Rozpočet 250 milionů dolarů, tržby sotva 180 milionů a po pár týdnech od premiéry to vypadá, že westernů je přejedená nejen Amerika, ale především zbytek světa. Z Osamělého jezdce, opulentní adaptace rozhlasové hry, která se spolehla jen na nízko zavěšené kolty a namalovaného Johnnyho Deppa, se tak zaslouženě stává největší propadák léta. Zaslouženě? Podle filmových kritiků určitě. Herci a štáb si to samozřejmě nemyslí, a proto v nejrůznějších interview napadají právě recenzenty.

Armie Hammer: Kritici po nás šli od chvíle, kdy se dozvěděli o těžkostech při natáčení. Podobně zkoušeli potopit Světovou válku Z, ale to se jim nepovedlo. Tak se pro jistotu vyřádili na našem filmu.

Jerry Bruckheimer: Občas mi připadá, že recenzenti nerecenzují film, ale jeho rozpočet. Lidem by přece nemělo záležet na tom, kolik co stálo. Oni platí stejné vstupné, ať ten film stojí dolar nebo dvě stě milionů.

Johnny Depp: Mám pocit, že všechny recenze na náš film byly napsané tak 7-8 měsíců před premiérou.

Gore Verbinski: Není to sequel a nejsou tam obří roboti. Osamělý jezdec neumí létat. To je asi ten problém.

VIDEO TADY

Stačí jeden pohled do žebříčků návštěvnosti a archivu našich recenzí, aby i méně vnímavý čtenář pochopil, že takovou moc prostě nemáme. I kdyby se našimi recenzemi řídila desetina čtenářů (což naznačují ty nejoptimističtější průzkumy), většinou mají i tito jedinci názor ukovaný upoutávkami, obrázky a informacemi z doby před premiérou. Negativní recenze filmu, na který jste stejně nechtěli jít, vás v tom jenom utvrdí, negativní recenze očekávaného hitu většinou jen rozhodí, ale často nemá sílu, aby vás z kina vyhnala. Zdaleka největší efekt mají nečekaná překvapení - filmy s malými a středními rozpočty, o kterých nebylo moc slyšet, které fasují v recenzích sedm a víc. Tohle není žádná věda a kdokoliv navštěvuje MovieZone déle než půl roku, už určitě tyhle symptomy sám na sobě odkoukal.

Ani studia (potažmo filmoví distributoři) nemají pocit, že bychom jim příliš lezli do řemesla. Samozřejmě se najdou výjimky, kdy nám tvůrce (nebo distributor na příkaz shora) odmítne film pustit předem. To je zejména případ Zdeňka Trošky, který se ohání tím, že jeho diváci mu rozumějí, a zásadně tak s výjimkou pohádek nepořádá novinářské projekce. Způsobů jak varovat diváky dostatečně předem ovšem ubylo i bez cílených zásahů. Čím dál tím víc studiových releasů totiž využívá globální premiéry, což papírové recenzenty zatlačilo do kouta. Online a tištěné deníky mají výhodu - když film startuje ve stejný den v ČR i USA, novinářská projekce se většinou koná ve stejný týden jako premiéra. V případě týdeníku nebo měsíčníku máte samozřejmě problém, protože většinu premiér nestihnete odrecenzovat včas a hrozí vám, že vaše zpětná recenze měsíc po premiéře nebude relevantní, protože snímek už ve většině multiplexů nebudou promítat.

To je ostatně jeden z důvodů zániku relevance filmových magazínů. I kdyby nějaký solidní dnes vycházel, musel by se logicky soustředit na trochu jinou skladbu článků (ostatně některé časopisy to pochopily, viz třeba nově vycházející Level, inspirovaný novou vlnou západních herních magazínů, které sází na velká témata a rozhovory, zatímco recenze hrají druhé housle). Ale to jsme trochu odběhli. Faktem je, že nejrůznější embarga jsou spíše výjimkou, což jen dokládá jak malou důležitost producenti filmovým recenzím přikládají. Tímhle syndromem ostatně trpí většina uměleckých oborů. Na rozdíl od těch technických (recenze aut, spotřební elektroniky, mobilů) je totiž relativně levné si zajít do kina sám a udělat si názor. A když je každý sám sobě odborníkem a vy sledujete obří davy hrnoucí se ze sálů s novým Sandlerem, pátým Scary Movie nebo druhými Babovřesky, musíte chtě nechtě doufat, že když už jste neodklonili diváky z blbých filmů, nahnali jste je alespoň na ty dobré.

Žehrání na filmovou kritiku má v hantýrce neúspěšných producentů své stálé místo. Nikoho ale asi nepřekvapí, že se jedná o úplně poslední příčku. Pojďme si jednotlivé druhy tzv. damage control ve zkratce rozebrat:

Neutratili jsme tolik

Úplně nejzákladnější hašení PR požárů, velmi usnadněné tím, že hollywoodské účetnictví je dokonale neprůhledné. Rámcové velikosti rozpočtů se samozřejmě řeší během natáčení, protože to je naopak dobré PR. Náš film je nejdražší a proto bude nejlepší! Jenže pak se pro změnu couvá. Viz příklad Sony, která neustále popírala, že třetí Spider-Man stál čtvrt miliardy, aby to nakonec přiznala až ve chvíli, kdy film vydělal obrovské peníze. V případě propadáků se najednou dozvídáme, že původní hodnota měla rezervy, které nebyly vyčerpány. Nebo že producenti získali zpět daňové úlevy, lokální odpustky a další finanční obnosy nemalé hodnoty. A rozpočet najednou není 200, ale třeba jen 160 milionů dolarů. Většinou ani tahle kouzla nestačí ke změně image, ale jakýkoliv pokus se počítá.

