Pořádná vězeňská bitka je kořením každého snímku z tohohle specifického žánru. Je vlastně úplně jedno, jestli chce hrdina utéct, přežít nebo dobrovolně hnít za mřížemi, dřív nebo později si to - nejčastěji v jídelně nebo na dvorku - bude muset s někým rozdat na férovku. Nejčastěji jde o vyřizování účtů mezi jednotlivými klany, případně pomstu z civilu (zvlášť pokud se jedná o bývalé policisty), jindy slouží rvačka k odlákání pozornosti dozorců a někdy je to laciná vstupenka na samotku, kde máte od všeho a všech pokoj. I do českých kin co nevidět dorazí hvězdně obsazený Plán útěku, ve kterém si podobnou bitku naordinovali Arnold Schwarzenegger a Sylvester Stallone. Neřešme teď, že nějaké vězení vůbec Arnieho udrží - není ostatně náhoda, že ho nikdy pořádně nezabásli. V Běžícím muži se mu povedlo utéct, v Komandu stačila jedna dobře mířená rána bazukou a na žádné další zamřížované scény si vlastně nevzpomínám. To Sly trpěl jak v Kriminálu, tak v Tangovi a Cashovi. A vlastně i v Rambovi, ale to bylo spíš takové taktické zajetí, aby si prohlédnul nepřítele zblízka. Právě Tango a Cash se nám dneska hodí, protože chytře vyvažují humor a akci. Stallone a Russell sice tenkrát měli u diváků patřičný respekt i jako akční hrdinové, ale tady sázejí spíš na ukecávací taktiku. Něco podobného očekáváme i od Plánu útěku, protože při vší úctě k ikonám osmdesátých let - tady už hrubá síla nepomůže.

Tango a Cash (1989) (IMDB, ČSFd)

Nemá smysl vám znovu podstrkovat samotný snímek. Za bezmála čtvrtstoletí jeho existence jsme to udělali mnohokrát, protože opakování je matka moudrosti. Tahle scéna ve vězeňské prádelně není z akčního hlediska bůhvíjak pamětihodná - spousta velkého napřahování, případně odhazování protivníků do smetí, ale nám šlo hlavně o ty hlášky. O tu slovní ekvilibristiku a zahřátí před samotnou bitkou. V tomhle případě to není hra o čas, kterou dnes tak často vidíme, ale pouhé utužování charakterů. A to jemné upozornění na to, že poskokové jsou vždycky přistěhovalci nebo narážka na Conana? Ano, přesně tohle bychom chtěli v Plánu útěku vidět, protože je nám jasné, že mlácení Slye a Arnieho jídelním tácem bude připomínat spíš jógu než to nejlepší z The Raid. Hláška "Máš ránu jak vegetarián" slibuje mnohé, ostatně špičkování v kostele z prvních Expendables máme ještě pořád v živé paměti. Zápletka filmu je samozřejmě seriózní, ale to neznamená, že by si kluci nemohli svůj společný čas před kamerou trochu ocukrovat vzájemným pošťuchováním. A jestli si Stallone vzpomene právě na Tanga a Cashe, bude to jedině dobře. Ten film totiž zraje jako víno právě díky svým hláškám. Nářez zkrátka a dobře občas nemusí být jen čistě fyzického charakteru. Tím spíš pokud máte kromě silných paží i silné hlasivky.