Určitě jste si všimli, že minulý týden trailer na Grudge Match, ve kterém Sylvester Stallone a Robert De Niro hrají boxery (navzdory jemným narážkám nejde o postavy z Rockyho a Zuřícího býka), jež se za tučný balík rozhodnou znovu navléknout rukavice a vyříkat si před celým národem svou několik generací trvající rivalitu. Ano, je to komedie, a dokonce nevypadá jako neinvenční dojení Slyovy životní role. A pak taky přišel Jack Nicholson a oznámil konec své herecké kariéry. Ten Jack Nicholson, jehož poslední výraznou rolí byl snímek Než si pro nás přijde (Bucket List), případně velmi, velmi dobře zaplacené cameo v romantickém propadáku Poznáš až to přijde?

Názvy obou filmů jsou zcela náhodné, i když poměrně přesně vystihují dilema, kterému někteří herci čelí. Jack Nicholson k nim nepatří, protože dokud mu bude fungovat čelist a pár mozkových obvodů, bez problémů uhraje cokoliv - vsedě, vleže a možná i ve spánku. Je to herec klasického dramatického střihu, očekává se od něj výrazná mimika, hřmotný přednes a charisma, jakkoliv může být v očích diváků jen setrvačné.

Podobných klasických herců po Hollywoodu pochodují mraky a řadi se do dvou skupin. Ti, kteří už nehrají a vy vlastně nedokážete bez Wikipedie přesně určit, jestli ještě žijí či nikoliv. A ti, kteří hrají každou chvíli i přes svůj velmi pokročilý věk. Viz internetové diskuze, na nichž se zcela vážně řešilo, jestli stihne Peter Jackson natočit Hobita dřív, než mu Ian McKellen nebo Christopher Lee umřou. Někomu to může připadat morbidní a neuctivé, pro většinu lidí je to jenom chladně realistické uvažování. Slavných posledních rolí existuje mnoho, většinou se ale jedná právě o dramatické kusy, případně finální štace klasických herců ve vedlejších rolích žánrovek (Oliver Reed v Gladiátorovi).

Tahle shakespearovská sebranka má zcela nesportovní výhodu oproti akčním hrdinům stříbrného plátna, kteří musí řešit zásadní kariérní rozhodnutí v době, kdy jim začnou skřípat klouby, tuhnout šlachy a ubývat síly. Od akčního hrdiny se očekává, že bude skákat z mrakodrapu na mrakodrap, surfovat na rotorech helikoptér, prohazovat lidi skleněnými výplněmi a střílet po všem, co nemá americký pas. A dělat to pokud možno svlečený do půli těla, střídavě zbrocen potem, krví a popílkem z čoudících trosek. Je to práce vyžadující slušnou fyzičku, protože ani armáda všehoschopných kaskadérů vás v některých klíčových scénách nedokáže spasit.

Nebýt klinické smrti akčního žánru jako takového, nemusela by odkvétající generace hrdinů podobné starosti vůbec řešit. Prostě by v pětapadesáti odešla do hereckého důchodu. Nudný golf, drahé prostitutky a dům na pláži - s pořádným kinem, aby stařečci mohli nadávat na mladou krev, která je nahradila. Klasický koloběh v osmdesátých a devadesátých letech uspokojivě fungoval. Mládí vpřed, to bylo heslo akčních filmů, které posílalo ikony šedesátek a sedmdesátek na střídačku, případně do klidnějších žánrů. Jenže pak se něco stalo a čistokrevná akce přestala být na seznamu blockbusterů, s příchodem komiksů se dokonce dá spekulovat o tom, že se dostala na seznam ohrožených druhů.

