Rocky vs. Apollo (Rocky I, II, III, IV)

Tohle je ovšem ultimátní bromance. V jedničce nemůže Apollo Creed (Carl Weathers) svého víceméně náhodně vybraného protivníka, šupáckého Italského hřebce, vystát a častuje ho nadávkami dlouho před vstupem do ringu, přesně v duchu nejlepšího boxerského marketingu. Jejich zápas pak skončí těsným vítězstvím pro Creeda, který ovšem ztrácí sympatie veřejnosti a ze všech sil se snaží Rockyho ve dvojce dotlačit k repete. Dalších pár nadávek, ale tentokrát už vzájemný respekt a občas i přátelské hecování. Trojka je samozřejmě zlomovým okamžikem, kdy Rocky trochu chytne Creedovy manýry, zleniví a dostane nakládačku od Clubbera (Mr. T). V následné tréninkové montáži už Rocky a Creed běhají po pláži, objímají se jako bratři a trénují Rockyho dělovou ránu ze záložní ruky. Nakonec je z toho přátelství, ze kterého se rosí čela všech heterosexuálů. Čtyřka pak cementuje jejich vztah tragickou tečkou, když Creed v zápasu s Dragem umírá a Rocky se vydává na křížovou výpravu proti celému SSSR. Carl Weathers zřejmě navždy zůstane mužem jedné role, i když si ho samozřejmě pamatujeme i ze silového duelu s Arniem. Tam je ale už od prvního podání ruky jasné, kdo zvedá nad hlavu autobusy a kdo ořezává v kanceláři tužky.

Robert vs. Alfred (Dokonalý trik)

Christopher Nolan má pro tenzi mezi charaktery zvláštní cit a rád ji v závěru převrací naruby nebo s ní alespoň nečekaně uhne jinam. Vztah Roberta (Hugh Jackman) a Alfreda (Christian Bale) ovšem ani ze začátku není moc přátelský, jedna se spíš o vzájemnou toleranci, která přejde do otevřeného nepřátelství, roubeného velkými oběťmi (tím myslíme oběti osobní, ale i slušnou kopu mrtvol). Jejich rivalita a úprk za co nejdokonalejším kouzelnickým trikem ovšem hezky ilustruje bič, který pro člověka představuje rovnocenný sok. Žene vás dál a výš, za hranice vašich možností. Jestli je ta hranice morální, na to se snaží odpovědět právě Nolanův film, zároveň však řeší otázku vlastních limitů a bezbřehé motivace. I díky tomuto trpělivému a detailnímu studiu psychiky postav si lze Dokonalý trik užít naponěkolikáté, i když znáte pointu a vnímáte tedy kouzelnické triky z pozice poučeného pozorovatele. Hugh Jackman samozřejmě má na kontě ještě jedno zásadní rivalství, o které se ovšem filmové adaptace X-Menů pouze otřeli. Vztah Wolverinea a Sabertootha je komplikovaný, jak ostatně naznačuje první sólovka Wolverinea. V komiksech je pitván do mnohem větší hloubky, filmové adaptace X-Menů dávají přednost rivalství na vyšším levelu - mezi pánem na vozíku a pánem v legrační helmě.

Profesor Xavier vs. Magneto (X-Men I, II, III, První třída, Days of Future Past)

Souboj ideologií - zahořklého nepřátelství a mírotvorné smířlivosti. Souboj nejsilnějších mutantů v celé soupisce. Není divu, že si žádný x-menovský film nemůže komplikovaný vztah Erica Lensherra a Charlese Xaviera nechat ujít. I kdyby měl jít proti proudu času nebo nějakým způsobem oba hrdiny resuscitovat. Jejich vzájemný respekt k schopnostem i zkušenostem, je hmatatelný, ať už je hraje klasická britská škola (Patrick Stewart a Ian McKellen) nebo její modernizovaná verze (Michael Fassbender je sice Němec, ale na britských ostrovech žije od dětství, takže ho můžeme považovat za odkojeného Temží, stejně jako Jamese McAvoye - i když je to Skot). V Days of Future Past ostatně potkáme obě gardy, takže se dojem rivality, která překračuje několik dekád, ještě umocní. Ti dva to vždycky zkoušejí po dobrém, a když to nejde, většinou má i ten zlý způsob svoje hranice, které brání vzájemnému zničení z rukou jich samotných nebo jejich žáků a oddaných následovníků. Jen si vzpomeňte, jak události ve trojce Magneta tragicky zasáhly... i tady samozřejmě platí, že komiksy jdou v jejich vztahu mnohem dál, a to oběma směry. Filmy je ale rychle dohánějí, protože Foxové x-menovskou pokladničku dojí, jak to jen jde. Dokud drží otěže zkušení režiséři, není si na co stěžovat. Určitě nejsme sami zvědaví, jak se s comebackem k sérii, která v jeho rukou pomohla nastartovat aktuální komiksovou vlnu, popere Bryan Singer.