v podání samotného Smithe). Tihle dva v roce 2001 dokonce dostali vlastní celovečerák, u kterého se definitivně oddělilo fandovského zrno od nestíhajících plev. Smith si ale svou pověst za pět let vydobyl zpět, a to přímým pokračováním svého mezitím zkultovnělého debutu.

Newjerseyský filmový vesmír se tehdy zdánlivě uzavřel druhými Clerks, kteří minimálně dorovnali jedničku a ukázali, že první film nebyl náhoda. Další triumf na festivalu v Cannes, další instantní klasika, u které snad musel potají slzet smíchy a dojetím i sám Cival. Kdybychom si tedy měli zvolit režisérský hlas MovieZone, zcela jistě by jím byl zavalitý sympaťák v hokejovém dresu, jehož péče o popkulturní narážky a míchání hrubozrnného humoru s dojemnou romantikou dosud nemá konkurenci. To on se nebál na filmovém plátně ukázat, že prokecat život s podobně naladěnými kamarády patří mezi nejlepší věci, které se člověku můžou přihodit. A právě v jeho šlépějích tak trochu kráčíme, když v místních diskuzích den co den řešíme věci, nad kterými by měl rozumný dospělák maximálně kroutit hlavou.

Ještě vás trávení volného času na MovieZone neomrzelo? Tak se seznamte se Smithovými filmy, zkuste jeho nový seriál Comic Book Men (aka Clerks v obchodě s comicsy) nebo se alespoň vydejte na Youtube, kde se dá najít tuna jeho Q&A. Moc vtipnějších vypravěčů jednoduše neexistuje. A zrovna tenhle nám většinou mluví z duše víc než kdokoliv jiný.

P. S.: O Smithově novince Tusk jsme psali tady. A kdyby to někoho třeba zajímalo, Clerks 3 se začínají natáčet 7. dubna...