Životopisné filmy nemusí být vždy zkázonosným zabijákem času, ze kterého se režiséři snaží vykutat pozornost akademické obce a rozdavačů nejrůznějších naleštěných skulptur. Už dávno ale nejde jen o ceny. Podzim se zkrátka etabloval jako semeniště dospělejších filmů, které rády stojí na zajímavých charakterech a událostech. A pokud mají skutečné předobrazy, tím lépe - generuje to levný marketing a především umožní snadné srovnání. Dokázal se herec prostřednictvím diety, make-upu a příčesků proměnit v prezidenta, geniálního geeka nebo slavného seriového vraha? Tleskejte a rozdávejte ceny! Podobně černobílé to naštěstí není - Rivalové nerostou na každém stromě, všechny dojáky podle skutečných událostí se nedají tak snadno přenést na plátno a vedle silných příběhů hodně rozhoduje i silná autorská ruka.

To se ostatně ukáže v říjnu i v českých kinech, kam míří Příběh kmotra. U amerických filmařů je sázka na skutečné příběhy výrazem podzimní vypočítavosti, ti čeští se často do historie obracejí kvůli neschopnosti uchopit soudobou atmosféru. Naštěstí nejsou všechny životopisy jako vejce vejci, a teď mluvíme opravdu o životopisech, ne o pouhém vyzobávání zajímavých událostí z dějin lidstva. Je mnohem snažší zfilmovat ho na Usámu (Třicet minut po půlnoci), steroidovou aféru (Pot a krev) nebo teenage zlodějíčky z Hollywoodu (Bling Ring). Takových témat bude určitě přibývat, protože globální hlad po nových informacích je díky internetu rok od roku větší, a do médií se tak dostává mnohem víc mnohem bizarnějších příběhů. Každý dnes může být reportérem a došlo to tak daleko, že lidé ochotně práskají i sami na sebe. A občas jsou to fakt věcí, ze kterých jde hlava kolem.

Životopisy mají v konkurenci těchto jednohubek samozřejmě ztíženou pozici, protože musí vystihnout jedinou osobu, i když si často pomáhají tím, že nejdou od kolébky až do hrobu. Přesto není snadné vybrat, kdo za zfilmování stojí a koho je lepší nechat odpočívat (ať už v důchodu nebo na hřbitově - životopisy žijících lidí se nám docela množí). A musí to být za každou cenu někdo slavný, jehož příběh je profláknutý a až na pár vrcholů nezajímavý, nebo se vyplatí vypíchnout lokální osobu s patřičně barvitým osudem? Schválně se podívejte na ukázku k Foxcatcherovi. Splňuje všechny atributy lákavého životopisu, ale i napínavé a mysteriózní kriminálky. Přitom popisuje událostí, o nichž jste s velkou pravděpodobností nikdy neslyšeli. Ale vadí to někomu? Není to nakonec vlastně plus?

Pojďte se s námi podívat na pár vybraných životopisů, které se buď točí, dotáčejí nebo uvízly v tzv. "development hell", v předpeklí kde čekají na finální razítko a první klapku. Některé jsou tam celé dekády. Sami posuďte jestli bohužel či bohudík.

Následující řádky jsou vrcholně subjektivní a proto by je nikdo neměl brát příliš vážně. Vyjadřují můj vlastní názor (to kdyby to někomu nedošlo z podpisu pod textem) a vy máte svobodné právo si udělat svůj vlastní a ventilovat ho v diskuzi. Od toho ostatně tyhle sobotní zamyšlení jsou. Tak hurá do toho a klidně mi naznačte, že jsem kulturní barbar, když si myslím, že životopis sester Bronteových, bude čirá nuda, ať už se ho chopí kdokoliv. Dobovka, vzpoura proti konvencím a krásná literatura? Ach... na zamilovaného Shakespearea si to asi hrát nebude, spíš se to bude držet reality jako máminy sukně a bez člověka typu Joe Wrighta, který by s tím zatřásl alespoň formálně, to bude recept na dvouhodinovou nudu. Stejně tak příliš nevěřím v adaptaci muzikálu, který byl inspirován úspěchem pěveckého talentu Susan Boyle. Úplně mi stačí si pustit slavný YouTube klip, kde Susan dojme miliony lidí u televizních přijímačů. Kde její příběh začal a jak by mohl skončit? Koho to zajímá, ona několikaminutová instantní emoce s přehledem vyčerpala zájem většiny.

To jsme se hezky rozkročili mezi devatenácté století a rok 2009. Z těch opravdu aktuálních tu máme ještě životopis Lance Armstronga, kolem kterého se motá Bradley Cooper. Úctyhodný nápad, zkalený trochu nejistotou ohledně toho "jak to vlastně bylo". Budou kolem toho tvůrci tancovat nebo se budou soustředit na Armstrongovy okamžiky slávy, kdy ještě nikdo nepochyboval o jeho sportovních kvalitách? Je to jako s filmovým Kajínkem, který navzdory jakýmkoliv důkazům, zastává jasný názor na vinu či nevinu. Honba za senzací v tomhle případě vypadá trochu zbrkle, i když samozřejmě vítáme čím dál tím častější snahu Hollywoodu vyjadřovat se k aktuálním tématům a kauzám (viz Social Network). Ale proč si třeba nevybrat konkrétní kauzu a snažit se ji podojit, místo křečovitých pokusů nahlédnout do něčí duše už od prvních dětských krůčků. I proto se např. těším na zfilmování nejdivočejší životní epizodky Johna McAfeeho. Tvůrce slavného antivirového programu byl během svého zaslouženého odpočinku v Belize "buzerován" místní policií. Mj. za výrobu drog, přechovávání velkého množství zbraní a mrtvolu zakopanou u bazénu. Byl John jen velmi dobře připravený na případnou apokalypsu nebo jde o magora, kterému jedničky a nuly vlezly na mozek? Na odpověď z pera scenáristů Muže na měsíci a Eda Wooda se milerád půjdu podívat do kina. A není to proto, že Johnův antivir používám a rád bych věřil, že není podobně paranoidní jako jeho tvůrce a nemaže mi z disku zdravá data.