Můžou za to piráti

Když film unikne předčasně na internet, je to mnohdy pro studio vysvobození. Konečně máme argument, kterým zavřeme všem pusu, když náš film neuspěje. Jenže to se nestane skoro nikdy, protože na veřejnost unikají výhradně filmy, o které je zájem. Průšvihy bublající už od preprodukce jsou tiše uklízeny na méně zajímavé jarní nebo pozdně letní sloty a studio o nich mluví pokud možno co nejméně (před premiérou i po ní - viz např. RIPD). Epizoda I nebo Matrix, které se po internetu v raných dobách pirátství šířily nejvíc, si rozhodně na nedostatečné tržby stěžovat nemohou. A nejslavnější případ z posledních let? Wolverine koloval po internetu skoro měsíc před premiérou. A z kin přesto utržil skoro 400 milionů dolarů a inspiroval studio k návratu k sólové kariéře postavy.

Jedině v tomhle případě lze spekulovat o pár lidech, kteří by do kina šli, kdyby tato verze neunikla. Ale Foxové tehdy vyčíslili svoje škody na základě počtu stažení (bezmála pět milionů) a průměrné ceny vstupného v USA. Jejich poslední snahou bylo tvrdit před premiérou, že finální verze obsahuje deset minut nových scén. Byla to lež jako věž, ale jak se říká... v lásce a válce je vše povoleno.

Můžou za to Piráti

V případě neúspěchu je také logické ukazovat prstem na konkurenci. Není to příliš sebevědomé, ale občas je zkrátka lepší přiznat, že vám tržby sežral snímek, startující ve stejný (plus mínus týden) termín, pokrývající (překvapivě) stejnou cílovku. Pokud tomu tak opravdu je, můžete pak místo sebe vyhodit celé plánovací oddělení. U velkých blockbusterů studia velmi opatrně našlapují, aby si nelezla do zelí podobně zaměřenými filmy, ale sezóna je nabitá a občas se to prostě povede. Občas se mylně spoléhá na to, že různé filmy mají různé publikum. A pak z toho zbudou jen oči pro pláč. Tenhle důvod je ale spíš raritní, protože už se hodně blíží přiznání vlastní chyby.

Můžou za to herci/režiséři/autoři

Občas si zkrátka pustí tvůrci pusu na špacír. Většinou tedy zpětně (např. Shia LaBeouf si tím v podstatě zabil kariéru), ale často se musí hasit i věci předpremiérové, z poslední doby např. Jim Carrey a jeho komentář ohledně zbytečné brutality komiksové předlohy Kick-Ass 2 nebo komentáře autora Enderovy hry ohledně gayů. Studio pak musí tasit omluvy jako na běžícím pásu. Samostatnou kategorií jsou rozmíšky s režiséry, řešené obligátní rozlukou ve jménu tvůrčích neshod. To je červený hadr, na který reaguje většina filmových blogů. Dementi režiséra většinou okamžitě následuje, ale průšvih už je na světě. Špinavé prádlo se pak může prát až několik měsíců, viz scenáristická odysea jménem Prometheus.

Můžou za to rumunští rolníci

Potíže při natáčení občas můžete využít k tomu, aby vás lidi politovali. Tuhle fintu relativně úspěšně vyzkoušeli producenti Světové války Z. Stačí když natáčíte v nějaké exotické zemičce a můžete s přehledem nadávat na korupci, líný štáb nebo zlomyslné stádo koz, které vám pošlapalo kulisy. A když už to nebude na článek, alespoň by se o tom mohli zmínit herci v rozhovorech. Každý řádek se počítá!

Může za to GTA

Marvel byl před premiérou prvního Iron Mana tak nervózní, že vypustil do médií informaci o tom, že pokud náhodou Tony Stark neuspěje, bude to jednoznačně vina Rockstaru. Na stejný týden se totiž chystalo vydání jedné z nejočekávanějších her roku - Grand Theft Auto IV. Marvel se obával, že většina cílovky popadne krabici s hrou a stráví víkend ve stínu sklepa, nikoliv ve stínu kinosálu. GTA IV se za obří prodeje během prvního dne dostala do guinnessovky jako nejlépe vydělávající mediální produkt v kategorii prvních čtyřiadvaceti hodin (310 milionů dolarů). A Iron Man? Za první víkend vydělal 98,6 milionu dolarů a Marvel mohl bouchat šampaňské. Ten strach byl ale docela pochopitelný. Výmluvy na horka, bouře, hurikány a olympiádu samozřejmě nepočítáme - to už je klasický kolorit, kterému ovšem statistiky nepřičítají velkou váhu.

Můžou za to kritici

A až na samotném konci jsme my. Možná proto, že neexistuje žádná studie, která by přesvědčivě přisoudila filmovým kritikům onu magickou moc nad tržbami nebo byť jen všeobecným veřejným míněním. Což je samozřejmě škoda, protože bychom v takovém případě mohli být upláceni a mohli by se nás dokonce bát! Já osobně bych si za první miliony pořídil buď jeskyni plnou netopýrů nebo loft v nějaké vyhaslé sopce. A že jich máme v Česku hodně!