Redakční tip – Khan drtí lebky

J. J. Abrams návrat startrekovského arcilotra dlouho tutlal, tak aby vám před plátnem spadla čelist. Když se ale Benedict Cumberbatch představil jako Khan, samo o sobě to koule nikomu neurvalo – naplno se tenhle „kuní ksicht“ rozohnil a dal průchod svému padoušství, když si na kapitánském můstku podal generála Marcuse. Naběhlé žily ve tváři, bolestivě zkroucený Peter Weller pod ním, zvuk praskající hlavy a do toho hystericky vřeštící blondýnečka Alice Eve. Tahle scéna fakt zvládne člověka opařit.

Osobní tip Civala: Finále V zajetí démonů - Jestli jde někde nahmatat režijní virtuozita Jamese Wana, je to právě u finále jeho hororového hitu: Vymítačská katarze nejen propojí dohromady všechny motivy, ale je i napínavé, děsivé a celkově nesmírně intenzivní. Žánrová špička.

Osobní tip imfa: Úvodní akce z Pádu Bílého domu - Útok na Bílý dům v podání severokorejské úderky. Antoine Fuqua je řemeslník jedna báseň. Jeho filmy možná nemají emoční rozptyl nebo herecké ambice, ale když přijde na praktické efekty, kaskadérské kousky a nějakou tu výbušnou odbočku z hlavního děje, můžete se na něj spolehnout. Za rozumné peníze dokázal na pěkných pár minut rozpoutat příjemně nedigitální inferno. Jasně, dneska už není čistě analogové nic, ale vedle finále Muže z oceli prostě tenhle předčasný vrchol Pádu Bílého domu působí krásně zpátečnicky a "hmatatelně".

Osobní tip KarlaR: Úvod Letu - Příští čtvrtek poprvé v životě nasednu do letadla (směr Skotsko) a mám tedy 6 dní na to, abych dostal z hlavy úvodní půlhodinku Letu, pro mě osobně nejsugestivnější "scénu" minulého roku. Už teď ale vím, že to je marné. Zemeckis totiž ztvárnil leteckou havárii s takovou precizností, že k polechtání diváckých žaludků nepotřeboval ani berličku v podobě třetího dé. Děsuplný výlet do oblak a zase zpátky zvládnul pěkne a postaru, za což mu... patří velké poděkování?

Osobní tip Mr. Hlada: Návštěva podezřelého ve Zmizení - Ve Zmizení je těch povedených scén víc, ale ta, ve které jde Jake Gyllenhaal navštívit podezřelého, o němž je přesvědčený, že má prsty v únosu dvou holčiček, je asi nejvydařenější. Nejen kvůli tomu, že Gyllenhaal tu podává jeden z nejlepších výkonů kariéry, ale hlavně proto, že celou dobu, co s velice úchylně vypadajícím chlapíkem mezi dveřmi mluví, má na tváří všeříkající výraz „dej mi důvod a já ti strašně rozbiju držku.“ A já jsem se vyloženě těšil na to, až Gyllenhaal ten důvod dostane.