McAfeeho můžete brát jako ukázkový příklad toho, co bych chtěl vidět. Něco netradičního, něco co se vzpouzí klasickým soubojům s vnitřními démony, kterých jsme už viděli tolik, aniž by se jejich fronta nějak výrazněji zkrátila. Mísí se v nich snaha šokovat a snaha zavděčit se pozůstalým nebo jen dekádami definovanému odkazu. Co třeba životopis Janis Joplin s Amy Adams v hlavní roli? Bude to jen animovaná vzpomínka na slavnou zpěvačku. Nostalgie bez přidané hodnoty. Stejně jako u srdcovky Foresta Whitakera, který by si hrozně rád zahrál Louise Armstronga nebo u Andre Benjamina, který se už několik let snaží dokončit životopis Jimiho Hendrixe, přičemž musí bojovat s pozůstalými. Ti mu zakázali použít Hendrixovy písničky a dokonce si vymínili i změny ve scénáři. S takovými potížemi, aby si jeden rozmyslel, zda do toho vůbec jít. Viz dlouho uvažovaný životopis Briana Epsteina, manažera legendárních Beatles. O tuhle roli má prý zájem i Benedict Cumberbatch, ale je tu jeden háček. Film s Beatles bude muset mít hodně prvotřídní casting a především v něm musí zaznít legendární hity. A práva na ně by mohly snímek prodražit tak neúměrně, že by ani nemělo smysl se do něj pouštět.

Hudební ikony jsou vůbec vděčnou inspirací, ale ne vždy to jde jako na drátkách. Životopis Freddieho Mercuryho bychom určitě vidět chtěli, možná i s tím Sachou Baronem Cohenem, který se na to minimálně vzhledově hodil. Jenže jeho tvůrčí neshody s ostatními členy kapely Queen dostaly projekt na mrtvý bod. A bez Queenů nebudou písničky a bez písniček nebude film. To Beach Boys jsou evidentně mnohem víc v pohodě. V preprodukci jsou hned dva filmy o dvou bratrech Wilsonových. Brian se z kolotoče drog, sexu a rokenrolu dostal a dneska zase vystupuje, i když s trochu jiným repertoárem. V adaptaci jeho životopisu by ho měli ztvárnit Paul Dano a John Cusack. Klasický souboj s duševními démony, podaný patřičně kolážovitě, za doprovodu klasických hitů. Profit! Životopis Brianova bratra Dennise bude o poznání kratší, protože... protože drogy jsou svinstvo. Dennis byl opravdový beach boy... rád surfoval, souložil a občas dokonce podebatoval s Charlesem Mansonem. Ve filmu si ho zahraje Aaron Eckhart a mělo by to být California Dreamin´s temnějšími podtóny. Proč ne, něco mi ale říká, že široká veřejnost by chtěla spíš vidět feel-good dokument o založení skupiny. Klidně komplet s tím souložením, hulením a nezávazným brnkáním.

Největšími sázkami na jistotu jsou v připravovaných projektech jména z největších. Pelé a jeho cesta od chudých začátků s hadrákem až ke kariéře největšího fotbalisty všech dob. Blond - životopis Marylin Monroe s Naomi Watts v hlavní roli (Diana nestačila?), ovšem překvapivě s Andrewem Dominikem za kamerou. A samozřejmě Scorseseho pokud o Franka Sinatru nebo životopis Stevea McQueena v produkci Jeremyho Rennera. Je vlastně jedno, zda bude hrát McQueena Renner a Sinatru DiCaprio. V obou případech je to prohraná bitva, protože tyhle ikony se prostě nahradit nedají. Stejně jako oživit v jakémkoliv skupenství. Je to honba za nedostižným cílem, chvilkové ukojení nostalgie a snahy vrátit se v čase. V případě Sinatry a McQueena to může fungovat jako široce pojatá vzpomínka na tehdejší éru, ale nikdy jako přesvědčivý portrét hereckých velikánů. Ti svou slávou zazářili natolik, že jejich aura bude ještě dlouho vyhasínat. Právě její hřejivý závoj je však důvodem, proč se kolem nich rojí hollywoodští supi.

Přitom je tu tolik roztomile pošahaných osudů z méně profláknutých povolání - co třeba šuplíkový scénář životopisu P.K. Dicka? To by byla podívaná, zvlášť když se to celé mělo stavět na základech jeho nedokončené knihy, takže by se paranoia násobila. Pozůstalí jsou bohužel proti. A asi vědí proč. Podobných sympatických a slavných exotů se ale přece najde dost, tak proč ředit osudy těch nejslavnějších marnou nápodobou? Napište nám do komentářů, který z filmových životopisů nejvíc oslovil vás, a kdo by byl podle vašeho názoru ideální adeptem na zfilmování.