John vs. Max (Dej si pohov, kámoši I, II)

Nic není horšího než stařecká zášť budovaná po několik generací. John Gustafson a Max Goldman o tom vědí své. Žijí v totálním zapadákově jménem Wabasha, hledí si svých rybářských prutů, a když nemůžou nadávat život, nadávají si navzájem. A jsou při tom zatraceně vynalézaví. Dlouhá léta praxe jim přijdou vhod, když se na obzoru objeví ženská. V tu chvíli agilita staříků nezná překážek. Walter Matthau a Jack Lemon tu chytají třetí mízu a předvádějí mistrovství světa v naschválech, ale všechno je to samozřejmě neškodné důchodcovské zápolení, které ve druhém díle postupně přejde v přátelské pošťuchování. Matthau a Lemon samozřejmě mají se vzájemnou nevraživostí zkušenosti. Potkali se během kariéry několikrát, nejslavněji zřejmě v sérii Odd Couple (u nás jako Podivný pár a Správná dvojka II) - jeden jako chorobně čistotný blázen, druhý jako požitkářský bordelář. Asi tušíte, co z takové kombinace může vzniknout. Jejich setkání "po letech" v Dej si pohov, kámoši, má tak i své nostalgické kvality. A abyste si ho užili, rozhodně vám nemusí být přes padesát. Stačí mít jen náladu na nějaké to přátelské válčení.

Thor vs. Loki (Thor, Avengers, Thor II)

Musíme tohle nějak zdlouhavě rozebírat? Asi nejslavnější příklad vzájemného rivalství z posledních let. Nevlastní sourozenci z rodiny, ve které na první pohled všechno klape, na ten druhý ale jakmile táta zamhouří oko, už jsou kluci v sobě. Nebylo by na tom nic nestandardního, kdyby kluci neměli superhrdinské schopnosti - jeden nevládl mocným vesmírným artefaktem (jinak též známým jako "kurevsky cool kladivo"), druhý zas schopností ovlivňovat mysl mentálně slabších jedinců (jinak též známými jako lidi). V prvním Thorovi konečně vyšlo najevo, kolik komu koluje v žilách tátovy krve, v Avengers se Loki postaral o zábavu pro Thorovy nové kamarády a ve dvojce bude jejich sourozenecká eskapáda pokračovat. Nemohou se vystát, nejradši by jeden druhého zabili, ale krev je hustší než voda, a navíc se tu a tam potřebují, protože když se táhne za jeden provaz, jdou věci líp. A to i v případě, že Loki ten provaz potají nařezává, aby v nastálém zmatku mohl zase někomu bodnout kudlu do zad a zmizet neznámo kam. Je to prostě hajzl, ale zároveň váš brácha, tak co naděláte. Rodině se musí odpouštět, i když přitom krvácíte.

Woody vs. Buzz (Toy Story I, II, III)

Příběh hraček nám na vztahu Buzze Rakeťáka a Kovboje Woodyho zcela jasně prezentoval, že na podlaze dětského pokojíku zuří válka, ze které si mnohé hračky odnášejí nejen vyhřezlý molitan ze špatně záplatovaných bříšek, ale tu a tam i pořádné trauma. Stačí, aby přišel nový model, a dlouholetý favorit končí v rohu pokoje. A to se pak nejen plyšáci dočkají mnoha úskoků. V pixarovské klasice samozřejmě úvodní podraz vygraduje v epickou záchranu a v dalších dílech už Buzz a Woody společnou rukou řeší úplně jiné problémy. Jejich původní rivalita a následné vzpomínání v dobrém, probleskující v mnoha narážkých a stíracích hláškách, je ale ilustrací typické vzájemné nevraživosti a komplexu méněcennosti, kterému porozumí i ty nejmenší děti. Což jim samozřejmě nezabrání v tom, aby si podobnou situací prošly v reálném životě, když k ní neodvratně dojde. Ať hodí figurkou Nindža želvy ten, kdo si něčím takovým neprošel už v družině (existují vůbec ještě družiny... a jmenují se takhle archaicky?).