Původně jsem chtěl rozebírat, jak moc problémů si naděláte, když ohlásíte adaptaci bestselleru podobných rozměrů, a pak dlouhé týdny a měsíce váháte s obsazením hlavních rolí. Fanoušci si totiž na diskuzních fórech vymyslí své ideální herce (v tomhle případě Matt Boomer ze seriálu White Collar a Alexis Bledel ze seriálu Gilmorova děvčata), začnou za ně lobbovat a následně i sepisovat petice, když mají náhodou producenti jiný názor. Stává se to dnes a denně, ale producenti moc dobře vědí, že žádná petice nebude mít víc než pár tisíc hlasů (protiaffleckovská netopýří petice má nějakých 90 tisíc zářezů). A hlavně, že fanoušci stejně do kina přijdou, už jen proto aby si pak mohli na nějakém vlogu zanadávat. V tomhle případě si prostě cílovku neznepřátelíte, její knižní vkus je sám o sobě důkazem jejich odolnosti.

A občas samozřejmě nemá smysl kalit vodu předem, protože např. Tom Cruise už dokázal dvakrát, že zvládne vyhrát sympatie publika i obsazením absolutně proti typu. Poprvé to bylo v Interview s upírem, kdy sama autorka Anne Rice veřejně prohlásila, že je to absolutní ústřel. Sama roli psala "na tělo" Alainu Delonovi. Samozřejmě tomu mladému, štíhlému elegánovi. A proto hledala na castingu jeho dvojníka. Líbil se jí tehdy Julian Sands, ale toho studio odmítlo, protože potřebovalo nějakou hvězdu. Cruise nakonec v roli exceloval a Rice musela přiznat, že takový výsledek si nedokázala představit ani v nejdivočejších snech. O tom, jak velkou roli v tom hrál tlak producentů, můžeme jen spekulovat. O osmnáct let později se podobná finta Cruiseovi povedla v Jacku Reacherovi, kde hrdina knižní předlohy připomíná spíš Stathama kombinovaného s Dwaynem Johnsonem. Cruise ale ze svého smrtonosného prcka udělal přednost a celý film je díky jeho vzezření posunut do lepšího světla. Stejně jako nikdo nečeká Španělskou inkvizici, nikdo nepočítá s tím, že by mu Cruise zpřelámal všechny kosti v těle. A právě proto akční scény a vůbec aura Jacka Reachera skvěle fungují. Čistě pro jistotu si ale raději hlavní hvězda vymínila, aby na plakátě bylo napsáno: Tom Cruise IS Jack Reacher. Jeden zkrátka nikdy neví...

Takže ani o tom to dneska nebude, děti. Zaujala mne spíš obecná shoda nad tím, jak si Charlie Hunnam a Dakota Johnson zkazí kariéru a život, protože kdo by je sakra po tomhle škváru ještě chtěl. Pravděpodobně při tom zapomínají, že Hunnam se po vlažně přijatém Pacific Rim zkrátka musí chytit něčeho, co najisto vydělá obrovský balík peněz. Je to jeho jediná cesta z televizního bludného kruhu, ve kterém by v případě dalšího neúspěchu na stříbrném plátně mohl strávit další dvě dekády. Role pana Božského, v níž zprostředkuje fešácký obličej a namakaný sixpack, v sérii několika filmů, jenž mají vyděláno předem? Věřte, že Charlie nepláče. Bouchá šampaňské a zřejmě se vzpamatovává z toho, komu všemu musel napochodovat do zadku, aby tenhle casting vyhrál. U Dakoty Johnson to bude podobné, jen s tím zadkem to asi bude opačně. Tedy jestli mi rozumíte. Jestli ne, tak raději přejdeme k dalšímu odstavci.

Tyhle série představují pro herce neopakovatelnou možnost vloudit se do myslí CELÉ divácké obce. Je jedno, že vás Potter/Twilight/Padesát odstínů šedi nezajímají. Marketingové kampani neutečete, nadživotní portréty hlavních hvězd vás budou pronásledovat všude a vy prostě budete vědět, že Hermiona JE Emma Watson. Totéž platí o Jennifer Lawrence jako Katniss nebo Kristen Stewart jako Belle. Nejde ani tak o to, že v případě úspěchu mají herci nárok na královský honorář (i když si někteří musí dupnout), ale role jim především dá obrovskou setrvačnost. Na rozdíl od režisérů se totiž s hercem ozvěna jeho předchozí role nějaký ten čas nese. Tohle okno příležitosti je dlouhé tak dva, tři roky, a zatímco někteří filmoví fanoušci (většinou odpůrci dané série) ho vidí jako Kainovo znamení, pro herce je naopak požehnáním. S aurou "té z Pottera" se totiž táhne i komerční potenciál, na který slyší především producenti a castingoví agenti. Stačí se podívat, kolik rolí si po skončení svých sérií nasyslili Emma Watson a Robert Pattinson. Moc dobře si uvědomují, že jejich vavříny zmizí jako pára nad hrncem. Tohle je jejich okno, tohle je jejich šance, aby zůstali v širším diváckém povědomí.

Snaha nechat se obsadit proti předchozímu archetypu je přitom značná. Na Edwarda a Hermionu se za chvilku zapomene, taková už je lidská povaha, atakovaná každodenně novými a novými podněty. Emma Watson samozřejmě svou ikonickou šprtku občas využije (viz This Is the End), ale její role v Můj týden s Marylin, Bling Ring nebo Charlieho malých tajemstvích jasně dokazují snahu distancovat se od Bradavic co nejdál a ideálně odhodit i britský akcent. Pattinson natočil drsný australský thriller The Rover a jeho další projekt režíruje David Cronenberg. Po Miláčkovi a Vodě pro slony, které se ještě nesly v závěsu předvídatelné teen cílovky, mu nikdo nemůže vyčítat snahu zkusit něco nového. Teď anebo nikdy, protože za tři roky už by z něj byl jen Robert Kdo?

Přihazovat do mixu Jennifer Lawrence nemá smysl, protože ta holka tvrdě maká na tom, aby na ní pověst holky s lukem neulpěla. Maká tak moc, že stihne vedle Hunger Games ještě vyhrávat Oscary a udržovat si klíčovou roli v další blockbusterové sérii. Uvědomte si, že to není jen o samotném natáčení, ale také nemalé porci PR eventů po celém světě, výrobě propagačních materiálů a dalších věcech. U blockbusteru vás takové povinnosti snadno vytíží na čtvrt roku před premiérou a po ní, takže zmáknout v roce 2014 letní turné k X-Menům a podzimní k Hunger Games nebude žádná sranda. Bude to ale zřejmě čajíček proti letošnímu podzimu - Serena od Susanne Bier na konci října, Hunger Games na konci listopadu a American Hustle o Vánocích. Myslím, že si takový herecký ping-pong nedovedeme představit. A nemluvte prosím o milionech, které Jennifer za to, že "dře jako kůň" dostane. My tu řešíme odhodlání a snahu neusnout na vavřínech jedné role. A toho se u ní rozhodně bát nemusíme.

Charlie Hunnam a Dakota Johnson teď mají před sebou tu snažší část své kariéry. Ve dvou, třech, čtyřech adaptacích Padesáti odstínů si odehrají to svoje. Možná to budou dobré filmy, možná to budou další Twilighty. Už otvírákový víkend prvního filmu jim ale svěří do rukou moc, kterou by chtěl vládnout nejen každý číšník v L.A., ale i spodních deset tisíc celebrit Hollywoodu. Pak už bude jen na nich, co udělají se svým oknem. Rozhodně z něj ale nebudou skákat na dlažbu.