Tohle je trošku jiná comicsovka. Zatímco Iron Man a Muž z oceli spoléhali na velkolepost, Wolverine proti nim občas vypadá skoro jako ománské lyrické drama. Ve kterém občas Hugh Jackman někoho rozseká na kousky. Atmosféra Japonska je skvělá, hrající modelky překvapivě sympatické a záporačka Viper prvotřídní svině. Nejdůležitější je ale asi fakt, že Mangold pojal Wolverina spíš jako špionážní drama, ve kterém každý hraje na dvě strany a sleduje své skryté cíle. Není to film, ve kterém se v patnácté minutě ukáže někdo, kdo je o hlavu větší než Jackman a má bicák o průměru stehna nosorožce (tudíž člověk ví, že si to s ním hrdina na konci rozdá). Místo toho je tu kanadský vidlák se solidní depkou hozený do světa plného tradic a lidí, které nezná a jejichž filozofii nerozumí. A chová se mezi nimi občas jako buldozer. Wolverine má hodně z atmosféry filmů s Clintem Eastwoodem, hrdinovi trvá dost dlouho, než se začne okolí přizpůsobovat a i tak se mu to moc nechce dělat. Zkrátka se tu víc mluví a řeší depky. Což je fajn. Fajn bohužel není fakt, že spousta akce naznačené v trailerech se do výsledného filmu z bůhvíjakých důvodů nedostala a Mangold dělá s kamerou v bitkách zbytečné psí kusy, nebo naopak odmítne ukázat věci, které byste vidět chtěli. Pokud půjdete na drsnou akci, čeká vás nejspíš malé zklamání, i když ne takové jako v případě minulé Loganovy sólovky. Jestli vás ale zajímá víc samotný hrdina a neokoukané prostředí, nejspíš si přijdete na své. I přes odfláknuté finále.

Jak to vidí imf

Udělat z Wolverinea cíťu uprostřed státu, který je vyhlášený tím, že si na city nehraje? Někdo tomu říká zajímavý paradox, já tomu říkám mizerný timing. Japonskou ságu Wolverinea mám docela rád, ale je to především proto, že jakmile si Logan přestane rány lízat, začne i nějaké rozdávat. A právě v tom druhém Mangoldův film selhává na celé čáře. Jakmile odvane exotika úvodní třetiny, zůstávají jen nesympatičtí záporáci, kteří Loganovi hrozně nakládají. PGčkový rating brání největšímu zvířeti z X-Menů, aby svobodně roztáhnul svoje čepele, porouchaná superschopnost ho drží zpátky v akčních scénách a uctiví, mlčenliví Japonci nejsou moc dobrými terči pro jeho obvyklý styl humoru. Hugh Jackman má pořád Wolverinea eastwoodovsky zmáknutého, ale v tomhle filmu je jak slon v porcelánu. Všechno kolem mu háže klacky pod nohy a je z toho vrávorání, ze kterého se adamantiový bůh nedokáže vzpamatovat dřív než v potitulkové scéně. Její pointa navíc jen podtrhuje, jak bylo celé to dvouhodinové trápení zbytečné a rutinní. To vás občas namíchne ještě víc než vyloženě nepovedený film.