Jsou komiksy, které očekáváte se zatajeným dechem a hltáte každý maličký detail. A pak jsou komiksy, u kterých vás překvapuje, že se vlastně točí. První Kick-Ass si vydělal tak akorát, aby se dvojka s velkým přemlouváním vůbec začala točit. Ne, že bychom si nášup Nářezu nepřáli, ale hrdinové nám zestárli a za kamerou došlo k několikanásobným škatulatům, přičemž opravdoví autoři jedničky sledují reakce na sequel z bezpečných producentských pozic. Takže jak vlastně tohle dojení po letech dopadlo? imf se jako jediný z redakce vydal na odloženou projekci a nabízí svůj pohled. Cival vám během týdne nabídne velkou recenzi a snímek se pokusíme rozpitvat i v MZ Live.

Jak to vidí imf

Kick-Ass 2 je učebnicovým otloukánkem letní sezóny. Nadávali jsme na zběhnutí Matthewa Vaughna do pozice producenta, mrzel nás studiový vizuál trčící z trailerů a upoutávek. Brblali jsme nad předčasně vyspělou Chloe Grace Moretz (dobře, někteří možná nebrblali, ale naopak souhlasně mručeli). Štvalo nás, že nekompromisní nátura komiksu bude ve filmu obroušena do politické korektnosti (i když finta se znásilňováním je celkem elegantně vyřešena). A v neposlední řadě jsme se nedivili ani rozpačitým zámořským recenzím. Jenže ono to nakonec zas tak špatné není, přátelé. Druhý Kick-Ass je sice chvílemi dost nesvůj a příliš spoléhá na vyvanulé kouzlo jedničky, ale pořád umí být v zástupu vyžehlených a pégéčkových marvelovek tím pankáčem, co čouhá z řady. Ano, kostýmy připomínají nezvládnuté cosplay orgie a fakt, že se tu nikdo neumí prát a kromě Matičky Rusi nedisponuje klasickým superschopnostmi, už působí kapku ohraně, ale snímek se snaživě, i když trochu neobratně - zejména použitím nadbytečné středoškolské vložky - snaží opsat pomyslný kruh. Jako by tušil, že do třetice už ho k mikrofonu nepustí.

Jeff Wadlow režíruje jak nejlíp umí. Slušně to vypadá, ale chybí tomu duše, je to takové to vyplňování scén podle pravítka, které podle osvědčeného receptu jedničky míchá řízný soundtrack, schválně přehrávající herce a pokřivenou popkulturní realitu. Oproti jedničce, která jede na plný koule od začátku do konce, je ovšem Wadlowův pokus o poznání hrbolatější a ve svých nejslabších chvilkách by tak-tak uhájil direct-to-video status. Je tu příliš zbytečných postav a zápletek, přičemž jejich nemotornost a neschopnost (teď mluvím o Nářežovi a Motherfuckerovi) je pověstným opakovaným vtipem. Kdyby se místo křečovité dvojky natočil rovnou spinoff Hit Girl, šlo by o mnohem zajímavější podívanou. A nejen proto, že Hit Girl JE zajímavější postava, Chloe Grace Moretz tu roli naplňuje o poznání sebevědoměji než Aaron Johnson svého nanicovatého Nářeze. I proto nelze definitivní poselství filmu brát příliš vážně, protože někde v hloubi duše tušíte, že za odhodlaným pohledem skrytým v zeleném obleku vězí pořád spíš loser než hrdina.

Kick-Ass 2 navzdory všem prohřeškům ale pobaví a hlavně neuhne ze statečně nastoupené cesty filmu z post-komiksové éry. Jeho sebeshazující komentář možná nezní tak jistým hlasem jako před třemi lety, ale ostuda to rozhodně není. Jen trochu bolestivý střet bezuzdné fantazie fanoušků a hollywoodského světa, kterému šéfují lidé, jež o tu fantazii už dávno přišli.