Čerstvá krev se přestala do žánru pumpovat, samozřejmě s občasnými tvrdohlavými výjimkami (Dwayne Johnson, Vin Diesel, Jason Statham), takže nám tu zůstali stařešinové, který se do důchodu nechtělo a nechce. Producenti na ně svým způsobem nemají páky. Jejich marketingová magie probíhá na jiných frontách a Sly, Arnie a Bruce tak stále zastávají post nesestřelitelných akčních ikon. Postradatelní z téhle paradoxní situace profitují a chytře hrají na strunu nostalgie, která nám nasazuje růžové brýle. Odmítáme si přiznat, že tihle borci patří na zasloužený odpočinek a oni se nám s obětavostí štěněte snaží dokázat, že zvládnou nové kousky, že si ze sebe umí udělat legraci a moc dobře vědí, co a jak máte rádi.

Co teď s tím? Na popsané situaci se ještě pěkných pár let nic nezmění. Slavnější herci se žánru vyhýbají jako čert kříži (pokud zrovna nesmrdí hračkami nebo nějakou licencí, a tím pádem i lákavým rozpočtem a možností se marketingově vystavit úplně všude) a slávu akčních filmů už budeme opravdu jen oprašovat. Svoji sbírku největších osmdesátkových pecek bych být vámi rozhodně neprodával. Může jen získat na ceně a dlouhé zimní večery si určitě raději zkrátíte Komandem, než abyste se snížili k výběru festivalových dramat ze sekce Best of Nižný Novgorod.

Sly a spol. točí třetí Expendables a my se na ně těšíme. V koutku duše ale tušíme, že tenhle vabank nelze hrát věčně, i když se Stallone chytře snaží dofutrovat tým mladým potěrem a symbolicky tak předávat štafetový kolík. Mladý potěr ale bez slavných stařešinů fungovat nebude a nebude mít šanci si vysloužit ostruhy jinde, protože akční filmy už točí opravdu jen hrstka statečných na videotrhu. Jistě, udržet bouchačku a upustit suchou hlášku zvládnou naši borci i v sedmdesáti, ale jak dlouho lze žít jen vzpomínkami a mhouřit oko nad tím, že už to není, co to bývalo? Nevyhnutelný scénář lze pozorovat na kariéře Jackieho Chana, jehož proslulé akrobatické kung-fu kousky se staly jeho největší devizou a následně i největším prokletím. Talentovaný Asiat se snažil s pomocí kaskadérů, CGI a bizarních žánrových mixů prodlužovat kariéru co to jen šlo. Nakonec se potupně vrhnul do sequelů, čímž ještě stačil sebrat lesk minimálně sérii Božská relikvie. Zrovna v případě Jackieho je to škoda, protože už před drahnou dobou prorokoval, že se přesune k dramatickým rolím (a zkoušel to úspěšně, viz např. Shinjuku Incident) nebo režii. Nutkání a nářky fandů i producentů ovšem byly silnější a dopadlo to... neslavně.

Nechci tenhle tragický scénář srovnávat s Brucem Willisem, i když si o to pátá Smrtonosná past vyloženě říká, ale právě hnojení největších klasik zaručeně nutnými sequely je tím největším zločinem, kterého se vyhasínající akční hvězdy mohou dopustit. Mám pořád ohromný respekt před Stallonem, protože tak nějak tuším, že někdy během preprodukce Grudge Match někdo určitě naznačil, že by z toho mohl být sedmý Rocky. A naštěstí není. I s trochu slabšími druhými Expendables (které ovšem nerežíroval) má Sly pořád čistý štít. A Escape Plan mu ho určitě nezasviní, protože kombinace vězeňského thrilleru a týmovky s Arniem je fan service a sázka na jistotu v jednom. S přibývajícími projekty se ale riziko, že zakopnete, neúnosně zvyšuje. Kam až půjde tahle snaha o třetí, čtvrtou mízu stupňovat? Umřou nám kluci s bouchačkou v ruce a hláškou na rtech, nebo je dávno před tím pošleme do háje, protože magie přestane účinkovat? Nechtějí odejít a nemá je kdo nahradit. Tenhle generační pat pořád ještě publikum sleduje se zatajeným dechem a spíše optimistickým očekáváním. Jeho trpělivost ovšem není bezedná.