Derek Zoolander vs. Jeníček (Zoolander)

Největší bitva modelů, kterou kdy filmové plátno zažilo! Vrcholem rivality Dereka Zoolandera a blonďatého Jeníčka je dramatický rozstřel na módním molu, odstartovaný samotným Davidem Bowiem. Pak dojde k obroušení hran a my jsme svědky variace na Blbý a blbější, ovšem s typicky stillerovským humorem. Ze všech filmů původního frat packu mě Zoolander baví nejvíc a má podle mě největší potenciál na pokračování. Jistě, ani ten Zprávař nedopadne špatně, ale Derek a Jeníček prostě byli dvojka k pohledání. Není divu, že Stiller a Wilson o pár let později ulovili role i v komediálním remaku Starskyho a Hutche, kde už si ale víceméně od začátku šli tzv. na ruku. Stiller si pak ještě užil sportovní souboj s Vincem Vaughnem ve Vybíjené, ale tam už se nikdo nekamarádíčkoval. Zoolander i v téhle napjaté konkurenci pořád zůstává mým favoritem, protože jakmile ti dva zakopou válečnou sekyru, zařadí film ještě vyšší rychlostní stupeň a doslova likviduje divákovu bránici. Schválně si ho zas někdy pusťte a určitě napíšete Stillerovi mail, aby přestal blbnout s oscarovými ambicemi a začal na nás kulit oči jako při jeho famózním Magnum pohledu.

Maverick vs. Iceman (Top Gun)

Můžeš bejt můj wingman... svět nezná lepší happyend. Kdyby neexistovala poslední dialogová linka Casablanky, klidně bychom mohli Top Gun vyhlásit jako tu úplně první bromanci. A přitom si šli kluci už od začátku pěkně po krku, v učebně, v letové hladině i na volejbalovém kurtu. Chladnokrevný a odtažitý Iceman (Val Kilmer) a splašený, nezodpovědný Maverick (Tom Cruise). Ano, v osmdesátých letech nám to musel Tony Scott naservírovat už ve volacích znacích, aby to ti pomalejší v kině pochopili. I divočák Cruise ovšem dostal od života sodu, pochlapil se a ustřelil frčky několika nepřátelským Migům, což vyústilo v krásné přátelství, jež se pohříchu nikdy nedočkalo filmového pokračování. Některé věci je ale lepší nepitvat. Znáte ono pohádkovské "happily ever after". Přesně takhle to Top Gunu sluší nejvíc. Tím spíš, že Kelly McGillis i Val Kilmer bohužel od genetického guru nedostali stejné karty jako Tom Cruise a těch necelých třicet let po premiéře jedničky už jaksi nesplňují přísná měřítka blockbusterové fotogeniky. U dvojky se samozřejmě dlouho spekulovalo o nové generaci, kterou by Maverick z pozice instruktora šéfoval, aby tak ochutnal Viperovu polívčičku. Už se asi nedočkáme a následovníci furt nikde (Stealth byl opravdu slabým odvarem). Kdo chce víc Top Gunu, ten si musí pustit Železného orla. A myslím to doslova, protože v téhle sérii byly některé ze záběrů v Top Gunu bez okolků použity znovu.

Superman vs. Lex Luthor (Superman I, II, III)

Že jsme trochu ustřelili, protože Clark a Lex jsou nepřátelé na život a na smrt? Seriálový Smallville se vám bude snažit naznačit něco trochu jiného, stejně jako bohatá komiksová historie. Základy spíše přátelskému okopávání však položil původní Donnerův film, v němž je Lex Luthor v podání Genea Hackmana sice chladný manipulátor, ale zároveň mu chybí taková ta zlověstná aura, o kterou se snažil Kevin Spacey v Singerově remakokračování. Jistě, chce použít rakety k tomu, aby oddělil Kalifornii od zbytku Ameriky a vyrobil obří ostrov jménem Lexova Lhota, ale všichni předem tuší, že se mu to nepodaří a jeho teatrální chování jaksi postrádá onu záporáckou tenzi. V dalších dílech je tento faktor jen umocněn, takže se nikdo nesmí divit, že celé generace vyrostli na tom, že tihle dva vlastně jen zkouší, co si mohou dovolit. Nejde tu o nadvládu nad planetou či vesmírem, spíš o bitvu dvou kluků na pískovišti. Komiks samozřejmě nabízí mnohem brutálnější manifestaci schopnosti obou hrdinů a z některých konfrontací vám jednoznačně zatrne. Hackmanovo pojetí Luthora ve své době mnozí fanoušci kritizovali. K jejich vzteku ale dnes neodmyslitelně patří do Supermanova kulturního vesmíru. Pokud chcete trochu pravdivější obraz Luthorovy persóny, musíte se pořádně začíst do komiksové historie. A začněte raději hned. Těch sešitů je tolik, že byste to v důchodu nemuseli zvládnout.

Marty vs. Biff (Návrat do budoucnosti I, II, III)

Další osmdesátková rivalita, která přežila nejen dekády, ale celé generace. S Biffem Tannenem měl starosti Martyho táta a kvůli cestování v čase i Marty samotný. A to nejen v padesátých a osmdesátých letech, ale i na starém, dobrém Divokém Západě nebo v daleké (pro nás tedy už pomalu aktuální) budoucnosti. Zemeckisova schopnost udržet si casting pohromadě a vymyslet opravdu lišácké časové paradoxy tomuhle nepřátelství vyloženě sluší. Díky scenáristickým veletočům si obě postavy několikrát prohodí role, takže tu máme obousměrnou šikanu, vzájemné porozumění, ale v samotném důsledku je to vždycky tak trochu třídní boj, ve kterém se Biff snaží urvat co největší krajíc. Trochu černobíle vždy selhává, ale právě tahle všudypřítomná rivalita celou sérii rámuje přinejmenším stejně výrazně, jako přátelství Martyho a doktora Browna. Neexistuje fanoušek, který by si na Biffa nevzpomněl. Poučení, které z toho plyne. Staňte se životním rivalem někoho slavného. Vytáhne vás to na výsluní. Je to fajn nápad, ale není to zadarmo. Dotyčnému totiž musíte tzv. stačit a pořádně mu při tom topit pod kotlem. To vás ale nezastaví, ne? Podívejte se na Civala a Teda, kteří spolu v boxoffice komentářích každý týden svádí souboj o přesnější předpověď a následně i bitku o věrohodnější obhajobu svých ústřelů. Třeba o nich jednou někdo natočí film. Najděte si taky svého rivala, než budou všichni zabraní.