Pro režiséra je vždycky nejtěžší uchytit se a prorazit. Ale zrovna tuhle položku si Jan Pachl v těchto dnech může odškrtnout - jeho seriál Cirkus Bukowsky každou středu sebevědomě proráží podzimní televizní nabídkou a do budoucna mu určitě přinese další příležitosti.

Lehce cynické, vyhraněné a sebezničující postavy panoptika Bukowsky dobře odráží filmové chutě svého tvůrce (viz sedmička), jeho záběr jde ale mnohem dál. Na FAMU absolvoval diplomkou o road-movies a křehkým kraťasem Runway, kde pro český film v podstatě objevil Janu Pidrmanovou, řídil druhý štáb Janákovy dětské adventury Ať žijí rytíři! a vyzkoušel si třeba formát bakalářských Trapasů. Bukowsky si sice na rozuzlení musí počkat ještě jeden a půl sezóny, my už jsme si ale jeho tvůrce zařadili do (denirovského) „kruhu důvěry“. 

A tady je Honzův žebříček. 

1. Divoký mesiáš (Velká Británie 1972, r. Ken Russell)

Helen Mirren byla příčinou mých prvních erotických snů. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že dnes už je to světoznámá herečka, ale věděl jsem, že takhle by měla vypadat každá autorova múza (vyjímaje Oscara Wildea...). A za to vše vděčím Kenu Russellovi.

2. Mona Lisa (Velká Británie 1986, r. Neil Jordan)

Britská gangsterka se vším všudy, zosobněná Bobem Hoskinsem, Robbiem Coltranem a Michaelem Cainem v roli slizkého záporáka. Tady někde se zrodilo mé nadšení pro žánr gangsterky. A nemusí v ní zrovna vystupovat Al Capone a být prolity hektolitry krve. 

3. U konce s dechem (Francie 1959, r. Jean-Luc Godard)

Píše se rok 1959 a JLG právě přepisuje dějiny světové kinematografie. Filmová událost z pera kritiků Cahiers du Cinema nakonec způsobuje revoluci i v neotřesitelném zámoří a Hollywood musí nutně reagovat filmem Bonnie a Clyde. Jean-Paul Belmondo se stává ikonou pro následující desetiletí a JLG se nakonec zblázní. Nedávno někdo zmiňoval, že Cirkus Bukowsky uživá "moderního střihu". Sám pro sebe jsem se zasmál a v duchu si říkal - "až na to, že modernímu střihu bude už něco přes půl století". Cirkus Bukowsky je prachsprostá postmoderna.

4. Chungking Express (Hong Kong 1994, r. Wong Kar-Wai)

Co byly Pulp Fiction pro jedny, to byla tato Wong Kar-Waiova hříčka pro mě. Úplný zvrat v naraci příběhu.

5. Malé životní etudy (USA 1970, r. Bob Rafelson)

Jeden z nejlepších filmů Americké nové vlny a nejlepší role Jacka Nicholsona vůbec. Nejspíš proto, že tam tak trochu hraje sám sebe. Robert Eroica Dupea je nejkrásnějším příkladem špatně investované životní energie. Tento film můžu vidět do nekonečna.

6. All That Jazz (USA 1979, r.. Bob Fosse, 1979)

Brufen, kapky do očí, cigareta a sprcha. Nezapomenutelná čtyřkombinace pro začátek nového dne. Hlavní hrdina je tu naprostým alter egem Roberta Dupea z Malých životných etud. Nezničily ho ženy nebo rodinné vztahy, ale přemíra pracovního úsilí. Ano, takhle vypadá sympatický workholik v podání Boba Fosseho.

7. Ucho (Československo 1970, r. Karel Kachyňa)

Z domácí scény rozhodně nemůžu pominout právě tento film. Natočit v 70. letech, zcela bezskrupulózně, film popisující dění let padesátých... to žádalo velký kus odvahy. Karla Kachyňu jsem měl to štěstí potkat ještě v jeho posledních letech života na FAMU. Zpětně se nedivím, že tu odvahu měl, jeho osobnost byla neuvěřitelně silná. Dodnes je pro mě příkladem velkého režiséra. K prosazování svých představ nikdy nemusel zvyšovat hlas, byl přirozenou autoritou, zatímco většina režisérů k tomuto musí doslova ječet.

Tak co na to říkáte?

Foto Jana Pachla na hlavní straně i v článku pořídila fotografka Dagmar Vyhnálková. Děkujeme.